Karel Čapek – Bílá nemoc

Karel Čapek,český spisovatel, novinář, dramatik a fotograf, se narodil v roce 1890 v Malých Svatoňovicích v severovýchodních Čechách jako syn venkovského lékaře. Dětství prožil v Úpici v Podkrkonoší, kde měl otec od roku 1890 lékařskou praxi. Gymnázium studoval v Hradci Králové (1901-1905), v Brně a dále v Praze,kam se rodiče přestěhovali roku 1907. Od roku 1909 studoval na filozofické fakultě v Praze. Po vysokoškolských studiích se stal novinářem a psal zejména pro Lidové noviny. Hodně cestoval (Německo,Anglie,Francie a Španělsko) zvláště se svým bratrem Josefem,který na konci okupace zemřel v koncentračním táboře.Karel Čapek zemřel už o Vánocích v roce 1938. Ke konci života byl často napadán reakční částí české buržoazie, a to hlavně proto, že se postavil proti fašismu.

Období: Meziválečné

Dílo:
• Utopie - Továrna na absolutno(1922), Věc Makropulos(1922), Krakatit(1924), Válka s mloky(1936)
• Filosofie - Hordubal, Povětroň, Obyčejný život (1934) – noetická (poznávací) trilogie
• Antifašismus – Matka (1937)
• Pohádky – Devatero pohádek (1931), Dášenka čili život štěněte (1933)
• Jiné – Měl sem psa a kočku (1939), Hovory s TGM (1928), Obrázky z Holandska (1932)
Hlavní postavy:
• Doktor Galén - Představitel individuálního odporu (požadoval zastavit válku), jako lékař brání život; humanista; protiválečný postoj, neústupný, rozhodný, důsledný obránce míru, neoblomný, ale laskavý a obětavý. Často vypadá trochu bezbranně a naivně, proto se mu říká doktor „Dětina“. Prokazuje však neobyčejnou charakterovou pevnost a statečnost, která vrcholí ve střetu s Maršálem.
• Baron Krüg, maršál - touha po moci, nadvládě, jsou bezohlední, nelidští a zbabělí, jsou posedlí vírou ve spasení
• Dvorní rada prof. Dr. Sigelius – touha po slávě a úspěchu, snaží se najít lék proti Bílé nemoci
Jazyk a styl:
Psáno srozumitelným jazykem a typicky čapkovským způsobem (živé dialogy, promluvy – charakterizují postavy, fantastický motiv)

Děj:
Jistou zemi napadla epidemie bílé nemoci. Lékař Galén proti ní vynalezl účinný lék. Lék vydá jen tehdy, když se vlády zaváží, že již nikdy nebudou válčit. Hlava státu, v němž bílá nemoc vypukla - výbojný maršál - chce dobývat svět a před ničím se nezastavuje. Bílou nemocí je napaden hlavní zbrojař země baron Krüg. Galén jej odmítá léčit, dokud nebudou splněny jeho podmínky. Krüg žádá maršála, aby uzavřel mír. Ten však trvá na dalším zvýšení zbrojní výroby. Ani maršál nedonutí Galéna ke změně jeho stanoviska a i ve chvíli, kdy zpozoruje na sobě bílou skvrnu, fanatiky vyzývá k dalšímu výbojnému tažení. Teprve na naléhání své dcery a mladého Krüga, jehož otec se zastřelil, je ochoten uzavřít mír a splnit tak Galénovu podmínku, aby mohl být léčen. Galén přicházející k maršálovi je však ubit fanatickým davem, když odmítá provolávat slávu válce, a jeho lék je rozdupán. Čapek v předmluvě dodává, že tento tragický závěr není řešením, ale že "konečné řešení zůstává politickým a duchovním dějinám, na kterých nejsme angažováni jenom jako diváci, nýbrž jako spolubojovníci, kteří musejí vědět, na které straně světového dramatického konfliktu leží celé právo a celý život malého národa".
Okolnosti vzniku díla:
 Popudem k napsání tohoto dramatu z r. 1937 byl podle autorových slov "konflikt ideálů demokracie s ideály neomezených a ctižádostivých diktatur".
Charakteristika:
• Hra o třech dějstvích,kterou Karel Čapek napsal v „předvečer“ 2. světové války.
• Varování před nebezpečím fašismu, které pro tehdejší Evropu představovalo Hitlerovo Německo, což si tehdy ne každý uvědomoval.
• Konflikt ideálů demokracie a diktatury, konflikt jedince a společnosti.
• Hlavní myšlenkou díla byl určitě nesmyslný, až naivní boj jednotlivce proti společnosti či proti organizovanému zločinu a Čapek chtěl také varovat před nesmyslností války.
• Čapek v předmluvě dodává, že tento tragický závěr není řešením, ale že "konečné řešení zůstává politickým a duchovním dějinám, na kterých nejsme angažováni jenom jako diváci, nýbrž jako spolubojovníci, kteří musejí vědět, na které straně světového dramatického konfliktu leží celé právo a celý život malého národa".
• Čapek schválně vybral tento závěr. Vyřešil tím prohřešek Galéna. Ten totiž jako lékař, který stvrdil Hippokratovu přísahu, měl léčit všechny lidi, ale Galén si vybral jen chudé, kteří nemají žádnou moc (protože chtěl, aby za mír bojovala bohatší společnost, v jejíž rukou je možnost zastavit válku) a zároveň jako lékař měl povinnost odstranil válku. Byl to komplikovaný rozpor.
• Čapkovo drama, ale nekončí nijak pesimisticky. Zůstali zde přeci ještě Maršálova dcera a mladý Krüg - bojovníci za mír.
Doba a místo děje:
Země, kde se děj Bílé nemoci odehrává, zčásti připomíná tehdejší Německo nebo Itálii, Španělsko nebo i jiné státy v autorově současnosti – v předzvěsti 2. sv. Války.
Divadelní adaptace: 1937 ve Stavovském divadle - režie se ujal K. Dostal
Filmová adaptace: 1937 stejnojmený film, režie Hugo Hass

