Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

ČESKÁ SATIRA - 1. poloviny 20. stolet


Jaroslav Hašek
nejznámější satirik a humorist, prozaik, žurnalista
píše většinou humorné a satirické povídky, které vycházely v časopisech a novinách, nebo ve sbírkách povídek
Parodií byla jeho prvotina, sbírka básní Májové výkřiky
Můj  obchod  se  psy  a jiné  humoresky  –  kritika  přežitků  rakouské byrokracie, soudobého
      politického života
Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona – zesměšňuje politiku, předvolební boj
Osudy  dobrého vojáka  Švejka  za  světové války  – příběhy začaly vycházet jako lidová četba
      v  sešitech  na  pokračování. Do děje zapojuje i konkrétní události z války.
      Dalo  by  se  polemizovat  o tom,  zda  byl  Švejk  jen  prostomyslný dobrák nebo moudrý
      blázen.  Švejk  je  poslušný,  snaží se vykonat vše, co mu moc nařídí.
      Komičnost Švejka spočívá  v jeho jazyce, řeči a nespočitatelných. Dílo kritizuje válku, ale
      je psáno humorným tónem, což je přijatelnější pro čtenáře.
      Švejka se snažil dopsat Karel Vaněk, ale nedá se to srovnávat.

Karel Poláček

zobrazuje satirický obraz českého maloměšťáka v období kolem 1. světové války
v díle vychází ze zkušeností novináře
Muži v ofsajdu – psáno z pozice fotbalového fanouška humorné  vylíčení klubového prostředí
      a psychologie sportovních diváků
Dům  na předměstí – o člověku,  který se díky své cílevědomosti stal,  i když vyšel  z chudých
      poměrů,   ředitelem   továrny.   K této   závratné   kariéře   si  dopomáhal   i   nečestným
      způsobem  –  přižení  se  do bohaté  rodiny ( sňatek  z rozumu).  Trpí představou, že jeho
      dcera  trpí  za  jeho  hříchy
Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město, Vyprodáno
Bylo nás pět – střet konvenčního světa dospělých s dětskou napodobivostí a hravostí
Karel Čapek
Ze života hmyzu – drama, ve kterém zesměšňují vlastnosti lidí prostřednictvím hmyzu
      - skládá se ze čtyř částí
      Motýli: kritizují přelétavost motýlů
      Hovnivál: poukazuje na bezohlednou honbu za majetkem
      Mravenci: kritika válečných vztahů
      Jepice: zamýšlí se nad nutností zániku
Lehký humor v Povídkách  z  jedné a druhé  kapsy  –  jsou  to  v podstatě detektivní  příběhy
      s   jednoduchými   zápletkami.  Čapkovi   jde  o  poznání  pravdy,  o  hledání    skutečné
      spravedlnosti


Osvobozené divadlo

vzniklo v roce 1925 jako experimentální scéna skupiny Devětsil, s diváky se snaží navázat téměř dialog
v r. 1927 byli do divadla pozváni dva študáci – dvojice Voskovec a Werich
Vest Pocket revue – parodie na tradiční postup
Kat a blázen – divadelní hra, král, který byl mírný je naštvaný, že si lidé dělají co chtějí. Pořídil si kata na trestání a blázna. Postupně se stal obojím.
Caesar – proti fašismu, o nedostatcích demokracie
Rub a líc – hlavní hrdinové byli kriminální živly, dostali se na šikmou plochu

ČESKÁ SATIRA 19. A 20. STOLETÍ - realismus


rozvoj politické satiry

Karel Havlíček Borovský

jeho satiry vyjadřují odpor proti jakémukoli násilí a útlaku, většinou ukazuje výjevy z minulosti, které však aktualizuje
píše řadu svých epigramů, kterými útočí na katolickou církev, byrokracii, šlechtu a stát
Král  Lávra  –  veršovaná   pohádka  irského  původu  o  králi  s  oslíma  ušima,  vysmívá  se
      hlouposti všech králů
Tyrolské  elegie  –  o zatčení Havlíčka,  jeho  cestě  do  Brixenu a  životě ve vyhnanství, užívá
      ironii a slovní komiku zaměřenou proti vládě a policii
Křest   svatého  Vladimíra  –  je   nejmohutnější  Havlíčkovou  satirou,   kritika  absolutismu,
      katolické církve

Jan Neruda

novinář, kritik, básník, fejetonista, psal povídky – kde život zobrazoval bez idealizace, realisticky, často měly satirický nebo ironický pohled
Povídky   Malostranské   –  soubor  13  próz,  odhalování  sobeckosti,   omezenosti   a  lakoty
      maloměšťák, autobiografické prvky
Hřbitovní kvítí – vrchol Nerudova básnického díla, vyjadřuje zklamání ze soudobého života Balady  a  romance  –  přináší  příběhy,  pověsti  i  historické anekdoty  tak,  jak se předávají
     v lidovém podání
Kniha epigramů – sbírka ve zhuštěné formě vyslovuje kritickou lásku k národu i člověku

Svatopluk Čech

jeho verše vyjadřovaly nenaplněné ideály naší společnosti
Hanuman – obraz  opičího  města,  kde vystihuje současné  chyby  české  národní  povahy  a
      života, módní opičení a zároveň měšťanský konservatismus
Petrklíče – alegorická veršovaná pohádka, vysmívá se rukopisným sporům
Pravý  výlet  pana  Broučka  do  Měsíce  –  paroduje  spisovatele,  kteří  utíkají od soudobých
      společenských otázek, kritika pražských měšťáků
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do 15. Století – kritika maloměšťáků

Josef Svatopluk Machar

Čtyři knihy sonetů – zklamání moderní civilizací
Žalozpěvy  z  Vídně  –  inspirace Ovidiovými  žalozpěvy  z vyhnanství – kritika  české politiky,
      skeptický pohled do budoucnosti
Magdalena – satira na politikaření malého města, veršovaný román o prostitutce, kterou
      maloměšťácká společnost donutí k návratu tam, odkud měla být zachráněna
Boží  bojovníci  –  satira  na  morálku a  pokrytectví  buržoazie,  komická  výprava  politiků a
      novinářů  mladočeské  strany  táhne  na  Vídeň,  setkají  se se  skutečnými tábority a  ti
      mladočeské samozvané husity vyhubí

ČESKÁ SATIRA 19. A 20. STOLETÍ

Satira - útočné, výsměšné umělecké dílo, které ironií, sarkasmem, vtipem kritizuje lidské vlastnosti a společenské nedostatky.
Satira se rozvíjí zvláště v obdobích prudkých sociálních nesrovnalostí.

Satiry Hradeckého rukopisu
neznámí autoři
poprvé se zde objevuje kritika nedostatků světských i církevních
Desatero kazánie božie – veršované kázání, útok na hříšníky, ke každému   křesťanskému přikázání jsou přiřazeny tři příklady hříšníků, kteří se proti němu proviňují
Satiry o řemeslnících a konšelích – útok na hříšníky, kritika nepoctivosti a okrádání
Bajka O lišce a džbánu – krátké vyprávění s poučením

Podkoní a žák
z konce 14. Století
spor studenta a panského služebníka o tom, kdo se má lépe, končí rvačkou, protože obě postavení přinášejí jen nouze


Z doby Národního obrození


Václav Kliment Klicpera
autor veseloher (kritika špatných lidských vlastnosti)
Divotvorný klobouk – o lakomém obchodníku Koliášovi
Každý něco pro vlast – nejširší satira soudobé společnosti

Jan Nepomuk Štěpánek
autor veseloher a frašek
dějiště většinou venkov nebo menší město, většinou je to milostný příběh, ale dívčinu přízeň chce získat někdo jiný nátlakem na rodiče (podvodem, vyhrožováním)
Čech a Němec – kritika proti společenskému  zřízení, které překáží volnému rozvoji měšťanů,
      ale záměrem je hlavně pobavit diváky situační nebo jazykovou komikou

František Ladislav Čelakovský
Ohlas písní českých  –  zachycuje ráz českého lidového života, obraz venkovského lidu konce
      30. let, obsahují satirické a výsměšné písně a popěvky proti vrchnosti a maloměšťákům

John Steinbeck – O myších a lidech

Překlad: Vladimír Vendyš                               Nakladatelství: Alpress, 1. vydání

Hlavní postavy: 

George Milton se stará o svého mentálně zaostalého kamaráda Lennieho, protože o to byl požádán Lennieho tetou Klárou. Je obětavý a udělá pro něj všechno. Občas Lenniemu vyčítá, že se o něj musí starat a nemá vlastní život, ale přesto má Lennieho rád. Touží po spokojeném životě ve vlastním domečku.
Lennie Small je velký a silný hromotluk, ale bohužel nepobral moc rozumu. Poslouchá George a ve všem mu věří. Má rád hebké věci, a tak rád hladí myši a potom štěňátka. Bohužel si neuvědomuje svoji sílu, takže je nakonec rozmáčkne.
Curleyova žena - půvabná, vyzývavá žena, toužila se stát herečkou, ale místo toho žije s manželem, kterého nemiluje. Je osamělá, možná proto často koketuje s dělníky, chybí jí láska a žije život, o jaký nestojí.

Děj:

George a Lennie jsou námezdní dělníci, jakých bylo na Středozápadě v období Velké hospodářské krize ve 30. letech spousta, a i jejich sen - koupit si malou farmu, kde by si žili a pracovali jen sami pro sebe, byl snem, který s nimi sdílel každý, kdo musel pracovat na cizím a pro cizí, avšak stejně jako George a Lennie, jakmile v sobotu dostali svou mzdu, okamžitě ji propili a prohýřili v nevěstinci, přesto je však tento sen jedinou světlou nadějí v životě zaplněném jen úmornou dřinou a cestováním od farmy k farmě. A tak i George a Lennie věnovali většinu svých hovorů jen svému velkému snu, avšak v kapse měli sotva 10 dolarů.
Mentálně retardovaný Lennie je pro George navenek jen přítěží, protože se o něj musí stále starat jako o malé dítě, a jednak Lennie ve své prostoduchosti občas provede nějakou hloupost - z poslední štace museli utéct poté, co Lennie začal hladit šaty jedné dívky, jež začala křičet a vystrašený Lennie chytil šaty ještě silněji, až si chlapi mysleli, že se ji pokusil znásilnit a chtěli jej lynčovat, což bylo v oné době, ostatně jako včera i dnes, tou nejvzrušivější zábavou a nikdo si ji nechtěl nechat uniknout.
Lennie měl rád hebké věci, ale neuvědomoval si svou obrovitou sílu a zvířátkům, které miloval pro jejich hebkou kožešinku, vždy zlomil vaz. Avšak George měl přes veškeré problémy Lennieho velmi rád a byl proň přes svou slaboduchost jediným skutečným přítelem. - Vztahy mezi ostatními dělníky jsou velmi povrchní, což bylo dáno jednak neustálým pohybem z místa na místo a jednak absencí jakéhokoliv vyššího ideálu či hodnoty, jež by dovolovala navazovat přátelství na hlubších principech než jen večerní házení podkov či společná sobotní pitka, a tak každý žil v osamění a jen sám pro sebe.
Před další štací na ranči v Soledadu George Lenniemu přikáže, aby se v případě nějakého maléru schoval v proutí, u kterého tábořili, a počkal tam dokud si proň George nepřijde. A problémy visely ve vzduchu od prvního dne - dělníky terorizoval správcův syn Curley, který si tak kompenzoval svou nízkým vzrůstem oslabenou osobnost a jednak žárlil na svou čerstvou novomanželku, která ráda koketovala se všemi mužskými obyvateli ranče. A hned druhý den si Curley Lennieho vyhlédne, vyprovokuje hádku a začne jej mlátit do hlavy. Lennie se dle příkazu George jen schovává za svými obrovitými prackami a brečí jako dítě, protože nic neprovedl, ale poté, co mu George přikázal, aby se bránil, Lennie chytne Curleyho pěst a rozdrtí ji tak, že mu v ní zláme všechny kosti.
Lennie myslí jen na farmu, kde bude chovat králíky, a přes Georgův zákaz, prozradí tento sen mrzákovi Candymu, který má na rozdíl od naší dvojice i naspořené peníze. Candy se tedy připojí a farmu se rozhodnou koupit již koncem měsíce. Ale opojení z představy mít vlastní farmu je mezi dělníky doslova nakažlivá a k trojici by se rád přidal i černoch Crooks, který se na farmě stará o koně, ale mimo práci žije zcela sám, uzavřený ve své komůrce za stájí, protože se s ním pro jeho barvu kůže nikdo nechce kamarádit - krom Lennieho, jehož čistá duše není sto přijmout jakékoliv společenské předsudky.
Lennie dostal malé štěně, ale neustále jej hladil tak, až jej zabil. Do této scény se přichomýtne Cuerlyho žena, která se s Lenniem přes jeho Georgeův zákaz, který tušil, že přinese potíže, začala bavit a chtěla, aby ji Lennie pohladil po vlasech. Když ji však trošku rozcuchal účes, začala křičet, aby přestal, ale Lennie se bál, aby nenastal malér a zacpal ji ústa. Když křičet nepřestala, zatřásl s ní tak, že jí zlomil vaz.
Mrtvé tělo objevil Candy, přivolal George a ten vzal jednomu z dělníků pistoli - věděl, že už nemůže Lenniemu pomoci a chlapi jej budou pod taktovkou nenávistného Cuerlyho lynčovat a tak jen doufal, že bude u Lennieho dřív než ostatní. Povede se mu to a zabíjí ho. Lennie umírá s vidinou vysněného ranče před očima.

