Kritický realismus v próze I. – 2. polovina 19. století - Historická próza

Václav Beneš Třebízský (1849 – 1884)

spolu s Jiráskem a Winterem nejvýznamnější představitelé historické beletrie přelomu letopočtu
katolický kněz, který byl značně oblíben v lidově čtenářských vrstvách
se sympatiemi (/ Sládek) líčí husitství i selské vzpoury; žánrově psal nejvíce historické povídky nebo črty
dílo: V červáncích kalicha
V záři kalicha
povídky z doby husitské
Pobělohorské elegie
cyklus povídek
Bludná duše
román – autorovo nejvýznamnější dílo
autor zobrazuje selské povstání v jeho rodném kraji (Slánsko) v době josefínské
hlavní postava – mladý kněz, který pomáhá v této vzpouře a sám umírá jako její poslední oběť
v celém díle je patrná elegičnost vyplívající ze soucitu s utrpením lidu

Josef Svátek (1835 – 1897)

vrstevník májovců – autor rozsáhlých románů z doby rudolfínské nebo pobělohorské
novinář, psal kronikářsky – poutavost, politicky konzervativní
v dílech mu šlo zejména o vzbuzení čtenářského zájmu – efektivní zápletky, dějová napínavost, umělecky však málo hodnotné; z ideového hlediska působily práce spíše negativně pro autorův záporný vztah k odbojovým tradicím české minulosti, zvláště v době pobělohorské; četba dobrodružná - bulvární
dílo: Pražský kat
Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze
Sedláci u Chlumce

Sofie Podlipská (1833 – 1897)

sestra Karoliny Světlé

Kritický realismus v próze - Jirásek, Winter

Mezi proudy
3-dílný román – Dvojí dvůr, Syn Ohnicův, Do tří hlasů
zachycení vzniku českého reformního hnutí v době Václava IV. – růst společenských rozporů i národnostních problémů na univerzitě (1381 – 1409)
Proti všem
román, který má 3 části – Skonání věků (rozmach a vrchol husitství), Kruciata (snaha zachytit všechny složky husitské revoluce – tábory, pražany, různé sekty), Boží zástup
dějový rámec – osudy zemanské dcery Zdeny a její láska k fanatickému knězi Bydlinskému
vyvrcholení – bitva na Vítkově
použití er-formy, historismů i archaismů
Bratrstvo
3-dílný román – Bitva u Lučence (dohasínání a rozklad husitství – děj na Slovensku), Mária (dějový rámec – intimní příběh mezi hejtmanem Talafúsem a vášnivou a zrádnou Máriou – psychologicky zdařilá postava), Žebráci
Husitský král
román o Jiřím z Poděbrad
Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč
dramatická trilogie
doba pobělohorská
Skály
román o lidech trpících feudálním útlakem a katolickou církví (selskou vzpouru poddaných organizuje evangelický kněz Matyáš Ulický)
Psohlavci
román – téma „protifeudálního odboje“
hlavní postava Jan Sladký Kozina – vůdce chodů v jejich boji proti Lamingerovi
Skaláci
román líčící poslední velkou selskou vzpouru roku 1775 na Náchodsku
doba protireformační
Temno
román zachycující morální a kulturní situaci národa ve 20. letech 18. století, kdy je už celá země pokatoličtěna a pár nekatolíků se marně brání jezuitskému tlaku
protireformační kulturní útisk nejlépe vystihuje postava Koniáše
období NO
F. L. Věk
pětidílný román (pentalogie) zachycující dobu od 70. let 18. století do 20. let 19. století
dějová osnova – životní osudy F. L. Věka (ve skutečnosti Heka)
na pozadí evropských událostí autor sleduje proces obrození v Praze i na venkově (Dobruška)
vystupuje celá řada postav – Václav Thám, V. M. Kramerius…
kromě Věka jsou však nejvýraznější 2 protagonisté: P. Matouš Vrba (konzervativní kněz, nepřítel osvícenství a Francouzské revoluce) a dr. Srnka (Vrbův protiklad – vyznavač revoluce a nepřítel absolutismu)
U nás
4-dílná kronika (tetralogie) – pokračování F. L. Věka – zobrazení NO v autorově rodném kraji
Filosofská historie
povídka zachycující závěr NO
z prostředí litomyšlských studentů zobrazující jejich život – lásky, radosti i problémy i jejich nadšení v době NO („jaro národů“) – kontrastuje to s postavou ustrašeného studenta Roubínka
dramatická tvorba – věnoval se jí později a dosáhl střídavých úspěchů – zvláště v hrách se soudobou tematikou
Vojnarka (zdařilé)
Otec (zdařilé)
Samotou (bez úspěchu)
Lucerna
pohádková hra konfrontující svět panstva a poddaných – hrána dodnes
  tvorba pro mládež
Staré pověsti české
historie českého národa od pradávna
Z Čech až na konec světa
beletristické převyprávění cestopisu Václava Šaška z Bířkova
próza se současnou tematikou
Povídky z hor
Na ostrově
memoárová literatura
Z mých pamětí
2-dílné vzpomínkové dílo
Generace 90. let + Jirásek
mladá generace k Jiráskovi zaujímala dost nejednotný postoj – např. J. S- Machar si ho vážil, F. X. Šalda měl spíše negativní postoj
nejvíce času věnoval popularizaci Jiráskova díla Zdeněk Nejedlý
Jirásek měl velmi úzký vztah k výtvarnému umění a velkým přítelem mu byl Mikoláš Aleš (jeden z prvních ilustrátorů jeho díla), dalším ilustrátorem byl zejména Adolf Kašpar (viz Babička)

Zikmund Winter (1846 – 1912)

představitel literatury faktu, který se narodil v Praze na Starém Městě v rodině zvoníka
studoval na akademickém gymnázium a filozofické fakultě, poté se stal gymnaziálním profesorem (Pardubice, Rakovník, Praha)
zabýval se archivním studiem – přední znalec českého městského života v 15. a 17. století – jeho tvorba vycházela z prací odborných, jako autor se tedy uplatnil později – v 80. letech
vedle Jiráska nejvýznamnější představitel naší historické beletrie konce 19. a začátku 20. století
na rozdíl od Jiráska psal svá historická díla bez snahy o ideologický výklad dějin, vycházel z bezpečného poznání faktů
zabýval se problematikou člověka 19. století a došel k závěru, že individuální osudy se utvářejí vždy pod tlakem okolností, na které má člověk jen nepatrný vliv – souvislost s naturalisty (skeptický a deterministický názor na člověka)
sám se však hlásil ke generaci ruchovsko-lumírovské, kde také publikoval
dílo: Nezbedný bakalář (1883)
povídka ze staropražského prostředí
Rakovnické obrázky
povídky z minulosti Rakovníka
od 90. let píše téměř výlučně příběhy z Prahy konce 16. a začátku 17. století, protože detailně znal dobu předbělohorskou; líčí dobu sporů mezi českým panstvem a ostatními postavami společnosti – proti kupcům a cechovnímu řemeslnictvu stojí městská chudina hájící své právo na holou existenci, popisuje bídu kontrastující s rozmařilým životem panstva a duchovenstva
historik zde převládá nad beletristou, jazyk je plný archaismů a teprve na začátku století vznikají umělecky hodnotné práce:
Krátký jeho svět
Rozina sebranec
Peklo
Panečnice (jediná končí šťastně)
povídky, kde líčí tragické osudy mužů a žen podléhajících vlastní slabosti nebo vášni, bezelstné důvěřivosti k lidem nebo nešťastné náhodě
vycházel z archivních materiálů – jde vlastně o různé druhy dobových soudních spisů
např. Krátký jeho svět vypráví o nešťastném kantorovi Janu Pistorovi, který chce přivést na pravou cestu záletnou ženu, ale nakonec je sám podezírán, že je jejím milencem a je žárlivým manželem zavražděn
Pražské obrázky
Ze staré Prahy
Staropražské novely z 16. a 17. věku
cyklus povídek s pražskou tematikou
Mistr Kampanus
jediný historický román odehrávající se v době předbělohorské a bělohorské
obraz života Prahy a pražské univerzity s řadou dobových postav
hlavní postava – Kampanus Vodňanský – poslední rektor KU, humanistický básník
osudy hlavní postavy tvoří hlavní dějovou osnovu a jsou propojeny s historickými událostmi
jde o nástup reformace / lehkomyslný život studentů a poprava českých pánů na Staroměstském náměstí – Kampanus je svědkem těchto událostí a prožívá první rekatolizaci a nakonec oproti svému přesvědčení sám přestupuje na katolickou víru, aby zachránil univerzitu před jezuity, ale tato oběť je marná a Kampanus proto dobrovolně končí svůj život
román je pojat jako obraz národní tragédie; používání archaismů – dobově autentické
díla vědecká – kulturně historická a národopisná
Kulturní obraz českých měst
Dějiny kroje v zemích českých od počátku 15. století až po dobu bělohorské bitvy
Děje vysokých škol pražských
Dějiny řemesel o obchodu v Čechách

Realismus v české literatuře a dramatu

návaznost na počátky uměleckého realismu od 40. let 19. století (Havlíček, Tyl, Němcová); rozdělení univerzity na českou a německou (1882)
realismus ve vědě – požadavek pravdy a svobody vědeckého poznání, vliv positivismu, boj o pravost RKZ, vydání Ottova slovníku naučného, časopis Čas (redaktor Jan Herben), vědecký časopis Athenaeum (vydavatel T. G. Masaryk), vědecké osobnosti:
filozof a sociolog Tomáš Garrigue Masaryk – studie Otázka česká
realismus dbá o doplnění našeho vědeckého poznání více než doba předchozí o přírodní a sociální vědy
realismus chce učinit vědu přístupnou všem vrstvám národa, chce socializovat vzdělání
vydatné sociální reformy, kulturní práce a vnitřní politika – český realistický program
v politice vnější – autonomie v rámci RU
kdo chce a umí pracovat, nepotřebuje intriky – nezáleží na velikosti národa
život je boj
pravidlo zlaté střední cesty pro Čechy – pevnost charakteru
estetik Otakar Hostinský – studie O realismu uměleckém
autor může psát o zkušenosti, kterou sám nezažil, ale musí se do ní vžít
v díle má být zřetelný subjekt autora
historik Jaroslav Goll
jazykovědec Jan Gebauer – Historická mluvnice, Staročeský slovník
literární historik Jaroslav Vlček – Dějiny české literatury
Kritický realismus v próze – 2. polovina 19. století
Historická próza

Alois Jirásek (1851 – 1930)

narodil se v Hronově (Jiráskův Hronov) – studie na filozofické fakultě – studie historie
působil jako středoškolský profesor v Litomyšli a poté v Praze
byl politicky činný – roku 1917 podepsal mezi prvními květnový Manifest českých spisovatelů, v němž se čeští spisovatelé přihlásili k boji za samostatný stát
nejznámější historický beletrista – dovršil národně buditelskou tradici české literatury 19. století – jeho představa národních dějin vychází z Palackého koncepce – ve svém dílu v tomto duchu zobrazil velké dějinné etapy české historie
jeho koncepce dějin: vrchol – husitství a bratrství / úpadek – doba pobělohorská; zobrazování doby NO
nositelem dějinného hnutí je podle autora vždy lid, a proto jeho romány nejsou monografické (hrdinou není jen jedna postava) – vždy několik typizovaných postav, které ztělesňují názory a postoje širšího kolektivu
děj se odvíjí v několika prolínajících se proudech, autor barvitě vystihl dobovou atmosféru, dramaticky zobrazil válečné scény, často však postavy nejsou dostatečně psychologicky propracované – zvláště ženy
kompozice děl má často podobu volně skládané kroniky, větší díla obsahují několik cyklů
zobrazil české dějiny od mytického pravěku přes husitství, dobu Temna až po NO
citát: „Snažil jsem se oživit naši minulost, přiblížit k jasnějšímu názoru a porozumění…Právě proto, že jsem s celou duší prožíval ten boj, cítil jsem, že takto třeba prohlédnout do naší minulosti, neboť dnešku plně nerozumí, kdo nezná včerejška.“

Mluvnické kategorie přídavných jmen

Přídavná jména (adjektiva)

pojmenovávají vlastnosti
dělení: - jakostní (kvalifikační) – sladký, cizí, starý, dobrý…
- vztahová (relační) – dospělý, studentský, čokoládový, matčin, otcův…
druhy adjektiv: a) složená - tvrdá (vzor – mladý)
- měkká (vzor – jarní)
b) jmenná (např. mlád, rád, zvědav…)
c) přivlastňovací (vzory – otcův, matčin)
skloňování – určujeme pád, číslo, rod (i životnost) – skloňování adjektivní a částečně substantivní
některá adjektiva cizího původu jsou nesklonná (prima, lila…)
ve větě bývají nejčastěji shodným přívlastkem (závislost na řídícím substantivu), doplňkem (Eva seděla zamyšlena.), jmennou částí přísudku (Bratr je zdráv.)
stupňování adjektiv: - 1. stupeň = pozitiv
- 2. stupeň = komparativ
- 3. stupeň = superlativ
- stupňování adjektiv: - pravidelné
- nepravidelné (dobrý, špatný, malý, velký…)
někdy se stupňuje i opisem (více, nejvíce, méně, nejméně)

Baladická epika II.

