ŘÍMSKÁ LITERATURA

vznik ve 3. st. př. n. l., bývá nazývána literaturou latinskou, přejímá podněty z liter. řecké a navazuje na kulturu helénistickou, čerpala, napodobovala nebo dokonce jen opisovala
jejím prostřednictvím pronikla do evropské kultury znalost řecké vzdělanosti (renesance)

Období staré – 3. – 2. st. př. n. l.

v tomto období vznikají hlavně komedie
Plautus – hlavní tvůrce římské komedie. Plautovy komedie se staly předlohou pro velké dramatiky nové doby (Shakespeare, Moliér, Calderon). Díla: Komedie o hrnci, Chlubný voják, Lišák Pseudolus

Období klasické – 1. st. př. n. l. (zlatý věk)

rozvíjí se řečnictví
Cicero – kladl důraz na logiku,  začal klást řečnické otázky
historie
Caesar – zápisky o válce Gálské
Titus Livius – Římské dějiny
lyrika
Gaius Valerius Catullus – tvořil milostnou poezii,  tématem jeho básní - láska k dívce Lesbii
poezie
Publius Vergilius Maro – čerpá z řeckých pověstí, z minulosti římského národa                   Aeneis – báseň o vzniku Říma, hlavní postavou je Aeneus, který po dobytí Tróje a po dlouhém bloudění přistál v Itálii a stal se praotcem Augustova rodu
Zpěvy pastýřské, Zpěvy rolnické – zdůraznění půvabu života na venkově
Horatius – básně se společenskou zejména mravní problematikou – Ódy
Lucretius – naučné básnictví, báseň O povaze věci – vývoj ve světě probíhá ve způsobení božských si

Publius Ovidius Naso – sbírka Proměny – soubor příběhů v každém nějaká metamorfóza, převyprávění 250 řeckých a římských bájí,
sbírka Umění milovat – rady dívkám a chlapcům jak si udržet lásku; Kalendář – nedokončený soubor básní a legend vysvětlujících svátky a vznik souhvězdí, skončil u znamení ryb.

Období postklasické – 2. – 5. st

pozvolný úpadek Říma, odumírání antické kultury, životní názor ovlivněn křesťanstvím
historie
Tacius – Letopisy, Dějiny
satira a epigramy
Petronius – Satirikon
Martialis – Epigramy
filozofie
Seneca – Phaedra (patetická tragédie)