 Forma: er-forma
Jazyk: spisovný, v přímé řeči hovorový až nespisovný
Děj: chronologický
 - popis, psychologie postav, láska k bližnímu

John Steinbeck

1. Zařazení do kontextu   -  Literatura 1.pol. 20.stol.
John Steinbeck  (1902 – 1968) v  kalifonském městečku Salinas
Jeho otec pocházel z Německa, do Kalifornie se přistěhoval v 16 letech. Matka pocházela z Irska a byla učitelka. Finanční poměry v rodině nebyly příznivé – už jako školák vypomáhal na farmách. Vystudoval střední školu, poté rok pracoval v cukrovaru. V 17 letech nastoupil na Stanfordovu univerzitu – věnoval se historii a anglické literatuře. Na jaře 1920 opouští univerzitu a vrací se opět k zemědělství seznámit se se životem drobných rolníků. Po čase začal znovu studovat,ale přitom stále pracoval v cukovaru a na stavbě silnice. V roce 1925 opouští univerzitu definitivně – neviděl cíl ve vysokoškolském diplomu. Od mládí se cítil být spisovatelem – publikoval své prácě v různých univerzitních časopisech. Odchází do New Yorku jako reportér, stát se spisovatelem. První literární práce mu redakce nezveřejnily a proto nechává žurnalistiky. Pracuje jako zedník, námořník na nákladním parníku a dělník v továrně na rybí konzervy. Poté se stává spisovatelem. 1940 obdržel Pulitzerovu cenu za román Hrozny hněvu. 1962 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Jeho třetí manželství jej dovedlo k přestěhování do New Yorku, kde 20.12.1968 umírá. Mezi jeho zájmy patřila hlavně literatura a biologie = v jeho dílech vykresleno přírodní pozadí, vztah lidí ke zvířatům, rostlinstvu... Odsuzuje surovost, násilí, zištnost a vykořisťování chudých.
Dílo: - povídky: - Nebeské pastviny (1932) – farmář z Kalifornie a myšlenka amerického snu
                           - Údolí bez konce (1938) ,  Perla (1947),  Krásný čtvrtek (1954)
           romány: - Kalich zlata (1929) – románová prvotina
                           - Neznámému bohu (1933) – román prodchnutý pohanskými zvyky a mysticismem
                           - Pláň Tortilla (1935) – humorné vyprávění o kalifornských povalečích a ztracencích, kteří po svém vychutnávají život
                           - O myších a lidech (1937) – spíše novela než román
                           - Hrozny hněvu (1939) – o rodině vyhnané z pronajatépůdy – jsou donuceni se odstěhovat z Oklahomy, výpověď o podmínkách sezónních dělníků, kteří přicházejí za prací do Kalifornie
                           - Byla kdysi válka (1936)
                           - Měsíc zapadá (1942) – příběh z protinacistického odboje v Norsku
                           - Na plechárně (1945) – první poválečné dílo
                           - Toulavý autobus (1947) – volně navazuje na Nebeské pastviny
                           - Na východ od ráje (1952) – sága o třech generacích rodiny Trasků
                           - Zima úzkosti (1961)
                           - Svrhněte bomby (1942) – reportáže ze světových bojišť

Kritický realismus v próze III. – 2. polovina 19. století

Ignát Herrmann (1854 – 1935)

prozaik – hlavním tématem je Praha
pocházel z Prahy – zážitky zobrazil v dílech; podílel se na vydání Ottova naučného slovníku
psal především humoristickou prózu z prostředí středních vrstev – zdařilé charakteristiky
žánrové obrázky (drobné povídky)
dílo: Drobní lidé
Pražské figurky
Otec Kondelík a ženich Vejvara
Tchán Kondelík a zeď Vejvara
autor pojednává o vztazích v rodině – humoristické
U snědeného krámu
sociální román zachycující tragické osudy jednoho kupce, který podléhá vlivu okolí – je využíván
naturalistické prvky
Sudička
Naturalismus
90. léta 19. století – zakladatel Emile Zola

Vilém Mrštík (1863 – 1912)

pochází z Diváků u Hustopečí, nedostudoval práva – novinářství, spisovatelství
v dílech zobrazuje bezohlednost lidí, mamon, honbu za majetkem…
přeložil Dostojevského, Tolstého, Puškina
dílo: Santa Lucia
román – autor líčí osudy studenta, jež studuje v Praze a později umírá – chudoba, bída
Pohádka ráje
román psaný v duchu impresionismu – milostná tematika, autobiografické rysy
hlavní postava, student Ríša, miluje Helenku a spolu prožívají velkou lásku – po studiích Ríši se oba stále milují – svatba

Karel Matěj Čapek – Chod (1860 – 1927)

novinář (Lidové noviny), výtvarný kritik i prozaik
narodil se v Domažlicích, ale žil především v Praze – přátelil se s bohémou
romány končí většinou tragicky, postavy se prolínají ve více dílech
dílo: Kašpar Lén - mstitel
naturalistický román – Kašpar Lén je zedník, který se vrací z vojny do Prahy a zjišťuje, že se jeho přítel utopil, protože jeden muž (Konopník) svedl jeho dceru – Kašpar Lén se chce pomstít – začíná pracovat u Konopníka – Konopník zabit cihlou spadenou z lešení – Kašpar Lén souzen
Turbína
naturalistický román z pražského prostředí – motivem je krach bohatého průmyslníka a nešťastný život jeho dcery
Antonín Vondrejc (podtitul – Příběhové básníka)
román o básníku, který chátrá a na smrtelné posteli se ožení
Jindrové
2-dílný román – generační román o vztahu otce a syna

REALISTICKÉ DRAMA

80. – 90. léta 19. století – rozvoj později než u prózy – 1. pokusy již u májovců, ale neúspěšné (Neruda, Hálek)
hrány historické hry a veselohry, postupně vytlačovány světovými realistickými hrami (Gogol – Revizor, Čechov – Višňový sad, Ibsen – Nora…)
nejdůležitější scéna – ND (1868 – základní kámen, 1881 – dokončení, 1883 – otevření)
roku 1850 ustaven sbor pro zřízení ND – František Palacký (1. předseda) – organizování sbírek „Národ sobě“ – kvůli Bachovu absolutismu bylo vystavěno Prozatímní divadlo (otevřeno roku 1862) – náhražka ND – Palacký vystřídán novým předsedou F. L. Riegrem, 3. předsedou byl Karel Sladkovský, který se zasloužil o začátky stavby ND
hlavním architektem ND byl Josef Zítek – 16.5. 1868 slavnostní položení základního kamene (kameny z 18 míst slavných svou minulostí – Buchlov, Říp, Blaník, Lipník…)
na výzdobě se podílela generace umělců ND
11.6.1881 slavnostní otevření na počest Rudolfa (belgický král) – 12.8.1881 požár ND – 18.11.1883 opět ND otevřeno operou Libuše
1.4.1977 uzavření ND – generální rekonstrukce, 18.11.1983 opět ND otevřeno na počest 100. výročí od založení
součástí ND je Tylovo (Stavovské) divadlo, Smetanovo divadlo a Laterna Magika
vedle budovy ND byla postavena ještě Nová scéna (Strakonický dudák aneb Hody divých žen)
František Adolf Šubert
1. ředitel ND – uvádění českých realistických her
působil i jako dramatik – sociální hry – kontrast bohatých a chudých
dílo: Drama čtyř chudých stěn
drama o životě horníků
Ladislav Stroupežnický (1850 – 1892)
1882 – dramaturg ND, píše i hry, autor humoristické prózy
narodil se v Písku – 2 roky reálky – úředník, novinář (Lumír, Osvěta, Humoristické listy)
dílo: Naši furianti
veselohra, která se hraje dodnes – 1. hra, která přiblížila venkovský život
spor o to, kdo bude pomocný – 2 uchazeči – krejčí Fiala a vysloužilý voják Bláha – oba mají za sebou vlivné muže (Bláha – starosta Dubský, Fiala – sedlák a radní Bušek)
děti Dubského a Buška se chtějí vzít – Bušek nechce dát věno
v obci se objeví dopis, který sděluje, že pokud se pomocným nestane Bláha, vzplanou v obci 4 kohouti – podezřelým je Bušek (Bláha), který je však nevinný, protože dopis napsala Fialova dcera Kristýna – spor vrcholí – smírný konec – svatba
30 postav – dialekt; furiantství – povaha sedláků (dělají ze sebe, kdo co ví)
historické hry – nebyly již tak oblíbené
Paní mincmistrová
Zvíkovský rarášek
Gabriela Preissová (1862 – 1946)
dramatička a prozaička narozená v Praze – provdala se do Hodonína – hry z moravského Slovácka
obžalována z vlastizrady za 1. světové války – poslední léta prožila v Praze
téma děl – touha po penězích ničící lásku, vztahy nebo morálku
dílo: Obrázky ze Slovácka
povídky
Gazdina roba
tragédie o nešťastné lásce chudé švadleny a bohatého sedláka – brání jim jeho matka – bere si nakonec kožešníka a sedlák se také ožení – vezmou si lidi ze stejných vrstev, ale jsou nešťastní
nakonec hlavní hrdinka skočila do Dunaje
dílo se stalo libretem pro operu (Foerster – opera Eva)
Její pastorkyňa
tragédie – stará mlynářka se dopustila zločinu, aby zachránila štěstí nevlastní dcery
lidské vztahy ovládány majetkem a vnějším pokrytectvím
dílo se stalo libretem (Leoš Janáček – opera Její pastorkyňa)
Mrštíkové
dílo: Maryša
sociální drama odehrávající se v roce 1886 v jedné moravské vesnici a za dva roky v Brně
Maryša, dcera bohatého sedláka Lízala, milovala Francka, syna domkářky, který byl odveden na vojnu – Lízalovi nechtěli o svatbě ani slyšet – vybrali Maryši mlynáře Vávru, protože měl peníze
Maryša si proti své vůli musí Vávru vzít – po dvou letech se vrací z vojny Francek a navazuje s Maryšou opět vztah – Maryša otráví Vávru a utíká s Franckem do Brna
dílo vzniklo podle skutečné události (dívka byla souzena a vězněna)