Balada – je lyrickoepická, většinou krátká, báseň spádného děje s tématikou původně fantastickou, hrdinskou a milostnou. V novověku mravoučnou a sociální, zpravidla s tragickým ukončením. Lidová balada je pevně spojena s nápěvem.

osef Václav Sládek (1845 – 1912)

narodil se ve Zbiroze jako syn zednického mistra. Studium přírodních věd přerušil odjezdem do Ameriky. Pracoval jako učitel a redaktor v Národních listech,
zemřela mu manželka a to byl počátek jeho tvorby, pak se znovu oženil a psal šťastně
Jiskry na moři
Sluncem a stínem
Skřivánčí písně
Balady:
hrobník
V podhradí – postihuje sociální problematiku doby nedávno minulé
K trůnu
Petr zvoník
Hodiny

Petr Bezruč (1867 – 1958)

vlastním jménem Vladimír Vašek, narodil se v Opavě, studoval gymnázium v Brně.
Pracoval jako poštovní úředník a psal do časopisů, za 1. sv. války zatčen za podezření z velezrady. Záměr vykřiknout do světa, jaké sociální a národnostní konflikty se odehrávají ve slezské zemi, vedl básníka nutně k epičnosti a baladismu. Všechny tyto balady napsal ve sbírce Slezské písně.
Maryčka Magdónová – vyrůstá z životní reality. Byla to nejstarší dcera, matka jim umřela pod vozíkem z uhlí a otec se upil k smrti. Zůstala jako sirotek s mnoha sourozenci. Nevydržela to a skočila do řeky Ostravice.
Další balady:
Bernard Žár
Kantor Halfar – osud učitele Halfara, který se pořád cítí mlád a chce si užívat. Nedbá na společnost i na jeho milou. Proto se ho vzdá a Halfar si uvědomuje, že neměl být sobec a s výčitky se oběsí na jabloni
Krásná pole

Jiří Wolker (1900 – 1924)

vyrůstal v Prostějově, v rodinném prostředí naplněném kulturou
impulsy k uměleckému růstu poskytlo mladému Wolkrovi prostějovské gymnázium zásluhou některých profesorů, podněcujících chlapcovy umělecké sklony
trpěl plicní chorobou, které nakonec ve 24 letech podlehl
V krátkém časovém rozmezí vytvořil sbírky Host do domu a Těžká hodina
Host do domu – poznamenává všechny znaky poválečné poezie: pokorný pohled na svět, láska objímající všechny lidi, křesťansky laděný soucit se všemi chudými a trpícími, lyrizace všedního dne a prostých věcí.

Balada o námořníkovi
Okno
Poštovní schránka
Domy, Ulice

Vladislav Vančura (1891 – 1942)

narodil se v Háji u Opavy, mládí však prožil v Praze. Jako lékař se narvalo usadil se svou ženou Ludmilou ve Zbraslavi. Pak byl zatčen gestapem a krátce nato popraven
publikoval v mnoha časopisech (Červen, Kmen, Host, Panorama). Během 1 roku vytvořil 3 prózy.
Nejzajímavější z nich je baladicky laděný příběh středověkých lapků Markéta Lazarová,
dále pak Útěk do Budína a Luk Královny Dorotky
Markéta Lazarová – spisovatel zachycuje nadčasové otázky, zejména vztahy mezi lidmi. Především vztah lásky, vášně a nenávisti. Děj se odehrává mezi dvěma znepřátelenými rody loupežníků, rodinou Lazarovou a Kozlíkovou. V příběhu jde o dvě dívky Markétu Lazarovou a Alexandru, dceru Kozlíka. Markéta, která je zaslíbena bohu, je však unesena Kozlíkovým synem Mikulášem, do kterého se vášnivě a bláznivě zamiluje. Alexandra je zase zamilovaná do bohatého knížete Kristiána. Oba vztahy jsou pro okolí velmi nepřijatelné. O to více jsou vášnivé a živelné. Příběh končí porážkou obou rodin královskými vojsky a popravou všech mužů i Mikuláše. Kníže Kristián během bojů úplně zešílí. Alexandra je z toho strašně na dně a prokáže mu svoji lásku tím, že ho zbaví života. Z obou rodin zůstává zase pouze obě děvčata, ale jejich rod nevymře, protože obě jsou těhotné a brzy porodí syny – pokračovatele rodu.

Jiří Voskovec a Jan Werich

Oba dva píší baladické divadelní hry pro Osvobozené divadlo. Např. Svět za mřížemi, Osel a stín, Kat a blázen, Balada z hadrů, Pěst na oko atd.
Kat a blázen – satirická fantazie, ústředí klaunské postavy Gaspar Radúzo a Melichar Mahuleno. Popravčí a bývalý odsouzený delikvent. Točí se děj okolo těchto hrdinů v Mexiku. Vše je prokládáno písničkami.
Balada z hadrů – hra o prokletém básníkovi Francovi Vilonovi. V zákoutí cihelny se scházejí společenští lidé: nezaměstnaný, pouliční dívka, student. Mezi nimi se objeví i zkrachovalý herec se starými kostýmy a pak jim je tam rozdá. Oni začnou hrát o Vilonovi, o tom jak byl obviněn z krádež a ze zabití.

Baladická epika I. - Erben, Mácha, Čelakovský

Balada – je lyrickoepická, většinou krátká, báseň spádného děje s tématikou původně fantastickou, hrdinskou a milostnou. V novověku mravoučnou a sociální, zpravidla s tragickým ukončením. Lidová balada je pevně spojena s nápěvem.

František Ladislav Čelakovský (1799 – 1852)

narodil se ve Strakonicích jako syn tesaře, studoval filozofii v Praze a pak v Českých Budějovicích, studia nedokončil a stal se vychovatelem, od r. 1834 redaktorem Pražských novin a jejich přílohy Česká včela, byl profesorem ve Vratislavi. Sbíral a vydával lidovou poezii všech slovanských národů v původním znění i v českém překladu
Díla: Ohlas písní ruských – obsahuje převážně epické básně, které mají povahu dávných bohatýrských zpěvů (Ilja Muromec). Básník použil jména známých ruských hrdinů, ale jejich povahu změnil nebo jim připsal jiné činy.
Ohlas písní českých – sbírka vyšla 10 let po té první
vyjádřil zde ráz českého lidového života, obraz venkovského lidu z konce 30 let.
Sbírku přirovnával k drobným lesíkům, říčkám a potoků
Je zde i balada Toman a lesní panna – skladba vystihuje sílu vášnivé lásky a tajemných přírodních sil. Za starých časů lidé neuměli ovládat přírodu a její síly, byli před nimi bezmocní, a proto se jich bály. Věřili v nadpřirozené bytosti. Jejich zlá síla nemá nad člověkem moc stálou a naprostou. Toman jí podlehne teprve až tehdy, když se v rozrušení zapomene a ztratí nad sebou rozumovou vládu. Odloučí se od skutečného světa, s nímž ho do poslední chvíle spojuje jeho koník

Karel Hynek Mácha (1810 – 1836)

narodil se v Praze na Malé straně, studoval gymnázium, pak se zamiloval do slečny Lori, která ho inspirovala při napsání sbírky Máj. Po dokončení právnických studií odchází Mácha jako advokátní koncipient do Litoměřic. Žije v nedostatku a ve starostech o Lori, která čeká dítě. Když se narodí syn, Mácha se chystá ke svatbě, avšak onemocní a umírá v 26 letech.
Máj – je to přepis skutečné události, zasazené poněkud jinak než je tomu ve skutečnosti
má čtyři zpěvy a dvě intermezza
děj se odehrává v nezkrotné přírodě, která Máchu očarovala
milenci Jarmila a Vilém zavraždí svůdce, aniž tuší, že zabil vlastního otce. Za tento čin je uvržen do vězení a příští den popraven. Jarmila hyne sebevraždou ve vlnách jezera

Karel Jaromír Erben (1811 – 1870)

narodil se v Miletíně, studoval filozofickou a právnickou universitu v Praze.
Zabýval se hlavně národopisem, sbíráním a vydáváním staročeských literárních památek
Jedinou původní básnickou knihou je:
Kytice – nejslavnější a nejoblíbenější kniha české literatury, důraz na osudovost
pracoval na ní skoro celých 20 let
základem jsou české báje, hrdinové zobrazeni v neurčitém čase a v různých společenských prostředí

Venkovské prostředí např. Polednice, Poklad, Svatební košile
Panské prostředí např. Vrba, Lilie
Křesťanství – Záhořovo lože

Svatební košile – dívce umře její milovaný a ona chce, aby se vrátil zpět. Ten se vrátí a dívku chce taky dostat do záhrobí. Zavede ji na hřbitov a vyvolává jiné duchy, aby se jí zmocnily. Ona se začíná modlit k Matce boží, že chce zůstat živa. Ta ji vyslyší. Začíná svítat a zakokrhá kohout. Všichni duši se musí vrátit do záhrobí a dívka je zachráněna.

Záhořovo lože – chasník se chce podívat do pekla a je zdrcen poutníkovou zvěstí o pokutě. Vidí v pekle hrozné činy, za které se moc pyká. Např. se musí ponořit do lázně, která je napůl studená jako led a druhá strana lázně hoří. Nejhorší trest pro všechny je Záhořovo lože. Aby se zbavil všech hříchů, které napáchal, odčiňuje je devadesátiletým pokáním.