Tolkien John Ronald Rebel Pán prstenů Společenstvo prstenu

1) Literární žánr
Hrdinský fantasy román. Epická prozaická trilogie. Volné pokračování knihy Hobit.  Pohádkové motivy, mýty.
Jedná se o první díl velmi rozsáhlého a propracovaného fantastického románu. Děj je vyprávěn krásným zvukomalebným jazykem, je doplněn písničkami a básněmi. Román je domyšlen do největších detailů - je popisována historie a kultura hobitů, elfů i skřítků, autor dokonce vymyslel nové jazyky, kterými postavy mluví – elfský jazyk.
2) Kompozice
Děj knihy je rozvíjen chronologicky, je rozdělen tzv. do dvou knih z toho každá obsahuje deset kapitol, probíhá v jedné dějové linii, až na konci se linie rozdvojuje zároveň s rozbitím Společenstva. Dále kniha obsahuje předmluvu (ich forma – autorův záměr, informace o vzniku knihy) a prolog (o hobitech, o nalezení prstenu, o dýmkovém koření, o uspořádání kraje). Příběh psán Er-formou.
Propracovanost detailů a přesvědčivost, s jakou je příběh sepsán, jej činí téměř skutečným a čtenáři se zdá, jako by se vše opravdu stalo. V tomto zdání čtenáře utvrzuje i přesné letopočtové zařazení, propracovanost složitých rodokmenů hlavních hrdinů a kompletnost dějin Středozemě.
3) Obsah
Kniha první
Tato kniha je volným pokračováním Hobita. Kouzelný prsten, který nalezl Bilbo při svém putování se nesmí dostat do rukou Temného pána z Mordoru. Jediné řešení je prsten zničit, a to se stane jedině tehdy, když ho někdo do Pukliny osudu u Ohnivé hory. Tak se tedy Bilbův synovec Frodo vydává spolu se třemi společníky Samem, Pipinem a Smíškem prsten zničit. Cestou jsou sledováni černými jezdci, před kterými se ukryjí v domě Toma Bombadila a víly Zlatěnky. Jsou zajati Mohylovým duchem a osvobozeni Tomem Bombadilem. Vydávají se do Hůrky, kde poznávají Gandalfova přítele Chodce, který se přidává k jejich výpravě. Mají v plánu dojít na Větrov, tam jsou přepadeni černými jezdci a Frodo je zasažen jehlicí otráveného jedu. Vydávají se dál k Brodu u Roklinky. Cestou potkávají Glorfindela, ten jim pomáhá zbavit se černých jezdců. Frodo omldlévá a probouzí se až v Roklince v Elrondově domě.
Kniha druhá
Tam se také setkává s Gandalfem a se svým strýcem Bilbem. Po dlouhé radě se vydávají spolu se Samem, Pipinem, Smíškem, Aragornem, Gandalfem a dalšími na další cestu. V Morii jsou pronásledováni skřety, skalními obry o Ohnivým Balrogem, který stáhl Gandalfa do bezedné Propasti smrti. Dále se vydávají do nejkrásnějšího elfího města Loriénu, kde potkávají Celeborna a Galadriel. Po několikadenním odpočinku se vydávají na loďkách po proudu Velké řeky směrem k Mordoru. Cestou jsou sledováni Glumem a napadeni střety. Desátý den plavby propluli mezi Pilíři králů. Zde se Frodo se Samem v nepozorované chvíli oddělili od ostatních a dál pokračují sami.
Děj se od filmového zpracování v liší například tím že je ochuzen o cestu Starým hvozdem, kde Hobity málem „sežere“ dědek Vrbák. Naštěstí se objeví Tom Bombadil a hobity zachrání. Doma je pohostí a seznámí se Zlatěnkou. Pak je vypraví na cestu a slíbí jim svou pomoc, když zavolají. Hobiti dorazí k Mohylovým vrchům, kde je uvězní Mohylový duch. Frodo z posledních sil zavolá o pomoc Bombadila a ten je naštěstí znovu zachrání.
Dále se liší soubojem Gandalfa s nazghůly na Větrově který ve filmu není uveden.
4) Charakterizujte hlavní postavu