 

Kritický realismus v próze – 2. polovina 19. století - VENKOVSKÁ PRÓZA

Teréza Nováková (1853 – 1912)

z pražské poloněmecké rodiny (matka Němka) – studovala cizí jazyky, což jí umožnilo seznámit se s evropskými literaturami
roku 1876 se provdala a s manželem odešla do Litomyšle, kde strávila 19 let – do Prahy se vrací po smrti své dcery – zde se zajímala o národopis, ženské hnutí a píše první literární práce – poté rediguje ženský časopis Ženský svět i za účasti svých synů (předčasně zemřelý botanik Theodor a literární historik Arne) – seznámení s moderními uměleckými proudy
poslední léta života prožila mezi Prahou a východními Čechami (Proseč) – píše umělecky nejlepší práce
smrt ji zastihla na vrcholu tvůrčího rozvoje
cestovala – Německo, Švýcarsko
dílo představuje určitý vrchol vesnické prózy 19. století – autorka sledovala myšlenkový vývoj společnosti, s jemnou ironií zobrazovala své hrdiny a někdy vyjádřila i svůj pesimismus v názoru na lidské štěstí
dějištěm většiny románů je východočeský venkov (Polička, Litomyšl, Skuteč) – v prvotinách vystupuje horlivě za ženská práva ve společnosti – obratem je první románová práce: Maloměstský román (beletristické vylíčení životních osudů Havlíčkovy dcery Zdeňky – zde se již hrdinčin citový život podřizuje prospěšnosti národního celku); 90. léta – umělecky ztvárňuje výrazné typy vesnických mužů a žen z okolí Litomyšle v drobných, sociálně zaměřených povídkách: Úlomky žuly (vycházela ze skutečných příběhů, které zevšeobecňovala a umělecky přepracovávala)
dílo: Karolina Světlá
oslavná monografie
vrchol tvorby – 5 románů (1895 – 1909) – tyto romány představují vrchol naší realistické prózy; autorka nezachycuje věrně jen postavy, ale také krajinné prostředí i místní názvy; nejde jí však jen o pouhý popis – snaží se tak zachytit podstatu jevů, pohyb ve společnosti i smysl lidského života – dílo tvoří přechod k novému umění 20. století; psala také alegorické a symbolické obrázky a pohádky, studie, črty
Jan Jílek
osudy českého evangelíka z 18. století, který kvůli feudálnímu útlaku a náboženské nesvobodě opouští vlast
Jiří Šmatlán
hrdina ze současnosti, tkadlec Šmatlán, usilovně hledá „boží pravdu“ – spravedlivé uspořádání lidské společnosti – nejprve v katolickém, později v evangelickém náboženství a když jej žádné z nich neuspokojí, nalezne svou naději v socialismu
autorka chtěla ukázat, jak myšlenky socialismu pronikaly mezi venkovský lid, mísily se s náboženstvím a vytvářely zvláštní směs lidových představ o uspořádání společnosti
Na Librově gruntě
hrdinou je osvícený a národně uvědomělý sedlák, jehož osudy jsou jasně spjaty s politickými událostmi let 1847-1848
Děti čistého živého
odklon od monografické formy románu – vyprávění o životě, rozkladu a zániku náboženské sekty v 2. polovině 19. století
hrdinové – skupina bláznivých vyznavačů světla-lepšího života – problematika románu není čistě náboženská, jde vlastně o vášnivou touhu prostých lidí po dokonalejším životě
Drašar („román kněze buditele“)
opět monografická forma – vyprávění o životních osudech obrozeneckého kněze Josefa Justina Michla-Drašara – kněz je nespokojený se svým povoláním – nedaří se mu žít jako knězi bez přetvářky – pronásledován církví, nepochopen, protože se odcizil svému společenskému poslání

Karel Václav Rais (1859 – 1926)

narozen v Lázních Bělohradě u Nové Paky v chudé rodině – učitel v Hlinecku a později v Praze – ředitel měšťanské školy na Vinohradech
velmi citlivý – hluboký vztah k rodičům i rodnému kraji; mezi nejbližší přátele patřili např. A. Jirásek, J. Thomayer, Z. Winter, s nimiž spolupracoval v časopise Zvon
příslušník mladší generace, která navazovala na májovce
představitel kritického realismu v české literatuře – ovlivněn Balzacovým stylem (popis postav)
literární začátky jsou spojeny s vlivem básníků, kterých si velmi vážil – J. Neruda a S. Čech; píše vlastenecké verše i satirickou lyriku; 90. léta – práce věnované mládeži – souvisí s jeho povoláním – výchovné prózy: historické obrázky pro mládež a příběhy, v nichž děti svou oddaností a upřímností pomáhají svému okolí
začátek 90. let – prózy s tematikou venkovského lidu v rodném kraji na Českomoravské vrchovině – nejčastěji zobrazoval v povídkách vztahy lidí, do nichž zasáhla moc peněz  nebo touha po „panském“ životě
dílo: povídkové soubory
Výminkáři
rodinné spory dětí s výminkáři, smutné až tragické příběhy starých lidí, kteří jsou jen odtrhováni a ponižováni
Horské kořeny
Potměchuť
Rodiče a děti
vztahy starých a mladých lidí na venkově – otřesné obrazy tvrdosti, lakoty a bezcitnosti
Na lepším
Paničkou
touha po „panském“ životě
Kalibův zločin
román – tragédie rozvráceného manželství, smutný příběh dobráka, uštvaného dvěma ženami ke zločinu – román končí na Raise nezvykle drasticky
idylické obrázky (polovina 90. let 19. století) – čerpá většinou z minulosti, upouští od ostrého realistického vidění; snaha o zobrazení nesobeckého člověka, který byl příkladem pro ostatní a nositelem mravních hodnot – blíží se tím idealizaci
Zapadlí vlastenci
román – 40. léta v Podkrkonoší – konec obrození – u čtenářů v oblibě
dík všem neznámým učitelům a knězům, kteří zde šířili národní uvědomění a kulturu – postavy jsou až dojemně neskutečné, velice dobrosrdečné – sentimentalismus
Pantáta Bezoušek
povídka o sedlákovi, který za své návštěvy v Praze u syna advokáta získává všechny svou bodrostí a venkovskou přímostí
Západ („smutná idyla“)
románová kronika vyprávějící o závěru života venkovského faráře Kalouse a jeho ušlechtilém působení mezi chudým lidem na Hlinecku (obec Studenec, ve skutečnosti Kameničky – malíř Antonín Slavíček)
O ztraceném ševci
během 1. světové války
román – hrdinou je chudý švec, který se dlouho brání germanizaci, až jí na konec života téměř podlehne vlivem okolí a působením své zlé ženy

Antal Stašek (1843 – 1931)

vlastním jménem Antonín Zeman – studoval práva v Praze a Krakově, poté pracoval jako advokát, ale působil i jako vychovatel v Rusko
vrstevník Arbesa, kritický realista
pocházel ze selské písmácké rodiny v Podkrkonoší – Stanov
1878 si otevřel vlastní advokátní kancelář v Semilech, kde působil 35 let jako advokát
ke konci života žil v Praze se svým synem – Ivan Olbracht
začátek tvorby tvoří verše romantického charakteru
dílo: Švec Matouš
povídka
Nedokončený obraz
1. román – řeší vztah lidu a inteligence; realistické rysy – charakteristika postav
tragický příběh dvou povahově protichůdných mužů, kteří chtějí získat lásku venkovské dívky
Blouznivci našich hor
cyklus povídek s tematikou české vesnice, hlavní téma – „duchověrství“ – spiritismus
hlavní postavy zde hledají spravedlnost a lidské štěstí – povídky řazeny volně, některé postavy vystupují ve více povídkách
spiritismus chápe jako jev sociální – útěk lidí z beznaděje a bezradnosti
V temných vírech
3-dílný román líčící kariéru továrníka Švalbarcha, podvodník – proti němu stojí ing. Benda hájící práva dělníků
Na rozhraní
romány s městskou tematikou, zobrazují sociální problematiku v průmyslovém kraji okolo Semil
myšlenky socialistického utopismu (viz Arbes)
O ševci Matoušovi a jeho přátelích (1932)
otevřené přiznání k ideám socialismu
román z pozdější doby založen na skutečných událostech (1847-1851)
příběh o odbojném ševci z roku 1848 zpracovaný v prvních povídkách, zde rozpracován – jako pozadí milostného příběhu Matouše Štěpánka, zároveň obraz života v Podkrkonoší – vesnice i textilní továrny, Matouš – první propagátor Komunistického manifestu u nás
nakonec prchá před policií za hranice
Vzpomínky
mnoho informací o kulturním životě 2. poloviny 19. století – zajímavé portréty významných literárních osobností (Neruda, Sabina), zkušenosti z pobytu v Rusku
Když hlad a válka zuřily (povídka)
Stíny minulosti
román – Podkrkonoší v době 1. světové války

Josef Holeček (1853 – 1929)

kritik Vrchlického – kritika na orientaci západní literatury a světoobčanství; sám se inspiroval v Rusku (oslava sedláka k půdě, který je podle Holečka základ národní existence)
pocházel z jižních Čech; překládal jihoslovanskou literaturu
dílo: Naši
10-dílná románová epopej – děj je situován na jihočeský venkov
zobrazení několika generací – v popředí postava sedláka Kojana
autor se věnuje psychologii postav, tamější scenérii přírody apod. – dokumentární hodnota
Jan Herben (1857 – 1936)
autor moravského Slovácka (Brumovice), přítel Masaryka
novinář, kritik; založil časopis Čas a byl jeho redaktorem – Petr Bezruč
stal se knězem – odešel do Prahy studovat různé obory
podílel se na ověřování nepravosti rukopisů
dílo: Do třetího a čtvrtého pokolení
rozsáhlá románová kronika, která popisuje život rodiny Hrabcovy od dob Marie Terezie až do poloviny 19. století – obraz moravského Slovácka
Hostišov
cyklus společenských a přírodních obrázků – Hostišov je místo poblíž Tábora, kde autor trávil prázdniny – drobné studie zajímavých lidí i přírody kraje proložené autorovými úvahami o české povaze

Alois (1861 – 1925) a Vilém (1863 – 1912) Mrštíkové

žili na moravském Slovácku
dílo: Rok na vsi
románová kronika z větší části napsaná Aloisem – děj se odehrává v Divákách – Hrabůvkách – zachytili obyvatele vesnice – idylické vztahy nahrazovány městskými vztahy (mamon)