Mluvnické kategorie podstatných jmen

Podstatná jména (substantiva)

názvy osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů
skloňování: - substantivní skloňování (vzory = paradigmata)
- adjektivní skloňování (vrchní, pokojská…)
druhy: - konkrétní – nositelé vlastností a dějů
- abstraktní – vlastnosti, děje, duševní stavy
- obecná (druhová a látková substantiva)
- vlastní
zvláštní způsoby skloňování u některých substantiv (genius – genia)
nejčastěji ve větě zastávají funkci podmětu nebo předmětu (mohou být však i jinými větnými členy)

Mluvnické kategorie podstatných jmen

a) pád (casus)
- vyjadřuje vztah mezi slovy
- pád: - prostý (bezpředložkový)
- předložkový
- pády: 1. nominativ 5. vokativ
2. genitiv 6. lokál
3. dativ 7. instrumentál
4. akuzativ
- určují se z hlediska: - sémantického: - 1. pád (aktiv) = původce děje
- 1. pád (pasiv) = cíl děje
- 2. pád = dotykový význam (odlukový)
- 3. pád = prospěch, dávání (významy)
- 6., 7. pád = okolnosti děje
- syntaktického: - 1. pád = podmět
- 2., 3., 4., 6. a 7. pád = předmět
- 2. pád = přívlastek
- 7. pád = příslovečné určení místa
- 7. pád = doplněk
b) jmenné číslo (numerus)
- číslo jednotné (singulár), číslo množné (plurál), ve staré češtině existoval ještě duál (dochovaly se pouze některé tvary – dva, oba, párové části lidského těla…)
- vyjadřují číselné vztahy
- zvláštnost – mluvnické číslo není vždy totožné s označením počtu
- jména pomnožná (pluralia tantum) – tvar množného čísla, ale označují 1 osobu, věc (nůžky, kalhoty, kamna, narozeniny, varhany, Vánoce, Budějovice…); druhové číslovky ve spojení s pomnožnými vyjadřují počet (dvoje housle = 2 kusy); k vyjádření počtu druhů – složený tvar (dvojí housle, trojí dveře)
- jména hromadná (singularia tantum) – tvar jednotného čísla, ale označují větší počet předmětů chápaných jako celek a téhož druhu (uhlí, stromoví, vojsko, skot, mládež…)

- jména látková (materiální) – označují tvarem jednotného čísla věci, jejichž části jsou shodné s celkem (př. písek, mouka, krev, voda – dvě vody = dvě sklenice vody…)
c) jmenný rod (genus)
gramatický rod: - mužský (maskulinum): - životný
- neživotný
- ženský (femininum)
- střední (neutrum)
přirozený rod: - mužský
- ženský
rozdíly mezi rody (př. děvče)
možnosti životných a neživotných koncovek (ledoborce – ledoborci, sledě, sledi, hroby – hrobové)
výjimky životných a neživotných koncovek (př. lidičky, rodiče, koně)
výjimky u biologických názvů

RUCHOVCI A LUMÍROVCI

Svatopluk Čech (1846 – 1908)

básník (lyrika i epika) i prozaik (představitel satiry – kritika maloměšťáctví; podpora ideologie husitství)
narodil se v Ostředku u Benešova – žil v ústraní (samotář, který odmítal uznání)
cestoval – Dánsko, Chorvatsko, Kavkaz
dílo: epická poezie
Husita na Baltu
tradice husitství
Adamité
zobrazení táborské sekty – absolutní svoboda vyhubena Žižkou
Jan Žižka
oslava Jana Žižky
Evropa
alegorická báseň – Evropa je loď, která je ohrožena bouří – potápí se, protože se národy nedokázali semknout
Slavie
alegorická báseň – Slavie je loď, na které plují slovanské národy a ty se v případě ohrožení dokážou semknout kolem ruského národa – záchrana – myšlenka slovanství
Lešetínský kovář
protigermánský námět – do pokojného života vesnice zasahuje německý podnikatel, který sám začíná stavět továrnu – začíná utiskovat a germanizovat okolí – na odpor se mu postaví lešetínský kovář, který po vzájemné potyčce umírá – Němec továrnu prodává a opouští kraj – uklidnění poměrů a událostí
Ve stínu lípy
dílo obsahující většinou veršované příběhy, které jsou rámcově spjaty motivem lípy, pod níž se vesničané scházejí a vyprávějí si své příběhy
psáno formou idyly (krátká báseň typu žánrového obrázku), autor zobrazuje harmonický život venkovanů s přírodou, radostné soužití, bezprostředné pocity
lyrická poezie – založeno na citech, náladách – převažuje lyrika vlastenecká, politická a národní
Jitřní písně
báseň Dosti nás – národ by si měl víc věřit, měl by být víc odvážný (neměl by se podceňovat)
Písně otroka
politická lyrika – jádrem je jižní scenérie – otroci a otrokáři
milostný příběh otroka a otrokyně – autor vše aktualizuje na české poměry – český národ přirovnává k otrokům – naděje, že i u nás zavládne svoboda a rovnost, skončí sociální útisk
patetické verše, „velká slova“
próza – broučkiády – 2 satirické prózy
Pravý výlet pana Broučka do Měsíce
satirická próza o setkání pana Broučka s Měsíčňany – autor je zobrazuje jako umělce, kteří žijí jen uměním – kritika obou stran (pana Broučka i Měsíčňanů) za to, že umění není spjato s politikou
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století
satirická próza – ostrá kritika maloměšťáctví
hlavní hrdina pan Matěj Brouček je prototypem měšťáka pocházejícího z Prahy – autor kritizuje jeho egoismus (sobectví, bezcharakternost) – pan Brouček přizpůsobuje své chování dané situaci, aby měl větší prospěch
ve formě snu se pan Brouček ocitá uprostřed husitské Prahy – prchal z bitvy na Vítkově – kontrast jeho zbabělosti, národní lhostejnosti, bezcharakternosti, prospěchářství a falešného vlastenectví se statečností a odhodláním husitů – výchovná tendence
obě broučkiády vznikly jako reakce na módu Verneových utopických románů – obě prózy se staly základem k opeře (libreto) Leoše Janáčka – Výlet pana Broučka
Jestřáb kontra Hrdlička
novela s detektivní zápletkou – blízké detektivnímu žánru
Druhý květ
memoáry – vzpomínková próza

Eliška Krásnohorská (1847 – 1936)

literární kritička – byla proti tzv. kosmopolitismu Vrchlického a lumírovců
básnířka (intimní a přírodní lyrika – slovanství) – sbírky Z máje žití, K slovanskému jihu
libretistka – ke Smetanovým operám Hubička (podle povídky K. Světlé), Tajemství, Čertova stěna
překladatelka – Puškin, Mickiewicz, Byron

Josef Václav Sládek (1845 – 1912)

lyrik, zakladatel poezie pro děti, vynikající překladatel z AJ, fejetonista a prozaik
jeho lyrika vychází z přesvědčení, že nejdůležitějším představitelem národních tradic je rolník, protože je to pán na svém – vlastní půdu
velký zájem o venkovskou tematiku
pocházel ze Zbirola – jeho otec byl zednický mistr – nepříliš zámožná rodina
vystudoval přírodovědeckou fakultu KU – coby student se přátelil se Svatoplukem Čechem a organizovali studentský život
2 roky strávil v USA, kde měl sbírat exponáty pro Národní muzeum – nedostal na to nakonec peníze – živil se sám – učil a pracoval na tamějších farmách
v USA obdivoval vládní instituce, ale kritizoval vztah Američanů k indiánům
po návratu z USA se stal profesorem AJ na obchodní akademii v Praze
přispíval do Národních listů, z redakce almanachu Ruch odchází do Časopisu Lumír a stal se zároveň mluvčím lumírovců
dílo: poezie
Básně
1. sbírka – intimní lyrika, která odráží jeho cestu po moři do Ameriky – stesk po domově
Jiskry na moři
básnická sbírka – poezie osobní – básně reagující na autorův pobyt v USA – okouzlení, ale objevují se i básně o bezpráví indiánů – báseň Na hrobech indiánských (autor s nimi soucítí, aktualizuje vše na české poměry – vyjadřuje se k nesvobodě českého národa), báseň Je proti nám, kdo není s námi (nutnost velkých osobností, které změní osud českého národa)
Světlou stopou
Sluncem a stínem (báseň V mé duši tisíc skřivánků – intimní lyrika; radost a štěstí z prostého života)
Selské písně a znělky (báseň Velké, širé, rodné lány…)
všechny 3 sbírky jsou velmi subjektivní – bolest ze ztráty ženy, ale i básně vlastenecké či národní
poezie pro děti
Zlatý máj
Zvony a zvonky (báseň Lesní studánka)
Skřivánčí písně
Josef Václav Sládek povýšil poezii pro děti na vysokou úroveň – byl zakladatelem moderní poezie pro děti; vycházel z dětského pohledu, představ, nepoučoval, nekázal apod.
překlady – zaměřoval se na anglosaskou literaturu – přeložil 33 dramat Shakespeara; Longfellow (Píseň o Hiawathě), Poe, Byron, Shelley, Burns; z ruštiny – Puškin, Lermontov; z polštiny – Mickiewicz; ze španělštiny

Jaroslav Vrchlický (1853 – 1912)

vlastním jménem Emil Frída, narodil se v Lounech
psal poezii (asi 80 sbírek) lyrickou, epickou; psal dramata a překládal románskou literaturu
optimismus, láska k umění, vlasti, krása jazyka – autor obohatil básnický jazyk
věřil v neustálý pokrok lidstva
studie teologie – filozofická fakulta – vychovatel v Itálii
později profesor na KU (srovnávací literatury)
byl ceněný (Akademie věd), ale byl i kritizován od jiných autorů
dílo: lyrická poezie
Z hlubin
1. básnická sbírka – pesimistický ráz, vyjádření nespokojenosti v životě člověka
Poutí k Eldorádu
Dojmy a rozmary
v obou básnických sbírkách převládá optimismus – obraz z osobního života
Okna v bouři
sbírka reagující na to, že nebyl pochopen – vyjádření pocitů (intimní lyrika)
báseň Za trochu lásky šel bych světa kraj
Moje sonáta
sbírka obsahující různé ustálené básnické formy – balada, rondel, tercína, sestina, ritornel, gazel… - báseň Balada o jitru v září
Sonety samotáři (Nové sonety samotáře, Poslední sonety samotáře)
návaznost na Kollára
Co život dal
sbírka bilancující (hodnotící) autorův život
epická poezie
Zlomky epopeje
cyklus, ve kterém se autor snažil postihnout dějiny lidstva – autor si cení antiky (Řecko) – svoji dobu považuje za dějinný úpadek – víra v dějinný optimismus
básnické sbírky – Zlomky epopeje, Duch a svět, Selské balady
překlady – románské literatury – Hugo (Legenda věků), Baudelaire, Petrarca, Alighieri, Calderon de la Barca, Goethe…
dramata
Noc na Karlštejně
děj se odehrává v roce 1363 na Karlštejně
Hippodanie
trilogie (tragédie) – námětem je antika, základem je láska – melodram (Zdeněk Fibich)

Julius Zeyer (1841 – 1901)

básník, prozaik, dramatik
pocházel z bohaté pražské rodiny (obchod se dřevem)
nejdříve studoval technické obory, později dějiny srovnávacích literatur a filozofii na KU
velmi rozporuplný – hledal ideál člověka v minulosti – protiklady
dílo: epická poezie
Vyšehrad
Čechův příchod
inspirace dějinami
Ondřej Černyšev
veršovaný román inspirovaný Ruskem
Karolinská epopeja
vrchol epiky – oslava Karla Velikého – inspirace francouzskou historií
Zpěv o pomstě za Igora
inspirováno hrdinským eposem
Ossianův návrat
irská legenda
próza
Román o věrném přátelství Amise a Amila
obdoba rytířského románu
Jan Maria Plojhar
román (částečná autobiografie) – hlavní hrdina je založený snílek a romantik, který pochází ze zámožné rodiny – vychováván chůvou – přecitlivělý – nedokáže plnit své sny – odchod na moře, po smrti matky věnuje majetek svému švagru – na ostrově Kurfu se zamiluje, ale dívka mu uteče, a proto se vrací do Prahy – po souboji s německým důstojníkem se jede zotavit do Itálie, kde nachází novou lásku – Plojhar je velmi nemocný a umírá v náručí své lásky, která po jeho smrti spáchá sebevraždu
Tři legendy o krucifixu
legendy s náboženskou tematikou
Dům o tonoucí hvězdy
román z autorovi současnosti – pesimistický děj odehrávající se v Paříži – 2 postavy studentů – Čech a Slovák (Slovák prototyp autora) – Slovák nenachází, co hledá
Radúz a Mahulena
drama – pohádková hra – inspirováno slovenskou pohádkou
o síle opravdové lásky princezny Mahuleny k princi Radúzovi

