1. mluvnické kategorie jmenné
a) pád (casus)vyjadřuje vztah mezi slovy
pád: - prostý (bezpředložkový)
- předložkový
pády: 1. nominativ 5. vokativ
2. genitiv 6. lokál
3. dativ 7. instrumentál
4. akuzativ
- určují se z hlediska: - sémantického: - 1. pád (aktiv) = původce děje
- 1. pád (pasiv) = cíl děje
- 2. pád = dotykový význam (odlukový)
- 3. pád = prospěch, dávání (významy)
- 6., 7. pád = okolnosti děje
- syntaktického: - 1. pád = podmět
- 2., 3., 4., 6. a 7. pád = předmět
- 2. pád = přívlastek
- 7. pád = příslovečné určení místa
- 7. pád = doplněk
b) jmenné číslo (numerus)
- číslo jednotné (singulár), číslo množné (plurál), ve staré češtině existoval ještě duál (dochovaly se pouze některé tvary – dva, oba, párové části lidského těla…)
- vyjadřují číselné vztahy
- zvláštnost – mluvnické číslo není vždy totožné s označením počtu
- jména pomnožná (pluralia tantum) – tvar množného čísla, ale označují 1 osobu, věc (nůžky, kalhoty, kamna, narozeniny, varhany, Vánoce, Budějovice…); druhové číslovky ve spojení s pomnožnými vyjadřují počet (dvoje housle = 2 kusy); k vyjádření počtu druhů – složený tvar (dvojí housle, trojí dveře)
- jména hromadná (singularia tantum) – tvar jednotného čísla, ale označují větší počet předmětů chápaných jako celek a téhož druhu (uhlí, stromoví, vojsko, skot, mládež…)
- jména látková (materiální) – označují tvarem jednotného čísla věci, jejichž části jsou shodné s celkem (př. písek, mouka, krev, voda – dvě vody = dvě sklenice vody…)
c) jmenný rod (genus)
gramatický rod: - mužský (maskulinum): - životný
- neživotný
- ženský (femininum)
- střední (neutrum)
přirozený rod: - mužský
- ženský
rozdíly mezi rody (př. děvče)
možnosti životných a neživotných koncovek (ledoborce – ledoborci, sledě, sledi, hroby – hrobové)
výjimky životných a neživotných koncovek (př. lidičky, rodiče, koně)
výjimky u biologických názvů
2. mluvnické kategorie slovesné
a) osoba (persona)- 3 osoby – slovesa: - osobní
- neosobní (3. osoba singuláru; př. prší, mrazí mě…)
b) číslo (numerus)
- singulár a plurál
- rozpor mezi osobou a číslem: - vykání (2. os. pl.)
- mykání (1. os. pl.) = autorský plurál
- plurál mejestaticus (my z boží vůle král…)
- onkání (starší k mladšímu)
- onikání (úcta; př. byli by tak laskaví)
c) čas (tempus)
- objektivní (minulý, přítomný a budoucí čas)
přítomný čas (prézenc) – gnómický prézenc (používání přítomného času pro obecné pravdy), historický, dramatický a citový prézenc
minulý čas (préteritum) – složený: sloveso být + příčestí slovesa (spisovné – ty jsi psal; nespisovné – ty psals)
předminulý čas (plusquamperfektum) – př. ty jsi byl psal
budoucí čas (futurum) – jednoduchá forma (slovesa dokonavá), složitá forma (slovesa nedokonavá)
- relativní – ke vztahu k jinému ději (předčasnost, současnost a následnost dějů)
d) slovesný způsob (modus)
- určuje postoj mluvčího nebo pisatele
oznamovací = indikativ
rozkazovací = imperativ
podmiňovací = kondicionál: - přítomný (reálnost za určité podmínky)
- minulý (vyjadřuje nerealitu)
e) slovesný rod (genus verbi)
- činný (aktiv) – podmět = konatel děje
- trpný (pasivum) – podmět konatel děje (podmět často cílem děje)
opisné pasivum – nejčastěji vyjadřuje výsledek děje (odborný stylu)
zvratné pasivum – použití zvratného zájmena se
f) slovesný vid (aspekt)
- vyjadřuje ukončenost či neukončenost děje
dokonavý (pomocí předpon)
nedokonavý (násobený děj: mluvit – mluvívat)
g) třídy a vzory
Žádné komentáře:
Okomentovat