Jindřich Šimon Baar (1869 – 1925)

pocházel z jižních Čech – Chodsko
katolický kněz pocházející ze starého selského rodu, psal romány z farského prostředí – kritika mravní úrovně kněží atd. – v dílech užívá autor spisovné češtiny
dílo: Jan Cimbura
román odehrávající se v jižních Čechách – hlavní postava sedlák – prototyp dobrého člověka, který miluje přírodu, lidi atd., v době úmrtí jeho přítele se ujímá jeho majetku i rodiny – pomáhá, stará se o ně – v důchodu žije Jan Cimbura na výminku a stará se o vnoučata
Paní komisarka
Osmačtyřicátníci
Lůsy
volná trilogie – děj Chodsko
hlavní linie – spor mezi chalupníky a sedláky o obecní lesy (lůsy)
v prvním díle zachycuje autor pobyt Boženy Němcové na Chodsku – Němcová se snaží pomáhat lidem, ale je nařčena z popudu
Hanýžka a Martínek
v podstatě výtah z trilogie, který je upraven pro děti
Hanýžka Králová a Martínek Klika – autor líčí jejich přátelství, radosti i práci na panstvu…
Holoubek
částečná autobiografie – hlavní postava je farář

Kritický realismus v próze I. – 2. polovina 19. století - Historická próza

Václav Beneš Třebízský (1849 – 1884)

spolu s Jiráskem a Winterem nejvýznamnější představitelé historické beletrie přelomu letopočtu
katolický kněz, který byl značně oblíben v lidově čtenářských vrstvách
se sympatiemi (/ Sládek) líčí husitství i selské vzpoury; žánrově psal nejvíce historické povídky nebo črty
dílo: V červáncích kalicha
V záři kalicha
povídky z doby husitské
Pobělohorské elegie
cyklus povídek
Bludná duše
román – autorovo nejvýznamnější dílo
autor zobrazuje selské povstání v jeho rodném kraji (Slánsko) v době josefínské
hlavní postava – mladý kněz, který pomáhá v této vzpouře a sám umírá jako její poslední oběť
v celém díle je patrná elegičnost vyplívající ze soucitu s utrpením lidu

Josef Svátek (1835 – 1897)

vrstevník májovců – autor rozsáhlých románů z doby rudolfínské nebo pobělohorské
novinář, psal kronikářsky – poutavost, politicky konzervativní
v dílech mu šlo zejména o vzbuzení čtenářského zájmu – efektivní zápletky, dějová napínavost, umělecky však málo hodnotné; z ideového hlediska působily práce spíše negativně pro autorův záporný vztah k odbojovým tradicím české minulosti, zvláště v době pobělohorské; četba dobrodružná - bulvární
dílo: Pražský kat
Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze
Sedláci u Chlumce

Sofie Podlipská (1833 – 1897)

sestra Karoliny Světlé

Kritický realismus v próze - Jirásek, Winter

Mezi proudy
3-dílný román – Dvojí dvůr, Syn Ohnicův, Do tří hlasů
zachycení vzniku českého reformního hnutí v době Václava IV. – růst společenských rozporů i národnostních problémů na univerzitě (1381 – 1409)
Proti všem
román, který má 3 části – Skonání věků (rozmach a vrchol husitství), Kruciata (snaha zachytit všechny složky husitské revoluce – tábory, pražany, různé sekty), Boží zástup
dějový rámec – osudy zemanské dcery Zdeny a její láska k fanatickému knězi Bydlinskému
vyvrcholení – bitva na Vítkově
použití er-formy, historismů i archaismů
Bratrstvo
3-dílný román – Bitva u Lučence (dohasínání a rozklad husitství – děj na Slovensku), Mária (dějový rámec – intimní příběh mezi hejtmanem Talafúsem a vášnivou a zrádnou Máriou – psychologicky zdařilá postava), Žebráci
Husitský král
román o Jiřím z Poděbrad
Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč
dramatická trilogie
doba pobělohorská
Skály
román o lidech trpících feudálním útlakem a katolickou církví (selskou vzpouru poddaných organizuje evangelický kněz Matyáš Ulický)
Psohlavci
román – téma „protifeudálního odboje“
hlavní postava Jan Sladký Kozina – vůdce chodů v jejich boji proti Lamingerovi
Skaláci
román líčící poslední velkou selskou vzpouru roku 1775 na Náchodsku
doba protireformační
Temno
román zachycující morální a kulturní situaci národa ve 20. letech 18. století, kdy je už celá země pokatoličtěna a pár nekatolíků se marně brání jezuitskému tlaku
protireformační kulturní útisk nejlépe vystihuje postava Koniáše
období NO
F. L. Věk
pětidílný román (pentalogie) zachycující dobu od 70. let 18. století do 20. let 19. století
dějová osnova – životní osudy F. L. Věka (ve skutečnosti Heka)
na pozadí evropských událostí autor sleduje proces obrození v Praze i na venkově (Dobruška)
vystupuje celá řada postav – Václav Thám, V. M. Kramerius…
kromě Věka jsou však nejvýraznější 2 protagonisté: P. Matouš Vrba (konzervativní kněz, nepřítel osvícenství a Francouzské revoluce) a dr. Srnka (Vrbův protiklad – vyznavač revoluce a nepřítel absolutismu)
U nás
4-dílná kronika (tetralogie) – pokračování F. L. Věka – zobrazení NO v autorově rodném kraji
Filosofská historie
povídka zachycující závěr NO
z prostředí litomyšlských studentů zobrazující jejich život – lásky, radosti i problémy i jejich nadšení v době NO („jaro národů“) – kontrastuje to s postavou ustrašeného studenta Roubínka
dramatická tvorba – věnoval se jí později a dosáhl střídavých úspěchů – zvláště v hrách se soudobou tematikou
Vojnarka (zdařilé)
Otec (zdařilé)
Samotou (bez úspěchu)
Lucerna
pohádková hra konfrontující svět panstva a poddaných – hrána dodnes
  tvorba pro mládež
Staré pověsti české
historie českého národa od pradávna
Z Čech až na konec světa
beletristické převyprávění cestopisu Václava Šaška z Bířkova
próza se současnou tematikou
Povídky z hor
Na ostrově
memoárová literatura
Z mých pamětí
2-dílné vzpomínkové dílo
Generace 90. let + Jirásek
mladá generace k Jiráskovi zaujímala dost nejednotný postoj – např. J. S- Machar si ho vážil, F. X. Šalda měl spíše negativní postoj
nejvíce času věnoval popularizaci Jiráskova díla Zdeněk Nejedlý
Jirásek měl velmi úzký vztah k výtvarnému umění a velkým přítelem mu byl Mikoláš Aleš (jeden z prvních ilustrátorů jeho díla), dalším ilustrátorem byl zejména Adolf Kašpar (viz Babička)

Zikmund Winter (1846 – 1912)

představitel literatury faktu, který se narodil v Praze na Starém Městě v rodině zvoníka
studoval na akademickém gymnázium a filozofické fakultě, poté se stal gymnaziálním profesorem (Pardubice, Rakovník, Praha)
zabýval se archivním studiem – přední znalec českého městského života v 15. a 17. století – jeho tvorba vycházela z prací odborných, jako autor se tedy uplatnil později – v 80. letech
vedle Jiráska nejvýznamnější představitel naší historické beletrie konce 19. a začátku 20. století
na rozdíl od Jiráska psal svá historická díla bez snahy o ideologický výklad dějin, vycházel z bezpečného poznání faktů
zabýval se problematikou člověka 19. století a došel k závěru, že individuální osudy se utvářejí vždy pod tlakem okolností, na které má člověk jen nepatrný vliv – souvislost s naturalisty (skeptický a deterministický názor na člověka)
sám se však hlásil ke generaci ruchovsko-lumírovské, kde také publikoval
dílo: Nezbedný bakalář (1883)
povídka ze staropražského prostředí
Rakovnické obrázky
povídky z minulosti Rakovníka
od 90. let píše téměř výlučně příběhy z Prahy konce 16. a začátku 17. století, protože detailně znal dobu předbělohorskou; líčí dobu sporů mezi českým panstvem a ostatními postavami společnosti – proti kupcům a cechovnímu řemeslnictvu stojí městská chudina hájící své právo na holou existenci, popisuje bídu kontrastující s rozmařilým životem panstva a duchovenstva
historik zde převládá nad beletristou, jazyk je plný archaismů a teprve na začátku století vznikají umělecky hodnotné práce:
Krátký jeho svět
Rozina sebranec
Peklo
Panečnice (jediná končí šťastně)
povídky, kde líčí tragické osudy mužů a žen podléhajících vlastní slabosti nebo vášni, bezelstné důvěřivosti k lidem nebo nešťastné náhodě
vycházel z archivních materiálů – jde vlastně o různé druhy dobových soudních spisů
např. Krátký jeho svět vypráví o nešťastném kantorovi Janu Pistorovi, který chce přivést na pravou cestu záletnou ženu, ale nakonec je sám podezírán, že je jejím milencem a je žárlivým manželem zavražděn
Pražské obrázky
Ze staré Prahy
Staropražské novely z 16. a 17. věku
cyklus povídek s pražskou tematikou
Mistr Kampanus
jediný historický román odehrávající se v době předbělohorské a bělohorské
obraz života Prahy a pražské univerzity s řadou dobových postav
hlavní postava – Kampanus Vodňanský – poslední rektor KU, humanistický básník
osudy hlavní postavy tvoří hlavní dějovou osnovu a jsou propojeny s historickými událostmi
jde o nástup reformace / lehkomyslný život studentů a poprava českých pánů na Staroměstském náměstí – Kampanus je svědkem těchto událostí a prožívá první rekatolizaci a nakonec oproti svému přesvědčení sám přestupuje na katolickou víru, aby zachránil univerzitu před jezuity, ale tato oběť je marná a Kampanus proto dobrovolně končí svůj život
román je pojat jako obraz národní tragédie; používání archaismů – dobově autentické
díla vědecká – kulturně historická a národopisná
Kulturní obraz českých měst
Dějiny kroje v zemích českých od počátku 15. století až po dobu bělohorské bitvy
Děje vysokých škol pražských
Dějiny řemesel o obchodu v Čechách

Realismus v české literatuře a dramatu

návaznost na počátky uměleckého realismu od 40. let 19. století (Havlíček, Tyl, Němcová); rozdělení univerzity na českou a německou (1882)
realismus ve vědě – požadavek pravdy a svobody vědeckého poznání, vliv positivismu, boj o pravost RKZ, vydání Ottova slovníku naučného, časopis Čas (redaktor Jan Herben), vědecký časopis Athenaeum (vydavatel T. G. Masaryk), vědecké osobnosti:
filozof a sociolog Tomáš Garrigue Masaryk – studie Otázka česká
realismus dbá o doplnění našeho vědeckého poznání více než doba předchozí o přírodní a sociální vědy
realismus chce učinit vědu přístupnou všem vrstvám národa, chce socializovat vzdělání
vydatné sociální reformy, kulturní práce a vnitřní politika – český realistický program
v politice vnější – autonomie v rámci RU
kdo chce a umí pracovat, nepotřebuje intriky – nezáleží na velikosti národa
život je boj
pravidlo zlaté střední cesty pro Čechy – pevnost charakteru
estetik Otakar Hostinský – studie O realismu uměleckém
autor může psát o zkušenosti, kterou sám nezažil, ale musí se do ní vžít
v díle má být zřetelný subjekt autora
historik Jaroslav Goll
jazykovědec Jan Gebauer – Historická mluvnice, Staročeský slovník
literární historik Jaroslav Vlček – Dějiny české literatury
Kritický realismus v próze – 2. polovina 19. století
Historická próza