MÁJOVCI - proza

Karolina Světlá (1830 – 1899)

prozaička (romány a povídky), platonická láska Jana Nerudy, vlastním jménem Johana Rottová
pocházela z bohaté německé rodiny – vzala si svého učitele Petra Mužáka – po smrti jejich dcery odchází do Světlé pod Ještědem; znala se s Boženou Němcovou
vzdělávala se četbou a snažila se zlepšit postavení žen (otázky emancipace)
dílo: městské prostředí – náměty z měšťanské společnosti – sobectví, pokrytectví, špatná výchova dívek
První Češka
dílo o dívce, která odchází i přes odpor matky na venkov, kde se z ní stává uvědomělá vlastenka (částečná autobiografie)
Černý Petříček
povídka o Petříčkovi, kterému zemřela matka a který žil pouze se svým nevlastním bratrem Frantíkem – Frantík uteče z města s dívkou – po jejich smrti Petříček vychovává jejich dceru
ještědské prózy – umělecky velmi zdařilé – venkovský lid připadal Světlé mravně výše než městský
Kresby z Ještědí
cyklus povídek – každá z povídek se věnuje jedné osobě
Vesnický román
román – nešťastný příběh čeledína Antoše Jírovce, který se vzal po smrti rychtáře jeho ženu
Kříž u potoka
román zachycující osudy několika generací – v popředí rodina Potockých
Kantůrčice
román líčící příběh 2 mladých lidí – chlapce, který odchází studovat do Prahy a který začíná žít špatný život, zachrání dívka z vesnice – vítězství čistých citů
Frantina
román o rychtářce, která se zřekla muže poté, co zjistila, že je lupič
Nemodlenec
román řešící dilema mezi láskou a pomstou
Hubička
povídka o lásce – v úpravě Elišky Krásnohorské se stalo dílo libretem ke Smetanově opeře
Upomínky
vzpomínková próza na autorčin život (memoir)

Jakub Arbes (1840 – 1914)

prozaik – tvůrce romanet (román s dobrodružným nebo fantastickým základem) a sociálních románů, novinář
jeho učitelem byl Jan Neruda – studoval i techniku, ale studia nedokončil
působil jako dramaturg v Prozatímním divadle i jako redaktor v Národních listech
psal i tzv. literární studie (Mácha, Zola, Dickens, Poe…)
z politických důvodů byl vězněn – kritizoval společnost za to, že neuměla a nechtěla řešit sociální problémy
dílo: romaneta – nejdříve vycházela časopisecky
Newtonův mozek
filozofické i protiválečné romaneto – vypravěči se zdá se o příteli, který mu říká, že si dal do hlavy Newtonův mozek a díky tomu může nahlédnout do dějin (založené na válce a boji)
Svatý Xaverius
romaneto o domnělé záhadě obrazu v malostranském kostele sv. Mikuláše
Sivooký démon
Ukřižovaná
Ďábel na skřipci
romaneta inspirovaná E. A. Poem
sociální romány – Arbes ovlivněn E. Zolou – založeno na myšlenkách utopického socialismu
Štrajchpudlíci
1. díl zamýšleného cyklu pražského dělnictva (cyklus se měl jmenovat Epikurejci) – zaměřeno na barvíře a jejich život – realistický pohled na život dělníků
Moderní upíři
autor se věnuje pražským podnikatelům, kteří jsou touhou po majetku deformováni (bezcitnost)
Kandidáti existence
pokus pomoci dělnictvu

Gustav Pfleger-Moravský (1833 – 1875)

dílo: Z malého světa
sociální román – obraz života pražských dělníků, zobrazení sociálních i národnostních konfliktů, romantické motivy – úsilí o realismus
1. český román, který zobrazil vzpouru – ničení strojů atd.
Paní fabrikantová
sociální román psychologicky laděný
Pan Vyšinský
první veršovaný román – motiv Puškinova Evžena Oněgina

MÁJOVCI - poezie

Jan Neruda (1834 – 1891)

básník, prozaik (mistr klasické povídky), novinář (fejetonista), dramatik i divadelní kritik
svým dílem podporoval úsilí národa o samostatnost – zobrazení sociálních i národnostních problémů
ze začátku nebyla jeho tvorba příliš uznávaná
dětství prožil na Malé Straně – otec vlastnil hokynářství a matka pracovala jako služebná u Joachima Barranda
studoval práva a filozofii – nedostudoval a nějakou dobu se živil jako pomocný učitel (Jakub Arbes)
živil se jako novinář (Národní listy, Čas, Hlas, Květy, Lumír), věnoval se tanci a hudbě a také hodně cestoval (Egypt, Asie…)
známá je též Nerudova korespondence – cyklus Z Nerudovy korespondence
dílo: básnické sbírky
Hřbitovní kvítí (1858)
pesimismus a skepse (vliv národní situace, básníkovy chudoby a nešťastné lásky)
písně soucitu (odlišnost od Hálka), zklamání z lásky (Anna Holinová)
ve stejnou dobu vydává Vítězslav Hálek sbírku Večerní písně, která byla zprvu více uznávána
Knihy veršů (1868)
trojdílný soubor
1. část – básně epické (výpravné) – Dědova mísa (báseň o stáří), Před fortnou milosrdných (báseň se sociální problematikou)
2. část – básně lyrické – cyklus Otci, Matičce, Anně (rozdílný vztah autora k otci a matce)
3. část – příležitostné básně – Vším jsem byl rád (bilanční báseň – „… a čím jsem byl, tím jsem byl rád.“)
Písně kosmické (1878)
o vztahu člověka a kosmu – optimistická perspektiva – vliv vědeckých poznatků a technického pokroku – báseň č.1 Letní ty noci zářivá (zlidštění vesmíru – měsíček jako tatíček a  hvězdičky jako jeho dětičky), báseň č.13 Také to Slunce ohnivé (oslava mateřské lásky jako vesmírného principu), báseň č.21 A mluví člověk (o poznání vesmíru – víra v lidské schopnosti, sílu národa), báseň Vzhůru již hlavu, národe (vlastenecké výzva do boje proti malosti – síla plyne z kosmu)
Balady a romance (1883)
užití humoru a ironie – balady končí většinou dobře
příklon k motivům ze života (lidské vztahy)
náměty: biblické a legendární (Romance štědrovečerní, Balada rajská, Balada májová), národní (Balada česká, Romance o Karlu IV., Balada o jaře 1848), tragické lidské osudy (Balada dětská, Balada horská), balady staršího typu (Romance helgolandská, Balada stará-stará)
Prosté motivy (1883)
intimní a přírodní verše – 4 oddíly (Jarní, Letní, podzimní a Zimní) – proměny přírody paralelou s proměnami v životě lidském – tón lidové poezie
Zpěvy páteční (1896)
vydáno posmrtně Vrchlickým – motiv Velkého pátku
národní a vlastenecká lyrika, víra ve slavnou budoucnost národa
forma – žalozpěvy a hymny na téma národního utrpení a odboje (tradiční motivy – láska a bolest, lev, kalich) – báseň Láska (autorův vztah k národu), báseň Jen dál (výzva k činům)
próza – především povídky, dále arabesky (kratší, nekomplikovaný děj), novely či humoresky
Arabesky
cyklus asi 50 povídek o svérázných lidových postavách z pražského prostředí
Trhani (1872)
povídka (nejdříve časopisecky) o těžkém životě dělníků pracujících na železnici – tragické osudy
autor se snažil podat pravdivé informace – slang, přímá řeč, krátké věty…
Povídky malostranské (1878)
13 povídek nejdříve vydaných časopisecky – dějištěm je Malá Strana 1. poloviny 19. století, typické postavy (buržoazie, obchodníci, chudina…), často podobné schéma (počasí, postava a její vztah…) – autor se snaží podat pravou míru určité postavy
povídky jsou různé (er-forma i ich-forma, deníkové záznamy, dopisy…); jazyk je živý, pestrý, hovorové i slangové výrazy
Týden v tichém domě – nejrozsáhlejší povídka – autor se věnuje příběhům postav z jednoho domu
Pan Ryšánek a Schlegl – příběh 2 soků – žena si bere Schlegla, ale po její smrti se oba usmiřují
Přivedla žebráka na mizinu („bába milionová“)
O měkkém srdci paní Rusky – o ženě, která chodila na cizí pohřby – pokrytectví, neštěstí
Večerní šplechty – rozhovory studentů – autobiografie
Doktor Kazisvět – o lékaři, který odmítal léčit
Hastrman – o muži, který si myslel, že ho lidé odmítnou kvůli bohatství
Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku – povídka o pomluvě
U tří lilií – romantická povídka o bezcitnosti dcery nad smrtí její matky
Svatováclavská mše
Jak to přišlo…– povídka z Nerudova dětství – jak chtěli zničit Rakousko
Psáno o letošních dušičkách – povídka o staré panně Máry
Figurky – vypravěčem mladý advokát, který se stěhuje na Malou Stranu – různé příběhy
význam povídek – autor zobrazil různé projevy maloměšťáctví (pomluvy, pokrytectví, vypočítavost, chamtivost, lhostejnost…); povídky neobsahují idealizaci – realistické zobrazení; skvělé charakteristiky postav; povídky jsou laděny vážně, ironicky, ale i humorně
novinářská činnost – Neruda byl skvělým fejetonistou (US/PS) – asi 2000, podepisoval se trojúhelníkem
5 svazků sebraných fejetonů
Studie krátké a kratší (soubor cestopisných fejetonů)
Různí lidé
Obrazy z ciziny
divadelní  a literární kritika – hodnocení Hálka, Heyduka, Světlé, Čecha, Vrchlického, Sládka…
Nerudův přínos – po Máchovi opět velký básník (spojil světovost s češstvím); tvůrce sociální balady; psal rozsáhlé spektrum lyriky (lyrika intimní, přírodní, vlastenecká, úvahová); vynikající fejetonista; zájem o městské prostředí a nižší společenské vrstvy; zobrazoval život bez idealizace; výborný v charakteristice

Vítězslav Hálek (1835 – 1874)

ve své době uznáván více než Jan Neruda – byl jeho přítelem; působil v Národních listech (Květy i Lumír)
pocházel z venkova (Dolínek u Mělníka) – vystudoval gymnázium a poté filozofickou fakultu
psal poezii i prózu (venkovská tematika) – velmi oblíben; hodně cestoval (Balkán, Polsko, Itálie)
dílo: poezie
Alfred
první Hálkova báseň (romantická – podobná Máji)
Večerní písně (1859)
sbírka napsaná lehkou veršovou formou – námětem je nekomplikovaná láska a žena jako věčná inspirace – básně Kdo v zlaté struny zahrát zná (blízké formě lidové básně, motivem se básník, který by měl být podle autora uctíván), Nekamenujte Proroky (podobný motiv), Ten není rekem největší (o lásce a obětech)
V přírodě
sbírka – autor hledá harmonii, která v životě chybí; inspiroval se Bedřich Smetana
Pohádky z naší vesnice
sbírka, která vyšla posmrtně – převažují lyricko-epické básně
za největší problém považuje autor rozdíl mezi chudými a bohatými
próza – hlavním námětem je venkov, vztahy mezi rodiči a dětmi
Muzikantská Liduška
nejvýznamnější povídka (zfilmována) – příběh nešťastné lásky – kritika rodiče za to, že kvůli majetku ničí štěstí vlastních dětí
Pod pustým kopcem
povídka o lásce – nerovnost z hlediska majetku
Na statku a v chaloupce
povídka o vztahu mezi bohatou dívkou a čeledínem – láska prosazena, oba žijí v chaloupce
Na vejminku
povídka o nevděku dětí
Poldík rumař
povídka z městského prostředí – osud nešťastné lásky – vítězství dobra nad zlem
Komediant
román z uměleckého prostředí – autobiografie (autorovo mládí)

Adolf Heyduk (1835 – 1923)

básník – napsal přes 60 sbírek přírodní, vlastenecké a osobní lyriky
dílo: Cimbál a husle
sbírka – autorův vztah ke Slovensku
Zaváté listy
sbírka – stesk, kdy autorovi zemřeli jeho dvě dcery

Rudolf Mayer (1837 – 1865)

autor sociální balady – V poledne (monolog bouřícího se topiče – úvahy o pomstě tyranovi – bohatí si neváží poddaných, kteří na ně dělají)

Václav Šolc (1838 – 1871)

chápal práci jako základ života, snažil se psát v různých formách – sonet atd.
napsal sbírku Prvosenky (sociální tematika i oslava venkova – báseň Píseň o ruce mozolné)

