Ženy spisovatelky v české literatuře

Do české literatury vstupují ženy v době Národního obrození.

Magdaléna Dobromila Rettigová (1785 – 1845)

proslavila se svou domácí kuchařkou a svými příručkami pro domácnost

Karolína Světlá (1830 – 1899)

vlastním jménem Johanna Rottová
čerpá ze dvou oblastí z Podještědska a z Prahy
Do Podještědského prostředí zasadila děj svých pěti románů:
Vesnický román
Kříž u potoka
Kantůrčice
Frantina
Nemodlenec
Společenským rysem těchto románů, je že hrdinkami jsou ženy. Prožívají konflikt mezi láskou a odpovědností, rozhodují se ve prospěch mravních názorů společnosti, vítězí jejich osobní odpovědnost.
V pražském prostředí:
Zvonečková královna
Poslední paní Hlohovská
Černý Petříček

Eliška Krásnohorská (1847 – 1926)

řadí se mezi lumírovce
pracovala v ženském hnutí, především vzdělávání žen
v poezii se zaměřila především na intimní a přírodní lyriku, překládá básně
je autorka libret k Smetanovým operám např. Hubička, Tajemství, Čertova stěna

Tereza Nováková (1856 – 1912)

lit. venkovské prózy krit. realismu 80 let
K práci studuje dobové dokumenty, vychází ze skutečných událostí
její hrdinové usilují o pravdu a lepší život v křesťanském duchu
Jan Jílek – román o náboženském hloubači, českobratrském emigrantovi, který přes všechny útrapy vytrvá ve svém přesvědčení
Jiří Šmatlán – chudý tkadlec, hledač „Boží pravdy“, ji nenalézá ani u katolíků, ani evangelíků, dobírá se až k socialismu
Na librově gruntě – sedlák Libra se pro bídu nemůže ani oženit
Drašar – s podtitulem „román kněze buditele“

Gabriela Preissová (1862 – 1946)

dramata situováno na Moravské-Slovácko
prosazují právo ženy na štěstí a na život bez pokrytectví
Gazdina roba – opera
Její pastorkyňa – zhudebnělá L Janaáčkem
B Benešová
líčí obraz maloměsta:
Don poblo, don pedro a Věra Lukášová
Úder
Tragická duha