Alois Jirásek (1851 – 1930)

narodil se v Hronově (Jiráskův Hronov) – studie na filozofické fakultě – studie historie
působil jako středoškolský profesor v Litomyšli a poté v Praze
byl politicky činný – roku 1917 podepsal mezi prvními květnový Manifest českých spisovatelů, v němž se čeští spisovatelé přihlásili k boji za samostatný stát
nejznámější historický beletrista – dovršil národně buditelskou tradici české literatury 19. století – jeho představa národních dějin vychází z Palackého koncepce – ve svém dílu v tomto duchu zobrazil velké dějinné etapy české historie
jeho koncepce dějin: vrchol – husitství a bratrství / úpadek – doba pobělohorská; zobrazování doby NO
nositelem dějinného hnutí je podle autora vždy lid, a proto jeho romány nejsou monografické (hrdinou není jen jedna postava) – vždy několik typizovaných postav, které ztělesňují názory a postoje širšího kolektivu
děj se odvíjí v několika prolínajících se proudech, autor barvitě vystihl dobovou atmosféru, dramaticky zobrazil válečné scény, často však postavy nejsou dostatečně psychologicky propracované – zvláště ženy
kompozice děl má často podobu volně skládané kroniky, větší díla obsahují několik cyklů
zobrazil české dějiny od mytického pravěku přes husitství, dobu Temna až po NO
citát: „Snažil jsem se oživit naši minulost, přiblížit k jasnějšímu názoru a porozumění…Právě proto, že jsem s celou duší prožíval ten boj, cítil jsem, že takto třeba prohlédnout do naší minulosti, neboť dnešku plně nerozumí, kdo nezná včerejška.“

Mluvnické kategorie přídavných jmen

Přídavná jména (adjektiva)

pojmenovávají vlastnosti
dělení: - jakostní (kvalifikační) – sladký, cizí, starý, dobrý…
- vztahová (relační) – dospělý, studentský, čokoládový, matčin, otcův…
druhy adjektiv: a) složená - tvrdá (vzor – mladý)
- měkká (vzor – jarní)
b) jmenná (např. mlád, rád, zvědav…)
c) přivlastňovací (vzory – otcův, matčin)
skloňování – určujeme pád, číslo, rod (i životnost) – skloňování adjektivní a částečně substantivní
některá adjektiva cizího původu jsou nesklonná (prima, lila…)
ve větě bývají nejčastěji shodným přívlastkem (závislost na řídícím substantivu), doplňkem (Eva seděla zamyšlena.), jmennou částí přísudku (Bratr je zdráv.)
stupňování adjektiv: - 1. stupeň = pozitiv
- 2. stupeň = komparativ
- 3. stupeň = superlativ
- stupňování adjektiv: - pravidelné
- nepravidelné (dobrý, špatný, malý, velký…)
někdy se stupňuje i opisem (více, nejvíce, méně, nejméně)

Baladická epika II.

Balada – je lyrickoepická, většinou krátká, báseň spádného děje s tématikou původně fantastickou, hrdinskou a milostnou. V novověku mravoučnou a sociální, zpravidla s tragickým ukončením. Lidová balada je pevně spojena s nápěvem.

osef Václav Sládek (1845 – 1912)

narodil se ve Zbiroze jako syn zednického mistra. Studium přírodních věd přerušil odjezdem do Ameriky. Pracoval jako učitel a redaktor v Národních listech,
zemřela mu manželka a to byl počátek jeho tvorby, pak se znovu oženil a psal šťastně
Jiskry na moři
Sluncem a stínem
Skřivánčí písně
Balady:
hrobník
V podhradí – postihuje sociální problematiku doby nedávno minulé
K trůnu
Petr zvoník
Hodiny

Petr Bezruč (1867 – 1958)

vlastním jménem Vladimír Vašek, narodil se v Opavě, studoval gymnázium v Brně.
Pracoval jako poštovní úředník a psal do časopisů, za 1. sv. války zatčen za podezření z velezrady. Záměr vykřiknout do světa, jaké sociální a národnostní konflikty se odehrávají ve slezské zemi, vedl básníka nutně k epičnosti a baladismu. Všechny tyto balady napsal ve sbírce Slezské písně.
Maryčka Magdónová – vyrůstá z životní reality. Byla to nejstarší dcera, matka jim umřela pod vozíkem z uhlí a otec se upil k smrti. Zůstala jako sirotek s mnoha sourozenci. Nevydržela to a skočila do řeky Ostravice.
Další balady:
Bernard Žár
Kantor Halfar – osud učitele Halfara, který se pořád cítí mlád a chce si užívat. Nedbá na společnost i na jeho milou. Proto se ho vzdá a Halfar si uvědomuje, že neměl být sobec a s výčitky se oběsí na jabloni
Krásná pole

Jiří Wolker (1900 – 1924)

vyrůstal v Prostějově, v rodinném prostředí naplněném kulturou
impulsy k uměleckému růstu poskytlo mladému Wolkrovi prostějovské gymnázium zásluhou některých profesorů, podněcujících chlapcovy umělecké sklony
trpěl plicní chorobou, které nakonec ve 24 letech podlehl
V krátkém časovém rozmezí vytvořil sbírky Host do domu a Těžká hodina
Host do domu – poznamenává všechny znaky poválečné poezie: pokorný pohled na svět, láska objímající všechny lidi, křesťansky laděný soucit se všemi chudými a trpícími, lyrizace všedního dne a prostých věcí.

Balada o námořníkovi
Okno
Poštovní schránka
Domy, Ulice

Vladislav Vančura (1891 – 1942)

narodil se v Háji u Opavy, mládí však prožil v Praze. Jako lékař se narvalo usadil se svou ženou Ludmilou ve Zbraslavi. Pak byl zatčen gestapem a krátce nato popraven
publikoval v mnoha časopisech (Červen, Kmen, Host, Panorama). Během 1 roku vytvořil 3 prózy.
Nejzajímavější z nich je baladicky laděný příběh středověkých lapků Markéta Lazarová,
dále pak Útěk do Budína a Luk Královny Dorotky
Markéta Lazarová – spisovatel zachycuje nadčasové otázky, zejména vztahy mezi lidmi. Především vztah lásky, vášně a nenávisti. Děj se odehrává mezi dvěma znepřátelenými rody loupežníků, rodinou Lazarovou a Kozlíkovou. V příběhu jde o dvě dívky Markétu Lazarovou a Alexandru, dceru Kozlíka. Markéta, která je zaslíbena bohu, je však unesena Kozlíkovým synem Mikulášem, do kterého se vášnivě a bláznivě zamiluje. Alexandra je zase zamilovaná do bohatého knížete Kristiána. Oba vztahy jsou pro okolí velmi nepřijatelné. O to více jsou vášnivé a živelné. Příběh končí porážkou obou rodin královskými vojsky a popravou všech mužů i Mikuláše. Kníže Kristián během bojů úplně zešílí. Alexandra je z toho strašně na dně a prokáže mu svoji lásku tím, že ho zbaví života. Z obou rodin zůstává zase pouze obě děvčata, ale jejich rod nevymře, protože obě jsou těhotné a brzy porodí syny – pokračovatele rodu.

Jiří Voskovec a Jan Werich

Oba dva píší baladické divadelní hry pro Osvobozené divadlo. Např. Svět za mřížemi, Osel a stín, Kat a blázen, Balada z hadrů, Pěst na oko atd.
Kat a blázen – satirická fantazie, ústředí klaunské postavy Gaspar Radúzo a Melichar Mahuleno. Popravčí a bývalý odsouzený delikvent. Točí se děj okolo těchto hrdinů v Mexiku. Vše je prokládáno písničkami.
Balada z hadrů – hra o prokletém básníkovi Francovi Vilonovi. V zákoutí cihelny se scházejí společenští lidé: nezaměstnaný, pouliční dívka, student. Mezi nimi se objeví i zkrachovalý herec se starými kostýmy a pak jim je tam rozdá. Oni začnou hrát o Vilonovi, o tom jak byl obviněn z krádež a ze zabití.

Baladická epika I. - Erben, Mácha, Čelakovský

Balada – je lyrickoepická, většinou krátká, báseň spádného děje s tématikou původně fantastickou, hrdinskou a milostnou. V novověku mravoučnou a sociální, zpravidla s tragickým ukončením. Lidová balada je pevně spojena s nápěvem.

František Ladislav Čelakovský (1799 – 1852)

narodil se ve Strakonicích jako syn tesaře, studoval filozofii v Praze a pak v Českých Budějovicích, studia nedokončil a stal se vychovatelem, od r. 1834 redaktorem Pražských novin a jejich přílohy Česká včela, byl profesorem ve Vratislavi. Sbíral a vydával lidovou poezii všech slovanských národů v původním znění i v českém překladu
Díla: Ohlas písní ruských – obsahuje převážně epické básně, které mají povahu dávných bohatýrských zpěvů (Ilja Muromec). Básník použil jména známých ruských hrdinů, ale jejich povahu změnil nebo jim připsal jiné činy.
Ohlas písní českých – sbírka vyšla 10 let po té první
vyjádřil zde ráz českého lidového života, obraz venkovského lidu z konce 30 let.
Sbírku přirovnával k drobným lesíkům, říčkám a potoků
Je zde i balada Toman a lesní panna – skladba vystihuje sílu vášnivé lásky a tajemných přírodních sil. Za starých časů lidé neuměli ovládat přírodu a její síly, byli před nimi bezmocní, a proto se jich bály. Věřili v nadpřirozené bytosti. Jejich zlá síla nemá nad člověkem moc stálou a naprostou. Toman jí podlehne teprve až tehdy, když se v rozrušení zapomene a ztratí nad sebou rozumovou vládu. Odloučí se od skutečného světa, s nímž ho do poslední chvíle spojuje jeho koník

Karel Hynek Mácha (1810 – 1836)

narodil se v Praze na Malé straně, studoval gymnázium, pak se zamiloval do slečny Lori, která ho inspirovala při napsání sbírky Máj. Po dokončení právnických studií odchází Mácha jako advokátní koncipient do Litoměřic. Žije v nedostatku a ve starostech o Lori, která čeká dítě. Když se narodí syn, Mácha se chystá ke svatbě, avšak onemocní a umírá v 26 letech.
Máj – je to přepis skutečné události, zasazené poněkud jinak než je tomu ve skutečnosti
má čtyři zpěvy a dvě intermezza
děj se odehrává v nezkrotné přírodě, která Máchu očarovala
milenci Jarmila a Vilém zavraždí svůdce, aniž tuší, že zabil vlastního otce. Za tento čin je uvržen do vězení a příští den popraven. Jarmila hyne sebevraždou ve vlnách jezera

Karel Jaromír Erben (1811 – 1870)

narodil se v Miletíně, studoval filozofickou a právnickou universitu v Praze.
Zabýval se hlavně národopisem, sbíráním a vydáváním staročeských literárních památek
Jedinou původní básnickou knihou je:
Kytice – nejslavnější a nejoblíbenější kniha české literatury, důraz na osudovost
pracoval na ní skoro celých 20 let
základem jsou české báje, hrdinové zobrazeni v neurčitém čase a v různých společenských prostředí

Venkovské prostředí např. Polednice, Poklad, Svatební košile
Panské prostředí např. Vrba, Lilie
Křesťanství – Záhořovo lože

Svatební košile – dívce umře její milovaný a ona chce, aby se vrátil zpět. Ten se vrátí a dívku chce taky dostat do záhrobí. Zavede ji na hřbitov a vyvolává jiné duchy, aby se jí zmocnily. Ona se začíná modlit k Matce boží, že chce zůstat živa. Ta ji vyslyší. Začíná svítat a zakokrhá kohout. Všichni duši se musí vrátit do záhrobí a dívka je zachráněna.