Česká literatura ve 2. polovině 19. století

50. léta 19. století – záchytným bodem byla revoluce v roce 1848 – porážka – upevnění absolutismu (Alexandr Bach) – policejní opatření, persekuce, významné osobnosti umlčeny
specializace na vědeckou práci – Palacký Šafařík; v 50. letech zemřeli Kollár, Čelakovský, Havlíček či Tyl
nová politická situace od vydání 5íjnového diplomu (1860), hospodářský vzestup měšťanstva, rozštěpení Národní strany na Staročechy (Rieger, Palacký) a Mladočechy (Sladkovský, Grégr)
rozkvět kultury – vznik Sokola (Tyrš), pěveckého spolku Hlahol, Umělecké besedy (centrum umělců)
roku 1862 bylo otevřeno Prozatímní divadlo (roku 1864 byl uveden cyklus Shakespearových her k jeho výročí)
roku 1868 byl položen základní kámen k Národnímu divadlu (sbírky pod heslem Národ sobě) – národní manifestace kulturní a politická, projev síly národa – architekt Josef Zítek; malíři Mikoláš Aleš (cyklus Má vlast), František Ženíšek, Václav Brožík, Vojtěch Hynais (opona); sochaři Josef Václav Myslbek, Bohuslav Schnirch aj.; hudební skladatelé Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich…; divadlo bylo dostavěno roku 1881 a po požáru bylo znovu otevřeno 1883 (otevřeno vždy Smetanovou Libuší)

I. MÁJOVCI

nová básnická generace, která vystupuje poprvé roku 1855 vydáním almanachu Lada Niolá
roku 1858 byl vydán almanach Jarní almanach Máj (redaktor Josef Barák)
májovci: Jan Neruda Vítězslav Hálek, Václav Šolc, Rudolf Mayer, Adolf Heyduk (básníci); Karolina Světlá, Jakub Arbes, Gustav Pfleger-Moravský
program Májovců:
realistické zobrazování života v celé jeho šíři
zájem o sociální problémy
lidovost
snaha dohnat Evropu – povznešení české literatury na evropskou úroveň

II. RUCHOVCI A LUMÍROVCI

70. – 80. léta 19. století – neúspěšný politický boj, ale velký hospodářský rozvoj
1878 založena Sociální demokracie – rozvoj dělnického hnutí
rozvoj literatury – střet výchovné a realistické tendence, hlavní žánrem literatury se stala poezie – rozvoj prózy až v 80. – 90. letech 19. století
vznik 2 básnických skupin:
1) ruchovci = škola národní
almanach Ruch (1868) na počest položení základního kamene k Národnímu divadlu
navazovali na májovce
soustředili se na národní problémy – sociální otázky a důležité etapy českých dějin (husitství), myšlenka slovanství
převaha lyriky vlastenecké a národní
redaktorem almanachu byl Josef Václav Sládek (později lumírovec)
ruchovci: Svatopluk Čech, Ladislav Quis (básník a překladatel)
2) lumírovci = škola kosmopolitní
podle časopisu Lumír (beletristický časopis)
snaha povznešení literatury na vyšší úroveň
hnutí založeno počátkem 70. let 19. století
program – inspirace v cizině, převaha osobní lyriky
byli v opozici k ruchovcům
lumírovci: Josef Václav Sládek (od roku 1877 redaktorem), Jaroslav Vrchlický, Julius Zeyer
největšími kritiky Lumírovců byla skupina kolem časopisu Osvěta (Václav Vlček) – Světlá, Krásnohorská, Jirásek, Winter, Třebízský

Proměna - obsah a postavy

Řehoř Samsa je obchodní cestující, který žije se svými rodiči a sestrou ve společném bytě. Je mladý a pro svou rodinu velmi důležitý, protože je prakticky živí.
Jednoho dne se probudí a zjistí, že se proměnil v jakýsi hmyz. Má dvě tykadla, krunýřovité tělo, výztuhami členěné břicho a velký počet nožiček, které ani neumí ovládnout. V prvé chvíli ho napadá, že zaspal, už dávno má být v jiném městě, ve firmě už vědí, že se nedostavil, a má starost, jak situaci vysvětlí.
Slyší rodiče, jak se strachují, co se s ním stalo, že dosud nevstal, ale není schopen s nimi promluvit, protože vydává jen zvuky, kterým není rozumět. Samsa po celou dobu svého změněného stavu uvažuje racionálně, nepropadá depresím a zachovává chladnou hlavu (jeho první starostí je, jak jako hmyz půjde do práce). Situace v rodině se od Řehořovy proměny značně zhorší; jednak příjdou o Řehořovu finanční podporu (dosud je ze svého platu živil převážně on), jednak strádají rodiče i sestra psychicky. Matka ani otec do Řehořova pokoje nevstupují, stará se o něj mladší sestra Markéta, vždy když za ním sestra přichází, tak se Řehoř schová pod postel, aby ji neděsil. Jednou se Markéta s matkou rozhodnout vystěhovat z Řehořova pokoje nábytek, v dobrém úmyslu, Markétka se domnívá, že by se mu lépe lezlo po stěnách a stropu, čímž se Řehoř skutečně rád baví, ale matka se obává, že by si to Řehoř mohl vysvětlit tak, že už ho zavrhují. Řehoř si nakonec uvědomí, že by byl rád, kdyby mu pokoj ponechali, tak jak je, brání tedy svůj oblíbený obraz, spatří ho matka a upadne do mdlob, vyhrocenou situaci se rozhodne vyřešit otec tím, že po něm hází jablka, čímž Řehoře těžce zraní. Řehořův zdravotní stav se zhoršuje. Rodina si do bytu nastěhuje podnájemníky, kteří o Řehořovy nevědí, později ho ale spatří, protože Řehoř si chtěl poslechnout, jak jim Markétka hraje na housle, a tak opustil svůj pokoj a otec se ho snažil zahnat zpět do jeho pokoje, ze kterého se postupem času stalo skladiště nepotřebných věcí. Nájemníci byt opouštějí. Téhož večera Řehoř umírá.

Kompoziční postup

Povídka proměna je psána chronologicky tak, jak šly události za sebou. Příběh je členěn nikoli na kapitoly, nýbrž pouze na odstavce. Má charakter povídky.

Hlavní a vedlejší postavy

Hlavní postava:

Řehoř Samsa - cestující obchodník, který ochotně nosí výplatu domů, kde je přijímána se samozřejmostí. Otec, matka a sestra Markétka nepracují a jejich existence je závislá na Řehořovi. Řehoř si to uvědomuje, ale nevadí mu to; chce, aby jeho rodina žila pohodlně a nechce jim působit jakékoliv starosti. Je poctivý, pracovitý, zodpovědný, živí rodinu, hodný, bere svoji proměnu jako fakt, necítí se ublížen nebo ukřivděn.

Vedlejší postavy:

Řehořova sestra Markéta - Řehořova sedmnáctiletá sestra, hudebně nadaná, svého bratra má velice ráda. Jediná z rodiny, která Řehoře lituje a stará se o něj, snaží se před ním překonávat svůj odpor. Kvůli nedostatku finančních prostředků musí začít pracovat, její charakter se mění, bratrův stav jí začíná být lhostejný a nenávidí ho za to, že je rodině přítěží.
Řehořův otec - praktický, tvrdý, přísný člověk. Po proměně musel začít pracovat. Vyhýbá se kontaktu se synem, je mu odporný.
Řehořova matka - neunese podívat se na syna po proměně. Řehoře lituje, myslí si, že jeho stav je pouze přechodný a čeká, že se jí vrátí zpět "jejich starý Řehoř", při přímé konfrontaci se svým potomkem se však příšerně vyděsí a má z něj hrůzu. Musí si najít zaměstnání a syn se pro ni, stejně jako pro ostatní, stává jen nenáviděným břemenem.

Kdy a kde se odehrává děj

Děj se odehrává v maloměstském bytě rodiny Řehoře Samsy v nejmenovaném městě.
Hlavní myšlenka knihy
Hlavním námětem povídky je přeměna člověka ve hmyz a následující vývoj vztahu rodiny k tomuto stvoření.
Podtext knihy autor specificky nedefinuje, každý čtenář ho může vnímat úplně jinak. Tento příběh by mohl být narážkou na lidskou nevšímavost, chladnost vzájemných vztahů, odcizení, závislost na penězích a podřizování se svému okolí. Nevíme, čím se hrdina provinil - jeho proměna je trest, netušíme však za co. Za to že ráno zaspal do práce? Nebo za to že rezignoval na vlastní pocit uspokojení ze života kvůli svým blízkým? Každého napadne jiné vysvětlení.

Proměna - charakteristika

Výrazová forma

Jedná se o epické dílo. (druh)
Výrazová forma je próza. (forma)
Dílo Proměna je povídka (kratší vypravování s menším počtem postav a jednoduchým dějem)
(žánr)

Obecná charakteristika

Světová próza 1. poloviny 20. století. Meziválečná próza je ovlivněna dobovými událostmi navozujícími snahu zachytit skutečnost co nejplastičtěji, včetně vyjádření lidských nejosobnějších pocitů, prožitků, pohledů. Od počátku zrychlování tempa života, doba technických vynálezů, zážitek 1. světové války, světová hospodářská krize, 2. světová válka.

Jazykové prostředky

Autor používá spisovné formy jazyka bez slangových či hovorových výrazů. Text je dobře srozumitelný i pro dnešního čtenáře, jelikož se zde prakticky nevyskytují archaismy. Jazyk je spíše prostý, metafory a květnaté věty se vyskytují zřídka.

Téma povídky Proměna

Hlavním námětem povídky je přeměna člověka ve hmyz a následující vývoj vztahu rodiny k tomuto stvoření.

 

Charakteristika vypravěče

Kniha je psána chronologicky v er-formě z pohledu Řehoře. Je často využíván vnitřní monolog. Občas se v knize vyskytují vzpomínky na minulost. Ojediněle se objevuje i přímá řeč.

Franz Kafka – Proměna

Narozen v Praze na Starém Městě, byl silně ovlivněn rodinným prostředím – otec byl autoritativní obchodník, s nímž si Kafka nerozuměl, po matce, pocházející z bohaté židovské rodiny, zdědil citlivost, starostlivost a neklid. Prožil osamělé dětství, studoval německé školy a práva, ale mluvil plynule česky a k české kultuře měl dobrý vztah. Ač povahou byl samotář, navazoval četné vztahy se ženami. Jeho velkou láskou byla novinářka a spisovatelka Milena Jesenská.
Onemocněl tuberkulózou a zemřel v rakouském sanatoriu. Je pohřben na strašnickém hřbitově. Je uznávám jako nejslavnější pražský německy píšící spisovatel.

Obecné rysy Kafkova díla

jeho svět je tajemný, fantastický až absurdní
uplatňuje opakovaně motiv viny a trestu
pesimistické či tragické závěry knih
do díla se promítá autorova nejistota, sebepodceňování a touha po sblížení (ovlivněno nesouladem mezi autorem a jeho otcem – Kafka obdivoval otcovu vitalitu a energickou rozhodnost, ale trpěl pocitem méněcennosti, že není schopen naplnit otcova očekávání a představy o úspěšném synovi)
autor se nezajímá o vnější ani vnitřní charakteristiku postav

Další díla Franze Kafky

Proces
Hlavním hrdinou je bankovní úředník Josef K., kterému je v den jeho třicátých narozenin dvěma neznámými muži sděleno obvinění z jakéhosi činu, který však nespáchal. I když je vlastně zatčen, může se pohybovat na svobodě. Občas se dostavuje k soudnímu šetření, které jej pohlcuje a utlačuje. Nechápe absurditu celého procesu a zdá se mu, že je vše velký omyl, ale není schopen žádného odporu. Stává se apatickým a nakonec přesně po roce nejasného vyšetřování odevzdaně přijímá trest smrti v opuštěném lomu za městem. Beze slova je dvěma neznámými muži probodnut dýkou do srdce.

Ženy spisovatelky v české literatuře II.

Do české literatury vstupují ženy v době Národního obrození.