Hlavní postavy nesou rysy hrdinu z hrdinských eposů. Mají vlastnosti jako je: Hrdinství, čest, odvaha, nezlomnost.
Frodo Pytlík-statečný a dobromyslný hobit, který na sebe vzal velmi důležitý úkol a hodlá ho za každou cenu dokončit.
Gandalf Šedý- moudrý starý zkušený čaroděj, který pomáhá  Frodovi s jeho posláním.
Aragorn-Hraničář a utajený dědic trůnu, který si dokáže poradit v každé situaci a je výborný bojovník, Vysoký silný štíhlý. Chrabrý
Legolas - Elfí bojovník
Gimli – Trpaslík
Boromir- Člověk
Sam, Smíšek a Pipin-Frodovi přátelé, kteří jsou vždy na jeho straně
Sauron-Mocný pán zla, který bezmezně touží po Prstenu
Saruman – čaroděj, dříve dobrý ale přidal se na stranu zla, dřívější přítel Gandalfa
Bilbo Pytlík-Frodův strýc, díky kterému přijde Prsten do Frodových rukou,
5) Zasaďte autora do kontextu literárního vývoje
John Ronald Reuel Tolkien ( 1892 -  1973), narozen v Jižní Africe
- anglický spisovatel, filolog a univerzitní profesor, nejvíce známý jako autor Hobita a Pána prstenů. Na Univerzitě v Oxfordu působil v letech 1925–1945 jako profesor staré angličtiny, v letech 1945–1959 pak jako profesor anglického jazyka a literatury.
Byl význačným jazykovědcem a znalcem staré angličtiny a staré severštiny.
-vzorem světové fantasy literatury
- členem literárního diskusního klubu Inklings („Tušitelé“ nebo „Inkousťata“).
 28. března 1972 obdržel od královny Alžběty II. Řád britského impéria.
-Jeho prví publikovanou prací byl Slovník střední angličtiny (1922)
- kritické vydání středověké romance Sir Gawain a Zelený rytíř (1925)
- literárně-historických studií a řadu drobných pohádkových příběhu.
-Proslavil se ovšem teprve knihou Hobit (1937,česky poprvé 1979)
- po níž následovala trilogie Pán prstenů (1954-1955,česky poprvé 1990-1992)
- epos Silmarilion ( 1977,česky poprvé1992)
Všechna tato díla těží z autorovy vynikající znalostí starogermánské a keltské mytologie, odehrávají se ve fiktivních krajích a přinášejí obecné poselství o smyslu života a dějin. Ústředním motivem je souboj dobra se zlem. Ačkoliv to sám autor často popíral, k atmosféře knih významně přispěla doba jejich vzniku-období druhé světové války a poněkud bezútěšné roky před a po ní. Tolkienova vědecká erudice, vyprávěčské schopnostmi, mimořádný jazykový cit a nesmírný básnický talent (projevující se zejména v písních a verších, jenž vyvažují a doplňují epickou linii příběhů) učinily z jeho díla skutečný literární skvost.
6) Charakterizujte jazykové prostředky ukázky
Jazyk byl použit spisovný a autor ho opět obohatil o libozvučná pojmenování osob, míst a událostí. Často přímá řeč.

2. díl MÁJOVCI A JEJICH PŘÍNOS PRO ČESKOU KULTURU, OSOBNOST J. NERUDY

- na konci 50. let pád Bachova absolutismu
- v r. 1860 vydává císař Josef I. Říjnový diplom (slib, že budou uznávat politiku a práva českého národa)
- působí dvě politické strany - mladočeši
    - staročeši
- v 60. letech nastává velký rozkvět kultury – vznik Sokola (zakladatel Tyrš), pěveckého spolku Hlahol, Umělecké besedy (organizace českých umělců), rozvíjí se žurnalistika i literární časopisy – Květy, Národní listy, Lumír
- rozvoj divadla – r 1862 otevřeno Prozatimní divadlo
- 1868 byl položen základní kámen k Národnímu divadlu
- na stavě se podílely: Josef Zítek (architekt), Mikoláš Aleš, Vojtěch Hynais (malíři), Josef Václav Myslbek (sochaři), Bedřich Smetana, Antonín Dvořík, Zdeněk Fibich (hudební skladatelé)