Záhořovo lože – chasník se chce podívat do pekla a je zdrcen poutníkovou zvěstí o pokutě. Vidí v pekle hrozné činy, za které se moc pyká. Např. se musí ponořit do lázně, která je napůl studená jako led a druhá strana lázně hoří. Nejhorší trest pro všechny je Záhořovo lože. Aby se zbavil všech hříchů, které napáchal, odčiňuje je devadesátiletým pokáním.

Mluvnické kategorie podstatných jmen

Podstatná jména (substantiva)

názvy osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů
skloňování: - substantivní skloňování (vzory = paradigmata)
- adjektivní skloňování (vrchní, pokojská…)
druhy: - konkrétní – nositelé vlastností a dějů
- abstraktní – vlastnosti, děje, duševní stavy
- obecná (druhová a látková substantiva)
- vlastní
zvláštní způsoby skloňování u některých substantiv (genius – genia)
nejčastěji ve větě zastávají funkci podmětu nebo předmětu (mohou být však i jinými větnými členy)

Mluvnické kategorie podstatných jmen

a) pád (casus)
- vyjadřuje vztah mezi slovy
- pád: - prostý (bezpředložkový)
- předložkový
- pády: 1. nominativ 5. vokativ
2. genitiv 6. lokál
3. dativ 7. instrumentál
4. akuzativ
- určují se z hlediska: - sémantického: - 1. pád (aktiv) = původce děje
- 1. pád (pasiv) = cíl děje
- 2. pád = dotykový význam (odlukový)
- 3. pád = prospěch, dávání (významy)
- 6., 7. pád = okolnosti děje
- syntaktického: - 1. pád = podmět
- 2., 3., 4., 6. a 7. pád = předmět
- 2. pád = přívlastek
- 7. pád = příslovečné určení místa
- 7. pád = doplněk
b) jmenné číslo (numerus)
- číslo jednotné (singulár), číslo množné (plurál), ve staré češtině existoval ještě duál (dochovaly se pouze některé tvary – dva, oba, párové části lidského těla…)
- vyjadřují číselné vztahy
- zvláštnost – mluvnické číslo není vždy totožné s označením počtu
- jména pomnožná (pluralia tantum) – tvar množného čísla, ale označují 1 osobu, věc (nůžky, kalhoty, kamna, narozeniny, varhany, Vánoce, Budějovice…); druhové číslovky ve spojení s pomnožnými vyjadřují počet (dvoje housle = 2 kusy); k vyjádření počtu druhů – složený tvar (dvojí housle, trojí dveře)
- jména hromadná (singularia tantum) – tvar jednotného čísla, ale označují větší počet předmětů chápaných jako celek a téhož druhu (uhlí, stromoví, vojsko, skot, mládež…)

- jména látková (materiální) – označují tvarem jednotného čísla věci, jejichž části jsou shodné s celkem (př. písek, mouka, krev, voda – dvě vody = dvě sklenice vody…)
c) jmenný rod (genus)
gramatický rod: - mužský (maskulinum): - životný
- neživotný
- ženský (femininum)
- střední (neutrum)
přirozený rod: - mužský
- ženský
rozdíly mezi rody (př. děvče)
možnosti životných a neživotných koncovek (ledoborce – ledoborci, sledě, sledi, hroby – hrobové)
výjimky životných a neživotných koncovek (př. lidičky, rodiče, koně)
výjimky u biologických názvů

RUCHOVCI A LUMÍROVCI

Svatopluk Čech (1846 – 1908)

básník (lyrika i epika) i prozaik (představitel satiry – kritika maloměšťáctví; podpora ideologie husitství)
narodil se v Ostředku u Benešova – žil v ústraní (samotář, který odmítal uznání)
cestoval – Dánsko, Chorvatsko, Kavkaz
dílo: epická poezie
Husita na Baltu
tradice husitství
Adamité
zobrazení táborské sekty – absolutní svoboda vyhubena Žižkou
Jan Žižka
oslava Jana Žižky
Evropa
alegorická báseň – Evropa je loď, která je ohrožena bouří – potápí se, protože se národy nedokázali semknout
Slavie
alegorická báseň – Slavie je loď, na které plují slovanské národy a ty se v případě ohrožení dokážou semknout kolem ruského národa – záchrana – myšlenka slovanství
Lešetínský kovář
protigermánský námět – do pokojného života vesnice zasahuje německý podnikatel, který sám začíná stavět továrnu – začíná utiskovat a germanizovat okolí – na odpor se mu postaví lešetínský kovář, který po vzájemné potyčce umírá – Němec továrnu prodává a opouští kraj – uklidnění poměrů a událostí
Ve stínu lípy
dílo obsahující většinou veršované příběhy, které jsou rámcově spjaty motivem lípy, pod níž se vesničané scházejí a vyprávějí si své příběhy
psáno formou idyly (krátká báseň typu žánrového obrázku), autor zobrazuje harmonický život venkovanů s přírodou, radostné soužití, bezprostředné pocity
lyrická poezie – založeno na citech, náladách – převažuje lyrika vlastenecká, politická a národní
Jitřní písně
báseň Dosti nás – národ by si měl víc věřit, měl by být víc odvážný (neměl by se podceňovat)
Písně otroka
politická lyrika – jádrem je jižní scenérie – otroci a otrokáři
milostný příběh otroka a otrokyně – autor vše aktualizuje na české poměry – český národ přirovnává k otrokům – naděje, že i u nás zavládne svoboda a rovnost, skončí sociální útisk
patetické verše, „velká slova“
próza – broučkiády – 2 satirické prózy
Pravý výlet pana Broučka do Měsíce
satirická próza o setkání pana Broučka s Měsíčňany – autor je zobrazuje jako umělce, kteří žijí jen uměním – kritika obou stran (pana Broučka i Měsíčňanů) za to, že umění není spjato s politikou
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století
satirická próza – ostrá kritika maloměšťáctví
hlavní hrdina pan Matěj Brouček je prototypem měšťáka pocházejícího z Prahy – autor kritizuje jeho egoismus (sobectví, bezcharakternost) – pan Brouček přizpůsobuje své chování dané situaci, aby měl větší prospěch
ve formě snu se pan Brouček ocitá uprostřed husitské Prahy – prchal z bitvy na Vítkově – kontrast jeho zbabělosti, národní lhostejnosti, bezcharakternosti, prospěchářství a falešného vlastenectví se statečností a odhodláním husitů – výchovná tendence
obě broučkiády vznikly jako reakce na módu Verneových utopických románů – obě prózy se staly základem k opeře (libreto) Leoše Janáčka – Výlet pana Broučka
Jestřáb kontra Hrdlička
novela s detektivní zápletkou – blízké detektivnímu žánru
Druhý květ
memoáry – vzpomínková próza

Eliška Krásnohorská (1847 – 1936)

literární kritička – byla proti tzv. kosmopolitismu Vrchlického a lumírovců
básnířka (intimní a přírodní lyrika – slovanství) – sbírky Z máje žití, K slovanskému jihu
libretistka – ke Smetanovým operám Hubička (podle povídky K. Světlé), Tajemství, Čertova stěna
překladatelka – Puškin, Mickiewicz, Byron

Josef Václav Sládek (1845 – 1912)

lyrik, zakladatel poezie pro děti, vynikající překladatel z AJ, fejetonista a prozaik
jeho lyrika vychází z přesvědčení, že nejdůležitějším představitelem národních tradic je rolník, protože je to pán na svém – vlastní půdu
velký zájem o venkovskou tematiku
pocházel ze Zbirola – jeho otec byl zednický mistr – nepříliš zámožná rodina
vystudoval přírodovědeckou fakultu KU – coby student se přátelil se Svatoplukem Čechem a organizovali studentský život
2 roky strávil v USA, kde měl sbírat exponáty pro Národní muzeum – nedostal na to nakonec peníze – živil se sám – učil a pracoval na tamějších farmách
v USA obdivoval vládní instituce, ale kritizoval vztah Američanů k indiánům
po návratu z USA se stal profesorem AJ na obchodní akademii v Praze
přispíval do Národních listů, z redakce almanachu Ruch odchází do Časopisu Lumír a stal se zároveň mluvčím lumírovců
dílo: poezie
Básně
1. sbírka – intimní lyrika, která odráží jeho cestu po moři do Ameriky – stesk po domově
Jiskry na moři
básnická sbírka – poezie osobní – básně reagující na autorův pobyt v USA – okouzlení, ale objevují se i básně o bezpráví indiánů – báseň Na hrobech indiánských (autor s nimi soucítí, aktualizuje vše na české poměry – vyjadřuje se k nesvobodě českého národa), báseň Je proti nám, kdo není s námi (nutnost velkých osobností, které změní osud českého národa)
Světlou stopou
Sluncem a stínem (báseň V mé duši tisíc skřivánků – intimní lyrika; radost a štěstí z prostého života)
Selské písně a znělky (báseň Velké, širé, rodné lány…)
všechny 3 sbírky jsou velmi subjektivní – bolest ze ztráty ženy, ale i básně vlastenecké či národní
poezie pro děti
Zlatý máj
Zvony a zvonky (báseň Lesní studánka)
Skřivánčí písně
Josef Václav Sládek povýšil poezii pro děti na vysokou úroveň – byl zakladatelem moderní poezie pro děti; vycházel z dětského pohledu, představ, nepoučoval, nekázal apod.
překlady – zaměřoval se na anglosaskou literaturu – přeložil 33 dramat Shakespeara; Longfellow (Píseň o Hiawathě), Poe, Byron, Shelley, Burns; z ruštiny – Puškin, Lermontov; z polštiny – Mickiewicz; ze španělštiny

Jaroslav Vrchlický (1853 – 1912)

vlastním jménem Emil Frída, narodil se v Lounech
psal poezii (asi 80 sbírek) lyrickou, epickou; psal dramata a překládal románskou literaturu
optimismus, láska k umění, vlasti, krása jazyka – autor obohatil básnický jazyk
věřil v neustálý pokrok lidstva
studie teologie – filozofická fakulta – vychovatel v Itálii
později profesor na KU (srovnávací literatury)
byl ceněný (Akademie věd), ale byl i kritizován od jiných autorů
dílo: lyrická poezie
Z hlubin
1. básnická sbírka – pesimistický ráz, vyjádření nespokojenosti v životě člověka
Poutí k Eldorádu
Dojmy a rozmary
v obou básnických sbírkách převládá optimismus – obraz z osobního života
Okna v bouři
sbírka reagující na to, že nebyl pochopen – vyjádření pocitů (intimní lyrika)
báseň Za trochu lásky šel bych světa kraj
Moje sonáta
sbírka obsahující různé ustálené básnické formy – balada, rondel, tercína, sestina, ritornel, gazel… - báseň Balada o jitru v září
Sonety samotáři (Nové sonety samotáře, Poslední sonety samotáře)
návaznost na Kollára
Co život dal
sbírka bilancující (hodnotící) autorův život
epická poezie
Zlomky epopeje
cyklus, ve kterém se autor snažil postihnout dějiny lidstva – autor si cení antiky (Řecko) – svoji dobu považuje za dějinný úpadek – víra v dějinný optimismus
básnické sbírky – Zlomky epopeje, Duch a svět, Selské balady
překlady – románské literatury – Hugo (Legenda věků), Baudelaire, Petrarca, Alighieri, Calderon de la Barca, Goethe…
dramata
Noc na Karlštejně
děj se odehrává v roce 1363 na Karlštejně
Hippodanie
trilogie (tragédie) – námětem je antika, základem je láska – melodram (Zdeněk Fibich)