Božena Němcová (1820 – 0862)

dívčím jménem Barbora Panklová
narodila se v poloněmecké rodině ve Vídni
dětství prožila v Rapotibořích
V 17. letech se provdala se za  Josefa Němce, ten pro své národní cítění předkládán z místa na místo. 4 děti, nejstarší syn Hynek umírá

Začíná lit. dráhu jako sběratelka pohádek, vyprávění však přetváří do nového uměleckého tvaru tak, aby odpovídalo jejím představám života na českém nebo slovanském venkově. Výsledkem jsou:-
Národní báchorky a pověsti
Slovenské pohádky a pověsti
Obrazy z okolí domažlického

V povídkové tvorbě se soustřeďuje na ženské představitelky venkova:
Divá Bára – statečná průbojná žena, popírá dobovou představu o pasivní úloze ženy ve spol.
Dobrý člověk
Pan učitel
Chýše pro horama – milostné sblížení Čecha a Slovenky, obraz života slovenského života“
Babička
podtitul „Obrazy z venkovského života“
hlavní zdroj – vzpomínky na své dětství
záměr – ukázat harmonický život prostých lidí
patrná je konfrontace dvou společ. prostředí (proškovi x panská spol. na zámku)
zachycuje život na Starém bělidle, popis všedního dne Babičky, Viktorky, Honterzie, kněžny, mlynáře i popis dění během roku
V zámku a podzámčí – konfrontace života zbohatlíků s životem chudiny. Paní ze Springenfeldu se po nemoci stane lidumilkou – zlomení krit. ostří

M. Tilschová
autorka psych. prózy
Vykoupení
Orlí hnízdo
Haldy

Marie Majerová (1882 – 1967)

zaměřila se na osudy žen především dělnických
Siréna – tento román je zasazen do dělnického Kladna
Havířská balada – zachycuje osudy nejmladšího Hudce při práci v cizině a jeho tragický pád koncem života po návratu domů, kdy se jako invalida musí živit žebrotou

Marie Pujmanová (1893 – 1958)

Předtucha – příběh ze světa dospívající dívky
Lidé na křižovatce
Hra s ohněm
Život proti smrti

Ženy spisovatelky v české literatuře

Do české literatury vstupují ženy v době Národního obrození.

Magdaléna Dobromila Rettigová (1785 – 1845)

proslavila se svou domácí kuchařkou a svými příručkami pro domácnost

Karolína Světlá (1830 – 1899)

vlastním jménem Johanna Rottová
čerpá ze dvou oblastí z Podještědska a z Prahy
Do Podještědského prostředí zasadila děj svých pěti románů:
Vesnický román
Kříž u potoka
Kantůrčice
Frantina
Nemodlenec
Společenským rysem těchto románů, je že hrdinkami jsou ženy. Prožívají konflikt mezi láskou a odpovědností, rozhodují se ve prospěch mravních názorů společnosti, vítězí jejich osobní odpovědnost.
V pražském prostředí:
Zvonečková královna
Poslední paní Hlohovská
Černý Petříček

Eliška Krásnohorská (1847 – 1926)

řadí se mezi lumírovce
pracovala v ženském hnutí, především vzdělávání žen
v poezii se zaměřila především na intimní a přírodní lyriku, překládá básně
je autorka libret k Smetanovým operám např. Hubička, Tajemství, Čertova stěna

Tereza Nováková (1856 – 1912)

lit. venkovské prózy krit. realismu 80 let
K práci studuje dobové dokumenty, vychází ze skutečných událostí
její hrdinové usilují o pravdu a lepší život v křesťanském duchu
Jan Jílek – román o náboženském hloubači, českobratrském emigrantovi, který přes všechny útrapy vytrvá ve svém přesvědčení
Jiří Šmatlán – chudý tkadlec, hledač „Boží pravdy“, ji nenalézá ani u katolíků, ani evangelíků, dobírá se až k socialismu
Na librově gruntě – sedlák Libra se pro bídu nemůže ani oženit
Drašar – s podtitulem „román kněze buditele“

Gabriela Preissová (1862 – 1946)

dramata situováno na Moravské-Slovácko
prosazují právo ženy na štěstí a na život bez pokrytectví
Gazdina roba – opera
Její pastorkyňa – zhudebnělá L Janaáčkem
B Benešová
líčí obraz maloměsta:
Don poblo, don pedro a Věra Lukášová
Úder
Tragická duha

Heller Joseph Hlava XXII 1961 - postavy

4. Charakterizujte hlavní postavu

Kapitán Yossarian- mladý dobromyslný voják, který nevidí ve válce žádný smysl. Nenávidí válku zabíjení lidí i létání. Chce se vyhnout válečným povinnostem. trochu klaun a trochu blázen (svým způsobem obdoba Haškova Švejka)
Plukovník Cathcart všechno své úsilí směřuje k jedinému cíli, totiž stát se generálem. Stále zyšuje počet náletů a poručí, aby při náletech pumy dopadaly blízko sebe, protože to dobře vypadá na snímcích.
Major Major Major (jméno dostal od otce bez vědomí matky a shodou okolností dosáhl hodnosti majora), podivín, který se zdržuje ve svém stanu, kam si nechává nosit jídlo, chodí do něj zákopy a návštěvy přijímá, jen když ve stanu není.
McWatt, pilot Yossarianova letadla, kterému se kupodivu válka nezprotivila, rád se předvádí a když jednou při nízkém přeletu nad pláží nešťastnou náhodou zabije kamaráda, vzápětí se zabije sám, když nalétne na útes.
Daneeka, doktor, který přestal chodit na nálety a tak ho vyhlásili za mrtvého,
proviantní důstojník Minderbinder, který sežene úplně cokoliv.
Dunbar, který společně s Yosarianem v nemocnici přiváděl lékaře k šílenství,
Nately, který by se díky bohaté rodině mohl vrátit, ale z lásky k prostitutce zůstává a je nakonec zabit.

5. Zasaďte autora do kontextu literárního vývoje

Americká literatura 2. Poloviny 20. Století. Poválečná literatura.
Joseph Heller (1923 –1999) byl americký spisovatel. Psal satirická díla, zejména novely a dramata.
J. Heller pocházel z Brooklynu v New Yorku, jeho rodiče byli židovští přistěhovalci z Ruska. Ve druhé světové válce sloužil u amerického bombardovacího letectva na Korsice.
V letech 1948–1949 studoval Columbijskou universitu v New Yorku, poté studoval v Anglii v Oxfordu.
Po ukončení studií pracoval v několika reklamních agenturách a věnoval se psaní. Roku 1975 se stal mimořádným profesorem literatury City College v New Yorku.
Díla: Bombardovali jsme New Haven, Zavíráme!, Gold za všechny peníze

6. Charakterizujte jazykové prostředky ukázky

Přímá řeč, vojenský slang, vulgarismy,

Heller Joseph Hlava XXII 1961 - obsah

1. Literární žánr

Epický prozaický protiválečný satirický román

2. Kompozice

Je rozdělen na 42 kapitol každá nese název postavy nebo události v dané kapitole. Děj je rozvíjen chronologicky někdy ale i retrospektivně a pomalu se v něm vyvíjí osud hlavního hrdiny kapitána Yossariana. V každé kapitole je obsažen jeden příběh. Autor zde komicky ironicky, někdy až satiricky vypráví příběhy vojáků letecké základny. Vysmívá se válce, autoritám, poukazuje na nesmyslnost a absurditu válek. Jedná se prostě o vylíčení mnoha absurdních situací

3. Obsah

Název díla je odvozen podle vojenského paragrafu XXII, který říká, že voják může požádat o propuštění z armády je-li blázen, ale zároveň říká, že uvědomuje-li si, že je blázen, nemůže být bláznem.
Děj se odehrává na ostrově Pianosa ve středozemním moři, na základně 256 letecké eskadry americké armády za 2. Světové války. Vládne zde soubor ubíjejících absurdních nařízení a předpisů. Do protikladu staví armádu coby instituci a vojáka, přirozeně myslící lidskou bytost. Kapitán Cathart neustále zvyšuje počet povinných letů což má za následek mnohá úmrtí. Yossarian shledá, že jedinou šancí je desertovat jak se to povedlo i jeho příteli, se kterým sloužil.
Příbehy: Yossarian simuluje na ošetrovně to se mu nedaří jeho lest je prokouknuta a on je požádán aby hrál vojáka, syna rodiny která se přijela podívat za synem, který je tou dobou již mrtev. V další příběhu má být vyznamenán ale přijde na nástup nahý. V jiném příběhu jeden voják z eskadry zaůtočí na vlastní základnu. Jindy zase dostanou rozkaz házet bomby blízko sebe že to prý vypadá dobře na fotkách. Yossarianův přítel se zamiluje do prostitutky, které sllíbí cestu do států je ovšem zabit a tak jde Yossarian informovat tuto prostitutku o jeho smrti, ta ho poté ovšem viní z jeho smrti a chce ho zabít. Jeden z vojáků si zřídí velicé výnosný obchod na základě, vypůjčuje si letadla k rozvážení zboží, prodává a nakupuje všelijaké vecí. Prodá hedvábí z padáků koupí bavlnu. Ta ale nejde na odbyt a tak si uspořádají útok na vlastní základnu aby si tuto vlnu za oplátku koupil nepřítel.
Hlava 22 = absurdní vojenský paragraf

Vědeckofantastická literatura

tedy sci-fi literatura (z angl. science fiction = vědecká fikce)

čerpá z poznatků moderní vědy a techniky (přítomností prvků techniky se odlišuje od fantasy literatury, ale jinak je jejich téma společné: možný obraz společnosti – ale fantasy ji ukazuje v pradávné nebo pohádkové minulosti, kdežto sci-fi v budoucnosti), předjímá jejich možné důsledky pro člověka = tedy ukazuje možnou podobu společnosti
Často je děj umístěn do budoucnosti nebo mimo sféru současného světa – na cizí planety, do hlubiny země nebo na dno moře
Autoři se pokoušejí odhadovat, jaký bude dopad vynálezů na osobní život člověka, zda ho neohrozí, či jestli se lidstvo samo nezničí

Předchůdci: 

Thomas More, Jules Verne [žil vern] – dílo: např. Dvacet tisíc mil pod mořem, Cesta kolem světa za osmdesát dní –, Edgar Allan Poe – detektivní povídky – na něj u nás navazoval ve svých romanetech Jakub Arbes – ten generačně patřil k májovcům (J. Neruda, V. Hálek, K. Světlá – ale pozor tito autoři nejsou předtaviteli sc-fi!!!), romaneto = kratší prozaický útvar, tajemná záhada je vysvětlena vědecky
sci-fi literatura má kořeny už v renesančních utopiích, cestopisech – tehdy ještě pojmy pravda a fantazie často splývaly; pojem fakt se objevuje totiž až v 18. století, si klasicismus žádá přesné rozlišení pravdy a fikce); smysl takových textů v tehdejší době. Orientovat člověka v neznámém světě, prostředí a poznání tohoto prostředí, vize o tom, co by mohlo nastat

Fantasy literatura – zobrazuje společnost v mytickém (pohádkovém) světě

John Ronald Reuel Tolkien
autor fantasy příběhů
anglický prozaik a významný filolog
vytvořil imaginární svět Středozemě s jeho fiktivními jazyky
jeho díla: Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky, Pán prstenů

Pojmy

utopie
idealizovaná představa lidské společnosti, obce nebo státu
v širším významu označuje něco sice žádoucího (chtěného), ale neskutečného, nemožného.

antiutopie
- žánr fantasy literatury
- pesimistický obraz společnosti v budoucnosti, který často varuje před hrozbou totalitních režimů (představitelem je právě např. G. Orwell)