Julius Zeyer (1841 – 1901)

básník, prozaik, dramatik
pocházel z bohaté pražské rodiny (obchod se dřevem)
nejdříve studoval technické obory, později dějiny srovnávacích literatur a filozofii na KU
velmi rozporuplný – hledal ideál člověka v minulosti – protiklady
dílo: epická poezie
Vyšehrad
Čechův příchod
inspirace dějinami
Ondřej Černyšev
veršovaný román inspirovaný Ruskem
Karolinská epopeja
vrchol epiky – oslava Karla Velikého – inspirace francouzskou historií
Zpěv o pomstě za Igora
inspirováno hrdinským eposem
Ossianův návrat
irská legenda
próza
Román o věrném přátelství Amise a Amila
obdoba rytířského románu
Jan Maria Plojhar
román (částečná autobiografie) – hlavní hrdina je založený snílek a romantik, který pochází ze zámožné rodiny – vychováván chůvou – přecitlivělý – nedokáže plnit své sny – odchod na moře, po smrti matky věnuje majetek svému švagru – na ostrově Kurfu se zamiluje, ale dívka mu uteče, a proto se vrací do Prahy – po souboji s německým důstojníkem se jede zotavit do Itálie, kde nachází novou lásku – Plojhar je velmi nemocný a umírá v náručí své lásky, která po jeho smrti spáchá sebevraždu
Tři legendy o krucifixu
legendy s náboženskou tematikou
Dům o tonoucí hvězdy
román z autorovi současnosti – pesimistický děj odehrávající se v Paříži – 2 postavy studentů – Čech a Slovák (Slovák prototyp autora) – Slovák nenachází, co hledá
Radúz a Mahulena
drama – pohádková hra – inspirováno slovenskou pohádkou
o síle opravdové lásky princezny Mahuleny k princi Radúzovi

MÁJOVCI - proza

Karolina Světlá (1830 – 1899)

prozaička (romány a povídky), platonická láska Jana Nerudy, vlastním jménem Johana Rottová
pocházela z bohaté německé rodiny – vzala si svého učitele Petra Mužáka – po smrti jejich dcery odchází do Světlé pod Ještědem; znala se s Boženou Němcovou
vzdělávala se četbou a snažila se zlepšit postavení žen (otázky emancipace)
dílo: městské prostředí – náměty z měšťanské společnosti – sobectví, pokrytectví, špatná výchova dívek
První Češka
dílo o dívce, která odchází i přes odpor matky na venkov, kde se z ní stává uvědomělá vlastenka (částečná autobiografie)
Černý Petříček
povídka o Petříčkovi, kterému zemřela matka a který žil pouze se svým nevlastním bratrem Frantíkem – Frantík uteče z města s dívkou – po jejich smrti Petříček vychovává jejich dceru
ještědské prózy – umělecky velmi zdařilé – venkovský lid připadal Světlé mravně výše než městský
Kresby z Ještědí
cyklus povídek – každá z povídek se věnuje jedné osobě
Vesnický román
román – nešťastný příběh čeledína Antoše Jírovce, který se vzal po smrti rychtáře jeho ženu
Kříž u potoka
román zachycující osudy několika generací – v popředí rodina Potockých
Kantůrčice
román líčící příběh 2 mladých lidí – chlapce, který odchází studovat do Prahy a který začíná žít špatný život, zachrání dívka z vesnice – vítězství čistých citů
Frantina
román o rychtářce, která se zřekla muže poté, co zjistila, že je lupič
Nemodlenec
román řešící dilema mezi láskou a pomstou
Hubička
povídka o lásce – v úpravě Elišky Krásnohorské se stalo dílo libretem ke Smetanově opeře
Upomínky
vzpomínková próza na autorčin život (memoir)

Jakub Arbes (1840 – 1914)

prozaik – tvůrce romanet (román s dobrodružným nebo fantastickým základem) a sociálních románů, novinář
jeho učitelem byl Jan Neruda – studoval i techniku, ale studia nedokončil
působil jako dramaturg v Prozatímním divadle i jako redaktor v Národních listech
psal i tzv. literární studie (Mácha, Zola, Dickens, Poe…)
z politických důvodů byl vězněn – kritizoval společnost za to, že neuměla a nechtěla řešit sociální problémy
dílo: romaneta – nejdříve vycházela časopisecky
Newtonův mozek
filozofické i protiválečné romaneto – vypravěči se zdá se o příteli, který mu říká, že si dal do hlavy Newtonův mozek a díky tomu může nahlédnout do dějin (založené na válce a boji)
Svatý Xaverius
romaneto o domnělé záhadě obrazu v malostranském kostele sv. Mikuláše
Sivooký démon
Ukřižovaná
Ďábel na skřipci
romaneta inspirovaná E. A. Poem
sociální romány – Arbes ovlivněn E. Zolou – založeno na myšlenkách utopického socialismu
Štrajchpudlíci
1. díl zamýšleného cyklu pražského dělnictva (cyklus se měl jmenovat Epikurejci) – zaměřeno na barvíře a jejich život – realistický pohled na život dělníků
Moderní upíři
autor se věnuje pražským podnikatelům, kteří jsou touhou po majetku deformováni (bezcitnost)
Kandidáti existence
pokus pomoci dělnictvu

Gustav Pfleger-Moravský (1833 – 1875)

dílo: Z malého světa
sociální román – obraz života pražských dělníků, zobrazení sociálních i národnostních konfliktů, romantické motivy – úsilí o realismus
1. český román, který zobrazil vzpouru – ničení strojů atd.
Paní fabrikantová
sociální román psychologicky laděný
Pan Vyšinský
první veršovaný román – motiv Puškinova Evžena Oněgina

MÁJOVCI - poezie

Jan Neruda (1834 – 1891)

básník, prozaik (mistr klasické povídky), novinář (fejetonista), dramatik i divadelní kritik
svým dílem podporoval úsilí národa o samostatnost – zobrazení sociálních i národnostních problémů
ze začátku nebyla jeho tvorba příliš uznávaná
dětství prožil na Malé Straně – otec vlastnil hokynářství a matka pracovala jako služebná u Joachima Barranda
studoval práva a filozofii – nedostudoval a nějakou dobu se živil jako pomocný učitel (Jakub Arbes)
živil se jako novinář (Národní listy, Čas, Hlas, Květy, Lumír), věnoval se tanci a hudbě a také hodně cestoval (Egypt, Asie…)
známá je též Nerudova korespondence – cyklus Z Nerudovy korespondence
dílo: básnické sbírky
Hřbitovní kvítí (1858)
pesimismus a skepse (vliv národní situace, básníkovy chudoby a nešťastné lásky)
písně soucitu (odlišnost od Hálka), zklamání z lásky (Anna Holinová)
ve stejnou dobu vydává Vítězslav Hálek sbírku Večerní písně, která byla zprvu více uznávána
Knihy veršů (1868)
trojdílný soubor
1. část – básně epické (výpravné) – Dědova mísa (báseň o stáří), Před fortnou milosrdných (báseň se sociální problematikou)
2. část – básně lyrické – cyklus Otci, Matičce, Anně (rozdílný vztah autora k otci a matce)
3. část – příležitostné básně – Vším jsem byl rád (bilanční báseň – „… a čím jsem byl, tím jsem byl rád.“)
Písně kosmické (1878)
o vztahu člověka a kosmu – optimistická perspektiva – vliv vědeckých poznatků a technického pokroku – báseň č.1 Letní ty noci zářivá (zlidštění vesmíru – měsíček jako tatíček a  hvězdičky jako jeho dětičky), báseň č.13 Také to Slunce ohnivé (oslava mateřské lásky jako vesmírného principu), báseň č.21 A mluví člověk (o poznání vesmíru – víra v lidské schopnosti, sílu národa), báseň Vzhůru již hlavu, národe (vlastenecké výzva do boje proti malosti – síla plyne z kosmu)
Balady a romance (1883)
užití humoru a ironie – balady končí většinou dobře
příklon k motivům ze života (lidské vztahy)
náměty: biblické a legendární (Romance štědrovečerní, Balada rajská, Balada májová), národní (Balada česká, Romance o Karlu IV., Balada o jaře 1848), tragické lidské osudy (Balada dětská, Balada horská), balady staršího typu (Romance helgolandská, Balada stará-stará)
Prosté motivy (1883)
intimní a přírodní verše – 4 oddíly (Jarní, Letní, podzimní a Zimní) – proměny přírody paralelou s proměnami v životě lidském – tón lidové poezie
Zpěvy páteční (1896)
vydáno posmrtně Vrchlickým – motiv Velkého pátku
národní a vlastenecká lyrika, víra ve slavnou budoucnost národa
forma – žalozpěvy a hymny na téma národního utrpení a odboje (tradiční motivy – láska a bolest, lev, kalich) – báseň Láska (autorův vztah k národu), báseň Jen dál (výzva k činům)
próza – především povídky, dále arabesky (kratší, nekomplikovaný děj), novely či humoresky
Arabesky
cyklus asi 50 povídek o svérázných lidových postavách z pražského prostředí
Trhani (1872)
povídka (nejdříve časopisecky) o těžkém životě dělníků pracujících na železnici – tragické osudy
autor se snažil podat pravdivé informace – slang, přímá řeč, krátké věty…
Povídky malostranské (1878)
13 povídek nejdříve vydaných časopisecky – dějištěm je Malá Strana 1. poloviny 19. století, typické postavy (buržoazie, obchodníci, chudina…), často podobné schéma (počasí, postava a její vztah…) – autor se snaží podat pravou míru určité postavy
povídky jsou různé (er-forma i ich-forma, deníkové záznamy, dopisy…); jazyk je živý, pestrý, hovorové i slangové výrazy
Týden v tichém domě – nejrozsáhlejší povídka – autor se věnuje příběhům postav z jednoho domu
Pan Ryšánek a Schlegl – příběh 2 soků – žena si bere Schlegla, ale po její smrti se oba usmiřují
Přivedla žebráka na mizinu („bába milionová“)
O měkkém srdci paní Rusky – o ženě, která chodila na cizí pohřby – pokrytectví, neštěstí
Večerní šplechty – rozhovory studentů – autobiografie
Doktor Kazisvět – o lékaři, který odmítal léčit
Hastrman – o muži, který si myslel, že ho lidé odmítnou kvůli bohatství
Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku – povídka o pomluvě
U tří lilií – romantická povídka o bezcitnosti dcery nad smrtí její matky
Svatováclavská mše
Jak to přišlo…– povídka z Nerudova dětství – jak chtěli zničit Rakousko
Psáno o letošních dušičkách – povídka o staré panně Máry
Figurky – vypravěčem mladý advokát, který se stěhuje na Malou Stranu – různé příběhy
význam povídek – autor zobrazil různé projevy maloměšťáctví (pomluvy, pokrytectví, vypočítavost, chamtivost, lhostejnost…); povídky neobsahují idealizaci – realistické zobrazení; skvělé charakteristiky postav; povídky jsou laděny vážně, ironicky, ale i humorně
novinářská činnost – Neruda byl skvělým fejetonistou (US/PS) – asi 2000, podepisoval se trojúhelníkem
5 svazků sebraných fejetonů
Studie krátké a kratší (soubor cestopisných fejetonů)
Různí lidé
Obrazy z ciziny
divadelní  a literární kritika – hodnocení Hálka, Heyduka, Světlé, Čecha, Vrchlického, Sládka…
Nerudův přínos – po Máchovi opět velký básník (spojil světovost s češstvím); tvůrce sociální balady; psal rozsáhlé spektrum lyriky (lyrika intimní, přírodní, vlastenecká, úvahová); vynikající fejetonista; zájem o městské prostředí a nižší společenské vrstvy; zobrazoval život bez idealizace; výborný v charakteristice