Farma zvířat - literárněhistorický kontext

Farma zvířat 

byla vydána v roce 1945 a zpracována také jako animovaný film, komiks, hraný film
Autor zachycuje myšlenky realistickým způsobem (realismus je založen na kritickém poznávání skutečnosti – popisuje realitu života společnosti. Umělecký směr 19. století, který přetrvává do současnosti)
Je zařezován mezi autory evropské literatury v letech 1945–1989, ale své dva nejznámější romány vydává v těsně poválečném období:
ve většině zemí střední a jihovýchodní Evropy se dostaly k moci komunistické režimy
Evropa byla rozdělena do dvou mocenských bloků – stvrzeno vznikem dvou vojenských spolků stojících proti sobě – NATO a VARŠAVSKÉ SMLOUVY (SSSR, Bulharsko, Maďarsko, ČSSR, Polsko, NDR, Albánie, Rumunsko).  Napětí mezi oběma stranami se označovalo jako tzv. studená válka (není válkou skutečnou, ale ideologickou) – neustálý boj dvou supervelmocí USA a SSSR. Symbolem rozdělené Evropy a studené války se na 40 let stala berlínská zeď.
Ve druhé polovině 80. let se snažil vyřešit Michail Sergejevič Gorbačov reformou ekonomického systému, tzv. perestrojkou
svržení komunistických vlád – se podařilo díky uvolnění, které přinesla perestrojka – postupné obnovení demokracie
v literatuře a umění se objevují nové směry:
existencialismus – vzniká v Německu, vnímají svět subjektivně ve světě, kterému nerozumí. Představitelé: Albert Camus, Jean – Paul Sartre

absurdní drama – vyjádření pocitů úzkosti vvycházejících z prožitku absurdity lidské existence. Zpravidla chybí děj, zápletka.

nový román – antiromán, představitelé kritizovali tradiční román, jeho výrazové prostředky.

rozhněvaní mladí muži – volné seskupení generačně zpřízněných autorů, kritizovali soudobý konzumní život anglické společnosti.

neorealismus – rozvíjel se po pádu fašismu(1945), kritický postoj k měšťanské střední vrstvě. Autoři se pokoušeli zachytit závažné sociální problémy vesnických i městských lidových vrstev .

skupina 47 – cílem bylo vyvést německoéu literaturu z mezinárodní izolace.

sci-fi, fantasy – ta už má ale své předchůdce, vše viz níže.

George Orwell

vlastním jménem Eric Arthur Blair 

pseudonym Orwell (který si zvolil podle anglické řeky) používal od doby, kdy začal psát do novin
byl anglický prozaik, esejista a novinář
Proslavil se především antiutopickými romány (popisoval v nich mechanismus totalitních systémů a předjímal jejich další vývoj)
Překlady jeho děl byly před listopadovou revolucí v roce 1989 zakázány!
Narodil se v indii
Byl poslán na studia do Anglie
Žil v Evropě mezi sociální spodinou
Od roku 1930 začal publikovat v novinách
Účastnil se Španělské občanské války (1937), setkal se s metodami KGB, a stal se proto kritikem stalinismu, ač byl původně levicového smýšlení
Považován za mistra esejů
Viz níže poznámky k jazyku newspeak, tj. poznámky k románu 1984
Zemřel v roce 1950 na tuberkulózu

Jeho dalším známým dílem je román 1984
1984
hl. postavou je Winston Smith, muž, který ve společnosti založené na nepřetržitém sledování obyvatel a teroru najde odvahu samostatně myslet
Orwell vědecky popsal principy fungování totalitní vlády. Za tím účelem vytvořil i tzv. newspeak = smyšlený jazyk sloužící ke kontrole myšlení lidí – pomocí newspeaku je podle G. Orwella možné vytvořit politický jazyk vhodný k ovládání mas – newspeak má jednoduchou slovní zásobu – lidé tak nemohou detailně přemýšlet o řečeném a vyjádřit svůj názor formulovat jinak, než bylo řečeno

Farma zvířat - čtení textu

Členění textu

text je členěn na nepojmenované kapitoly
- ty jsou označeny římskými číslicemi
- jejich délka je přibližně stejná

Vertikální rovina: textová výstavba

Jazyk

text je psán v er-formě, a tak působí, že autor nevyjadřuje svůj vlastní názor – jako by si zachovával odstup nad sděleným, nepřipojuje žádný svůj komentář, a to ani v poznámkách – vše lze jen vytušit z příběhu
věty jsou zaznamenány stručně, žádná složitá, rozvláčná souvětí – to má svou logiku – hrůza nastolení nadvlády a diktatury člověka hluboce zasáhne, obyčejný a poctivý člověk nemá čas  na plamenné řeči, jen poslouchá a stále pracuje, a navíc o hrůze násilí se těžko mluví – a to G. Orwell dokazuje
jazyk spisovný, až průzračný
řada rétorických projevů – tedy proslovů ke zvířatům
ukazuje, jak se pomocí hesel vytváří lži, které ovlivní dějiny
u pojmů, které jsou hybatelem dějin používá záměrně velká písmena: Člověk, Revoluce
jednotlivé bitvy revoluce jsou pojmenovány – nijak zvláštně – jen podle toho, kde se odehrály, např. Bitva u kravína (všechny bitvy, ke kterým na statku došlo, jsou symbolem pro revoluce obecně); tato jednoduchost v pojmenování má svůj důvod – tak jak naivní byla vize změny, kvůli které k revoluci došlo, tak naivní je název
autor popisuje zvířata spíše pomocí vnitřní charakteristiky – tedy jak jsou inteligentní, vnější charakteristika je naznačena spíše jen v úvodu

Myšlenková část

Téma: varování před totalitními režimy (tedy neomezenou vládou pouze jedné strany)
Motivem: je vzpoura zvířat – zpočátku je šlechetná myšlenka revoluce, a posléze i „komunistické“ ve smyslu sociálního vedení prasaty na farmě = zvířata jako soudruzi,  farma, hymna Zvířata Anglie, větrný mlýn, sedm přikázání, vlajka, jednotlivé bitvy; dá se říct, že leitmotivem (=hlavním motivem) je degenerace humanismu, násilné nastolení nadvlády
tzv. červená nit textu: Kuliš = vše se na něj posléze svádí, je příčinou nedostatku, strádání, smrti některých zvířat
narážka na Lenina (elektrifikace), Trockého (trockismus = původní představa komunismu, kritizuje ostrý stalinovský systém, proto byl Trockij na příkaz Stalina zavražděn)
Místo děje není přesně určeno, ale odehrává se v Londýně na fiktivní venkovské farmě (ve 30.–40. letech) s názvem Panská farma, později přejmenována na Farma zvířat – ta sousedí s farmami lidí, ale nesmí s nimi udržovat kontakt
Obraz despotismu, násilí, absolutizace moci a odhalení příčin, které vedou k totalitě; varování – prognóza komunismu (prorocká vize budoucnosti)

George Orwell Farma zvířat - jeho postavy

„Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější“
„Čtyři nohy dobré, dvě špatné“
„Člověk je jediný tvor, který konzumuje, aniž by produkoval“

Evropská literatura 2. poloviny 20. století

Technická část
Literární druh: epika; forma: próza
Literární žánr: antiutopický román (=antiutopie)
kniha Farma zvířat má rysy alegorie (ta má znaky bajky = např. v tom, že zvířata jednají jako lidé, a pohádky = např. v tom, že mluví zvířata) = za obraz schovává jiný obraz – ale skrytý obraz má být nápadný a pochopitelný, tj, zde zvířata jednají jako lidé

Horizontální rovina

Postavy:

Napoleon – prase, nejchytřejší, ale nejmazanější, podvodník, zrádce, pokrytec, prospěchář
Kuliš – chytré prase, čestný, má dobré nápady, ale Napoleon, poté, co přesvědčí zvířata o své „pravdě“ jej nechá vyhnat ze statku
Pan Jones – původní majitel farmy, alkoholik
Boxer – kůň, největší dříč, idealista, čestný, pracovitý
Lupina – skromná, uvážlivá, mateřská, dobrosrdečná
Pištík – prase, pravá ruka Napoleona, lhář, prospěchář
Major – inteligentní bílý kanec, který v první kapitole sděluje poselství revoluce: „Člověk je náš opravdový nepřítel. Odstraňme Člověka a hlavní příčina hladu a přepracování zmizí.“ Tři dny po tomto „proroctví“ umírá
Molina – klisna, zahleděná do sebe, ale neškodná, obyčejná, i trochu hloupá – zvířata se učí číst, ona se naučí číst jen své jméno, jedná instinktivně, je upřímná – nejedná jinak, než cítí, např. se ráda se parádí mašlemi a nestydí se za to, a protože jedná bez dlouhého uvažování, přirozeně, tak vlastně dopadne nejlíp – přejde na „druhý břeh“ – tedy do světa lidí, kde se nedočká ničeho krásného, ale také ničeho zlého, neočekávaného
Osel Benjamin – jméno je trochu paradoxní – benjamín znamená mladý, ale osel je v textu nejstarší a nejmrzutější zvíře na statku (poznámka - Umručený osel, Ijáček,  se objevuje i v Medvídkovi Pú), mluví minimálně, i o něm se mluví minimálně, jen pozoruje a je zřejmé, že jako jediný situaci vnímá reálně, tedy nenadšeně, až cynicky: „Říkal například, že Bůh mu dal ocas, aby jím odháněl mouchy, ale raději by se obešel bez ocasu – a bez much. Na rozdíl od ostatních se nikdy nesmál. Když byl tázán proč, říkal, že tu nevidí nic k smíchu.“ – vyjadřuje se pouze v tom smyslu, že si pamatuje vše ze svého dlouhého života a ví, že nikdy nebude nebylo a nebude nic lepší a nic horší, zkrátka starého osla revoluce nezměnila

George Orwell Farma zvířat - obsah

příběh se odehrává na farmě zvaná „Panská farma“ (tady příběh začíná a také se tu celý odehrává), jejímž majitelem byl pan Jones, který se poměrně dobře staral o svá zvířata (v úvodu jsou všechna představena), která musela tvrdě pracovat, zatímco on si popíjel. Jednoho dne přišel starý pan Major (prase) a vysvětlil ostatním zvířatům svůj sen, který se mu zdál, a to, že jsou otrokem člověka a že by mělo v budoucnu dojít k revoluci. Začal zvířata oslovovat soudruzi. Po Majorově smrti došlo k revoluci, zvířata vyhnala pana Jonese, jeho ženu a čeledíny z farmy a začala vládnout farmě, kterou přejmenovala na „Farmu zvířat“, hlavními vedoucími farmy se stala prasata Napoleon a Kuliš. Zvířata si odsouhlasila, že i krasy jsou soudruhy.Začaly nastávat změny, zvířata se stala gramotnějšími, učila se čtení a psaní, ale každé to zvládlo jen podle svých možností – nikdo se jich nezeptal, jestli umí správně číst, a protože neuměla, nedokázala si přikázání správně přečíst, zafixovala si jejich význam až později, ale když došlo k jejich změnám, nemohla oponovat, protože věděla, že si je možná správně nepřečetla – toho Napoleon využívá (stejně jako psy, které od štěněte tajně vychovával na půdě a za kterých vychoval krvelačné obránce). Bylo vyvěšeno 7 přikázání, podle kterých se měla zvířata řídit, a to z toho důvodu, že si všechna zvířata byla rovna, např.: „Zvířata nemají přijít do styku s lidmi, obchodovat s nimi a spát v domě. Vše fungovalo jen do té doby dokud se Napoleon s Kulišem nepohádali jelikož každý z nich měl jiný názor. Nakonec Napoleon Kuliše vyhnal a ostatním zvířatům tvrdil, že byl špatný. Napoleon přebral Kulišův plán o stavbě větrného mlýna, ale zvířatům se vedlo čím dál hůř, byly jim ubírány příděly jídla, více pracovala a za vše byl obviněn vůdcem Kuliš, a proto kdo se přiznal, že byl s Kulišem ve spojení byl zabit. Zvířatům to přišlo divné, jelikož měla za to, že v sedmi přikázáních bylo napsáno, že „zvíře nezabije jiné zvíře“, když se šla podívat, dočetla se že tam, že bylo ještě připsáno „bez důvodu“, to tam dopsal Pištík, ale to už nikdo nevěděl. …

Vše se stále proměňuje !!! Zvířata vlastně přeměnila přirozený řád, který sice nebyl příznivý, ale byl přirozený, na nový – tzv. animalismus – shrnutý do sedmi přikázání. Mění se také hymna, přikázání – např. z původního VŠECHNA ZVÍŘATA JSOU SI ROVNA vzniká doplněním pod vlivem diktátorů (Napoleona a Pištíka) nové: VŠECHNY ZVÍŘATA JSOU SI ROVNA, ALE NĚKTERÁ JSOU SI ROVNĚJŠÍ. Z původního hesla ČTYŘI NOHY DOBRÉ, DVĚ ŠPATNÉ vzniká obměněné: ČTYŘI NOHY DOBRÉ, DVĚ LEPŠÍ, a to tehdy, když se Pištík naučil chodit po dvou. Mění se i vedení (první je Kuliš, potom Napoleon), větrný mlýn – zvířata jej přestavují, aby zdivo bylo dvakrát tak silné – dle příkazu Napoleona. V závěru veškeré metody znovu přechází k původním systémům (znovu například začnou spolupracovat s lidskými farmami), ale už ve zdegenerovaném totalitním systému a pod totalitní kontrolou, v závěru se objevuje nové oslovení: „Pánové“ – z komunistického najednou „kapitalistické“ označení – to, že se znovu objevuje oslovení pane, je dokladem toho, že tato kniha je i proroctvím, k jaké změně dojde – v autorově době se komunisti už běžně oslovovali soudruhu, která nahrazovalo přirozené a zažité pane.
A vše je zničeno!!! – sen, víra, důvěra, statek, větrný mlýn, životy – některá zvířata zavražděna (ovce, slepice, ale také věrný a pracovitý kůň Boxer, který byl klamně poslán do nemocnice, ale ve skutečnosti jej poslal Napoleon na jatka –,  jiná umírají vysílením a věkem
Celý text je nutno chápat jako varovnou prognózu před násilím! Farma zvířat je zrcadlem  společnosti vedené totalitním a diktátorským režimem a také analýzou metod takového režimu.
Celý text a hlavně myšlenka je vystavěn na paradoxu – zvířata si něco odsouhlasí, aniž by tomu plně rozuměla, žijí podle pravidel, ta se pak změní ke svému opaku, ale zvířata žijí stále podle pravidel, avšak tentokrát nově vytvořených – tedy opačných. Další paradox: Člověk se o zvířata stará, ale je označen za největšího nepřítele: Člověk je náš opravdový nepřítel. Odstraňme Člověka a hlavní příčina hladu a přepracování zmizí. Člověk je jediný tvor, který konzumuje, aniž by produkoval.“

Pygmalion - George Bernard Shaw - obsah

V prvním dějství se nacházíme na ulici, kde lidé čekají na taxi, protože prší. Poblíž hloučku lidí sedí květinářka, která nabízí své zboží. Chce po starší dámě a její dceři, ať si koupí květiny. Dcera je proti, ale její matka si květinu koupí, jen aby měla od květinářky pokoj. Do celé této záležitosti se neustále plete čumil. Květinářka se snaží přesvědčit i poblíž stojícího pana Pickeringa, aby si něco koupil. Z povzdálí sleduje celou situaci muž se zápisníkem-profesor Higgins. Po chvíli si ho všimnou. Všichni jsou pobouřeni a přidávají se na stranu květinářky, ta je velice dotčena tím, že si někdo zapisuje její slova a bojí se, jestli neřekla něco špatného. Nějakou dobu se přou a květinářka odjíždí taxíkem domů.
Profesor Higgins si pozve domů pana Pickeringa a ukazuje mu vše ohledně svého povolání. Pickeringa zajímá jak Higgins dokáže rozpoznat odkud člověk pochází s přesností 6 mil. Higgins mu svou práci objasňuje a Pickering jeho fonetické schopnosti obdivuje. Najednou se v domě objeví nečekaný host. Do pokoje vstoupí Líza Doolittlová- květinářka z předešlého dne. Nabízí Higginsovi směšnou částku za to, aby jí naučil mluvit a chovat se jako dáma. Higginse ale peníze nezajímají, bere tento úkol spíše jako výzvu a sází se, jestli do pár měsíců dokáže i s Pickeringovou pomocí Lízu převychovat.
Nějakou dobu se Líza učí základním hygienickým návykům a podobným věcem, které jsou pro vyšší společnost samozřejmostí. Zažívá plno překvapení. Například zjistí, že se může koupat i v teplé vodě, že se chodí spát v jiném oblečení, než ve kterém prožila celý den, atd.
Do domu profesora Higginse přijde pan Doolittle- Lízin otec. Požaduje po profesorovi za Lízu peníze. Dostane je a je mu doporučeno, ať si jde dál po svých.
Asi po dvou měsících jde Higgins Lízu ukázat své matce, která má zrovna přijímací den. Té se Líza líbí. V domě paní Higginsové se všichni setkávají s paní Eynsford-Hillovou, její dcerou a synem Fredym (lidé z prvního večera, kteří čekali na taxík). Fredymu se Líza strašně zalíbí a nemůže na ni přestat myslet.
Na londýnském vyslanectví se pořádá recepce. Neuběhlo ještě ani 6 měsíců a Pickering s Higginsem  Lízu do společnosti. Ten večer chtějí, aby Líza zahrála Pickeringovu adoptovanou dceru, ale celou společnost nějakým způsobem přesvědčí, že je maďarská princezna. Po recepci jdou všichni tři domů. Higgins je nadmíru spokojen, protože splnil svou sázku. Zato Líza má strach co z ní teď bude. Je bez prostředků a aby se vrátila zpět na ulici je nemyslitelné. Mezi těmi dvěma dojde k hádce. Líza odejde k paní Higginsové. Ráno si jde Higgins k matce postěžovat, že Líza utekla a že bez ní nemůže být, protože mu vše připomíná a stará se o něj. Paní Higginsová prozradí, že Líza je u ní. Na scéně se opět objevuje Doolittle. Tentokrát oblečený jako pán. Návštěva se dozvídá, že Doolittle zdědil hodně peněz, a to kvůli Higginsovi, který ale tohle nezpůsobil chtěně. Doolittle zve všechny na svou svatbu. Do pokoje vchází Líza jakoby hádka s Higginsem ani neproběhla. Už se na něj nezlobí, ale nechce u něj dále žít. Říká, že nejvíce ji stejně naučil Pickering tím, že se k ní choval jako k dáme a ne jako ke květinářce. Pickeringa tohle potěší, protože taky cítil vinu na tom, že Líza odešla. Higgins se Líze neomluví, ale říká ji, že se nechová nevhodně jen k ní, ale ke všem. I vévodkyni, že bere jako květinářku. Líza se ale k němu domů nevrátí. Všichni tři zůstanou přáteli a Líza si vezme Fredyho, syna paní Eynsford-Hillové.

Charakterizujte hlavní postavu

Líza Doolittlová- obyčejná květinářka, která prodávala prvně na ulici, ale chtěla mít vlastní obchod a stát se prodavačkou v květinářství, slušná holka (jak sama často prohlašuje), umí se chovat lépe, než leckterá dívka z vyšší společnosti
Higgins- neváží si lidí, ke všem se chová většinou hrubě, ale umí nasadit společenskou masku, Lízu si nakonec oblíbí a stává se na ní závislý
Pickering- slušný pán, který má vychování a ví jak se k lidem chovat, je to pravý gentleman a dobrý přítel Higginse

Fredy- chudý mladík, který se zamiluje do lízy a nakonec si jí vezme. Zůstává však společenským outsiderem,kterého ho dívka svou citlivostí a přirozenou inteligenci několika násobně převyšuje.

otec Doolittle- popelář a otec lízy

Myšlenka:

Snažil se ukázat, že záleží, z jaké vrstvy pochází člověk.


PŘEKLADATEL
Milan Lukeš (14. prosince 1933 Praha – 22. září 2007 Praha) byl český historik, překladatel a politik.
Překládal zejména anglickou a americkou dramatickou tvorbu. Byl autorem řady esejů a knih o Williamu Shakespearovi, alžbětinském divadle či o teorii dramatu.
1959 – Ch. Dickens – G. Almar: Oliver Twist
1974 – W. Shakespeare: Hamlet

Pygmalion - George Bernard Shaw

Kontext světové literatury:

Světová literatura 1. poloviny 20. století
Realismus
Orientace na široký okruh čtenářů
Objektivní obraz skutečnosti

Další autoři: 

Romain Rolland- Petr a Lucie, Antoine de Saint-Exupéry-Malý princ, Henri Barbusse-Oheň (Francie)Forsythů (Anglie), Thomas Mann-  Buddenbrookové, Josef a jeho bratři, Henrich Mann- Profesor Neřád, Erich Maria Remarque- Na západní frontě klid

Charakterizujte jazykové prostředky ukázky

Ducha plné dialogy, vtip, hlavně ironie, v kontrastu se zde objevuje mluva londýnské spodiny (Má von zapotřebí se vo mě votírat? Navalte šest pencí a sežerte si celej košík. Hudební inštrument, šéfe. Pár vobrázků, ňáký cingrlátka a klec na ptáka. To je vono, šéfe. Něco jako votecký srce.) a dokonalost a spisovný projev panstva (Dobrý večer, Vaše Excelence. To je od Vás velmi laskavé, slečno Doolittlová.)

Pygmalion - George Bernard Shaw

Literární žánr
Překladatel: Milan Lukeš
drama, próza, komedie
Námět: sázka dvou přátel o tom, jestli dokážou vychovat z obyčejné květinářky dámu
Místo a období děje: Londýn, počátek 20. století

Uvést čím byl G-B inspirován.
Inspiroval se u římského Ovídia – napsal proměny – 250 řeckých a římských proměn
Téma – pigmalion – nenáviděl ženy vytvořil sochu ženy miloval ji, oblíkal ji

Citace:

„Pygmalion byl kyperský král, který se zamiloval do sochy bohyně Afrodíty. Podle pozdější verze pověsti byl sochařem, který vytvořil bohyninu sochu ze slonoviny a zamiloval se do ní. Afrodíta vyslyšela Pygmalionovy prosby a sochu oživila. Tak byla stvořena Galatea, kterou Pygmalion pojal za manželku. Jejich dcerou (podle jiné verze synem) byla Pafos. Její jméno dnes nese město Pafos.“

Shaw byl ve své době známou osobností, intelektuální autoritou. Rozpaky však vyvolala jeho návštěva SSSR (1936) a jeho nekritický obdiv Stalina. K popularitě Pygmalionu nepochybně přispěla jeho muzikálová verze My Fair Lady (1956)

Zasaďte autora do kontextu literárního vývoje

anglický dramatik, prozaik, divadelní kritik a esejista, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1925, narodil se roku 1856 v Dublinu a zemřel 1950 v Anglii. Byl spoluzakladatelem tzv. Fabiánské společnosti, která odsuzovala zejména Marxovy myšlenky. Pokoušel se psát romány, ale neúspěšně. Našel se až v dramatické tvorbě a stal se zakladatelem moderního anglického dramatu a také druhým nejvýznamnějším anglickým dramatikem po Williamu Shakespearovi. Po smrti své ženy ztratil chuť k životu.

Kontext autorovy tvorby: 

Ironizující postoj k předsudkům
Tvůrce tzv. diskusní komedie
Hry s detailními scénickými poznámkami a podrobným úvodem

Londýn ve čtvrt na dvanáct večer. Letní liják. Ze všech stran zuřivý pískot píšťalek přivolávajících taxi. Chodci úprkem hledají úkryt pod portikem svatohavelského kostela (ne Wrenovy katedrály, ale kostela Iniga Jonese na zelinářském trhu Covent Garden), kde už je několik lidí, mezi nimi dáma s dcerou, obě ve večerních šatech. Všichni zachmuřeně vyhlížejí do deště kromě jediného muže, který je k nim otočen zády, zcela zaujatý
zápisníkem, do něhož si píše.

Další díla: Svatá Jana (o Johance z Arku), Caesar a Kleopatra, Pekelník