Vítězslav Hálek (1835 – 1874)

ve své době uznáván více než Jan Neruda – byl jeho přítelem; působil v Národních listech (Květy i Lumír)
pocházel z venkova (Dolínek u Mělníka) – vystudoval gymnázium a poté filozofickou fakultu
psal poezii i prózu (venkovská tematika) – velmi oblíben; hodně cestoval (Balkán, Polsko, Itálie)
dílo: poezie
Alfred
první Hálkova báseň (romantická – podobná Máji)
Večerní písně (1859)
sbírka napsaná lehkou veršovou formou – námětem je nekomplikovaná láska a žena jako věčná inspirace – básně Kdo v zlaté struny zahrát zná (blízké formě lidové básně, motivem se básník, který by měl být podle autora uctíván), Nekamenujte Proroky (podobný motiv), Ten není rekem největší (o lásce a obětech)
V přírodě
sbírka – autor hledá harmonii, která v životě chybí; inspiroval se Bedřich Smetana
Pohádky z naší vesnice
sbírka, která vyšla posmrtně – převažují lyricko-epické básně
za největší problém považuje autor rozdíl mezi chudými a bohatými
próza – hlavním námětem je venkov, vztahy mezi rodiči a dětmi
Muzikantská Liduška
nejvýznamnější povídka (zfilmována) – příběh nešťastné lásky – kritika rodiče za to, že kvůli majetku ničí štěstí vlastních dětí
Pod pustým kopcem
povídka o lásce – nerovnost z hlediska majetku
Na statku a v chaloupce
povídka o vztahu mezi bohatou dívkou a čeledínem – láska prosazena, oba žijí v chaloupce
Na vejminku
povídka o nevděku dětí
Poldík rumař
povídka z městského prostředí – osud nešťastné lásky – vítězství dobra nad zlem
Komediant
román z uměleckého prostředí – autobiografie (autorovo mládí)

Adolf Heyduk (1835 – 1923)

básník – napsal přes 60 sbírek přírodní, vlastenecké a osobní lyriky
dílo: Cimbál a husle
sbírka – autorův vztah ke Slovensku
Zaváté listy
sbírka – stesk, kdy autorovi zemřeli jeho dvě dcery

Rudolf Mayer (1837 – 1865)

autor sociální balady – V poledne (monolog bouřícího se topiče – úvahy o pomstě tyranovi – bohatí si neváží poddaných, kteří na ně dělají)

Václav Šolc (1838 – 1871)

chápal práci jako základ života, snažil se psát v různých formách – sonet atd.
napsal sbírku Prvosenky (sociální tematika i oslava venkova – báseň Píseň o ruce mozolné)

Česká literatura ve 2. polovině 19. století

50. léta 19. století – záchytným bodem byla revoluce v roce 1848 – porážka – upevnění absolutismu (Alexandr Bach) – policejní opatření, persekuce, významné osobnosti umlčeny
specializace na vědeckou práci – Palacký Šafařík; v 50. letech zemřeli Kollár, Čelakovský, Havlíček či Tyl
nová politická situace od vydání 5íjnového diplomu (1860), hospodářský vzestup měšťanstva, rozštěpení Národní strany na Staročechy (Rieger, Palacký) a Mladočechy (Sladkovský, Grégr)
rozkvět kultury – vznik Sokola (Tyrš), pěveckého spolku Hlahol, Umělecké besedy (centrum umělců)
roku 1862 bylo otevřeno Prozatímní divadlo (roku 1864 byl uveden cyklus Shakespearových her k jeho výročí)
roku 1868 byl položen základní kámen k Národnímu divadlu (sbírky pod heslem Národ sobě) – národní manifestace kulturní a politická, projev síly národa – architekt Josef Zítek; malíři Mikoláš Aleš (cyklus Má vlast), František Ženíšek, Václav Brožík, Vojtěch Hynais (opona); sochaři Josef Václav Myslbek, Bohuslav Schnirch aj.; hudební skladatelé Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich…; divadlo bylo dostavěno roku 1881 a po požáru bylo znovu otevřeno 1883 (otevřeno vždy Smetanovou Libuší)

I. MÁJOVCI

nová básnická generace, která vystupuje poprvé roku 1855 vydáním almanachu Lada Niolá
roku 1858 byl vydán almanach Jarní almanach Máj (redaktor Josef Barák)
májovci: Jan Neruda Vítězslav Hálek, Václav Šolc, Rudolf Mayer, Adolf Heyduk (básníci); Karolina Světlá, Jakub Arbes, Gustav Pfleger-Moravský
program Májovců:
realistické zobrazování života v celé jeho šíři
zájem o sociální problémy
lidovost
snaha dohnat Evropu – povznešení české literatury na evropskou úroveň

II. RUCHOVCI A LUMÍROVCI

70. – 80. léta 19. století – neúspěšný politický boj, ale velký hospodářský rozvoj
1878 založena Sociální demokracie – rozvoj dělnického hnutí
rozvoj literatury – střet výchovné a realistické tendence, hlavní žánrem literatury se stala poezie – rozvoj prózy až v 80. – 90. letech 19. století
vznik 2 básnických skupin:
1) ruchovci = škola národní
almanach Ruch (1868) na počest položení základního kamene k Národnímu divadlu
navazovali na májovce
soustředili se na národní problémy – sociální otázky a důležité etapy českých dějin (husitství), myšlenka slovanství
převaha lyriky vlastenecké a národní
redaktorem almanachu byl Josef Václav Sládek (později lumírovec)
ruchovci: Svatopluk Čech, Ladislav Quis (básník a překladatel)
2) lumírovci = škola kosmopolitní
podle časopisu Lumír (beletristický časopis)
snaha povznešení literatury na vyšší úroveň
hnutí založeno počátkem 70. let 19. století
program – inspirace v cizině, převaha osobní lyriky
byli v opozici k ruchovcům
lumírovci: Josef Václav Sládek (od roku 1877 redaktorem), Jaroslav Vrchlický, Julius Zeyer
největšími kritiky Lumírovců byla skupina kolem časopisu Osvěta (Václav Vlček) – Světlá, Krásnohorská, Jirásek, Winter, Třebízský

Proměna - obsah a postavy

Řehoř Samsa je obchodní cestující, který žije se svými rodiči a sestrou ve společném bytě. Je mladý a pro svou rodinu velmi důležitý, protože je prakticky živí.
Jednoho dne se probudí a zjistí, že se proměnil v jakýsi hmyz. Má dvě tykadla, krunýřovité tělo, výztuhami členěné břicho a velký počet nožiček, které ani neumí ovládnout. V prvé chvíli ho napadá, že zaspal, už dávno má být v jiném městě, ve firmě už vědí, že se nedostavil, a má starost, jak situaci vysvětlí.
Slyší rodiče, jak se strachují, co se s ním stalo, že dosud nevstal, ale není schopen s nimi promluvit, protože vydává jen zvuky, kterým není rozumět. Samsa po celou dobu svého změněného stavu uvažuje racionálně, nepropadá depresím a zachovává chladnou hlavu (jeho první starostí je, jak jako hmyz půjde do práce). Situace v rodině se od Řehořovy proměny značně zhorší; jednak příjdou o Řehořovu finanční podporu (dosud je ze svého platu živil převážně on), jednak strádají rodiče i sestra psychicky. Matka ani otec do Řehořova pokoje nevstupují, stará se o něj mladší sestra Markéta, vždy když za ním sestra přichází, tak se Řehoř schová pod postel, aby ji neděsil. Jednou se Markéta s matkou rozhodnout vystěhovat z Řehořova pokoje nábytek, v dobrém úmyslu, Markétka se domnívá, že by se mu lépe lezlo po stěnách a stropu, čímž se Řehoř skutečně rád baví, ale matka se obává, že by si to Řehoř mohl vysvětlit tak, že už ho zavrhují. Řehoř si nakonec uvědomí, že by byl rád, kdyby mu pokoj ponechali, tak jak je, brání tedy svůj oblíbený obraz, spatří ho matka a upadne do mdlob, vyhrocenou situaci se rozhodne vyřešit otec tím, že po něm hází jablka, čímž Řehoře těžce zraní. Řehořův zdravotní stav se zhoršuje. Rodina si do bytu nastěhuje podnájemníky, kteří o Řehořovy nevědí, později ho ale spatří, protože Řehoř si chtěl poslechnout, jak jim Markétka hraje na housle, a tak opustil svůj pokoj a otec se ho snažil zahnat zpět do jeho pokoje, ze kterého se postupem času stalo skladiště nepotřebných věcí. Nájemníci byt opouštějí. Téhož večera Řehoř umírá.

Kompoziční postup


Povídka proměna je psána chronologicky tak, jak šly události za sebou. Příběh je členěn nikoli na kapitoly, nýbrž pouze na odstavce. Má charakter povídky.

Hlavní a vedlejší postavy



Hlavní postava:


Řehoř Samsa - cestující obchodník, který ochotně nosí výplatu domů, kde je přijímána se samozřejmostí. Otec, matka a sestra Markétka nepracují a jejich existence je závislá na Řehořovi. Řehoř si to uvědomuje, ale nevadí mu to; chce, aby jeho rodina žila pohodlně a nechce jim působit jakékoliv starosti. Je poctivý, pracovitý, zodpovědný, živí rodinu, hodný, bere svoji proměnu jako fakt, necítí se ublížen nebo ukřivděn.

Vedlejší postavy:


Řehořova sestra Markéta - Řehořova sedmnáctiletá sestra, hudebně nadaná, svého bratra má velice ráda. Jediná z rodiny, která Řehoře lituje a stará se o něj, snaží se před ním překonávat svůj odpor. Kvůli nedostatku finančních prostředků musí začít pracovat, její charakter se mění, bratrův stav jí začíná být lhostejný a nenávidí ho za to, že je rodině přítěží.
Řehořův otec - praktický, tvrdý, přísný člověk. Po proměně musel začít pracovat. Vyhýbá se kontaktu se synem, je mu odporný.
Řehořova matka - neunese podívat se na syna po proměně. Řehoře lituje, myslí si, že jeho stav je pouze přechodný a čeká, že se jí vrátí zpět "jejich starý Řehoř", při přímé konfrontaci se svým potomkem se však příšerně vyděsí a má z něj hrůzu. Musí si najít zaměstnání a syn se pro ni, stejně jako pro ostatní, stává jen nenáviděným břemenem.

Kdy a kde se odehrává děj

Děj se odehrává v maloměstském bytě rodiny Řehoře Samsy v nejmenovaném městě.
Hlavní myšlenka knihy
Hlavním námětem povídky je přeměna člověka ve hmyz a následující vývoj vztahu rodiny k tomuto stvoření.
Podtext knihy autor specificky nedefinuje, každý čtenář ho může vnímat úplně jinak. Tento příběh by mohl být narážkou na lidskou nevšímavost, chladnost vzájemných vztahů, odcizení, závislost na penězích a podřizování se svému okolí. Nevíme, čím se hrdina provinil - jeho proměna je trest, netušíme však za co. Za to že ráno zaspal do práce? Nebo za to že rezignoval na vlastní pocit uspokojení ze života kvůli svým blízkým? Každého napadne jiné vysvětlení.