Májovci
- 1858 – vychází almanach Máj, jehož zakladatelem byl Josef Barák a hlavním autorem a organizátorem byl Vítězslav Hálek, ostatními autory byli – Jan Neruda, Božena Němcová, Adolf Heyduk, Karel Sabina, Josef Václav Frič…

Program májovců:
- chtěli především zobrazovat skutečnost
- požadovali uměleckou svobodu
- snaha povznést českou literaturu na světovou úroveň
- odvrat od minulosti k přítomnost (boj proti sociálnímu i národnostnímu útisku)

Jan Neruda
- básník, prozaik, publicista, kritik, fejetonista
- narodil se v Praze na Malé Straně v chudé rodině (matka posluhovala, otec měl kantýnu)
- vystudoval gymnázium, studoval práva a filozofii – ani jedno nedokončil
- cestoval po Evropě, jeho život ovlivnily 4 nešťastné lásky, měl silný vztah k matce
- zakládal časopisy a působil jako novinář v Národních listech
- Hřbitovní kvítí – sbírka je silně pesimistická, vyjadřuje zklamání ze soudobého života. Hřbitov je jediné místo, kde lidské utrpení najde klid a mír. Tato sbírka nebyla přijata ani kritikou, ani nejbližšími přáteli
- Knihy veršů – 3dílný soubor, obsahuje hodně veršů, které věnoval otci a matce
- Balady a romance (Balada májová, Balada česká, Romance štědrovečerní, Romance o Karlu IV.)
- Prosté motivy – tato sbírka je rozdělena do čtyřech částí podle ročních období
- Písně kosmické – o vztahu člověka a kosmu. V této sbírce se objevuje optimistický pohled na život, věří v příznivou budoucnost
- Zpěvy páteční – vydány posmrtně J. Vrchlickým
- Povídky malostranské – povídkový cyklus o životě lidí na Malé Straně v době Nerudova mládí, vrchol Nerudovy prozaické tvorby
- Arabesky – povídky zachycující zajímavé postavy z lidového prostředí Prahy
- otiskoval fejetony a črty v Národních listech pod značkou trojúhelníčku
- Studie krátké a kratší, Žerty hravé a dravé, Obrazy z ciziny, Různí lidé






Vítězslav Hájek
- publicista, básník, prozaik, dramatik, organizátor kulturního života
- působil v redakci Národních listů, vydával Lumír, Květy
- jeho milostná lyrika vycházela z osobního prožitku šťastné lásky k dívce Dorotce
Poezie
- Večerní písně – vyjadřuje radost ze života, ohlas lásky k Dorotce
- V přírodě – je inspirována přírodou okolí Mělníka a Zbraslavi. Příroda je pro Hálka zdrojem veškeré poezie. Nejčastěji se zaměřil na obraz jara
- Pohádky z naší vesnice – zobrazení života českého venkova
Próza
- povídky z vesnického prostředí, řeší problémy lásky a peněz, povídky končí většinou idylou, vliv mělnické přírody
- Muzikantská Liduška – příběh dívky, která zešílí, když je jí zabráněno žít podle vlastního srdce
- Na statku a v chaloupce – o sociálních poměrech ve vesnici, vztahy mezi lidmi
- Na vejminku – vztahy rodičů a dětí
- Poldík rumař – obraz prostého člověka, který se obětavě stará o dítě ženy, kterou kdysi miloval
Drama
- vzory mu byl Shakespeare a Shiller
- Král Vulkašín – divadelní hra ze srbských dějin, kterou bylo otevřeno Prozatimní divadlo
- Záviš z Falkenštejna
- Carevič Alexej

Karolína Světlá
- prozaička, autorky venkovské podještědské prózy, čerpá z pražské měšťanské a aristokratické společnosti
- hrdinkami jsou ženy, které se zříkají osobního štěstí a obětují se pro ostatní, jsou vzorem pro národní společnost
- první romány čerpají z pražských měšťanských rodin – Zvonečková královna, Na úsvitě
- Černý Petříček – hrdinka se bouří proti společenským konvencím a zařídí si život podle svého
- Vesnický román – vesničan si vezme mnohem starší rychtářku, ta ho podezírá z nevěry, on se zamiluje do služky, chce si ji vzít, ale matku mu nedovolí se rozvést (kvůli společenskému mínění), on se tedy své lásky zříká
- Kříž u potoka
- Frantina

Jakub Arbes
- studoval techniku, těchto studií zanechal a věnoval se žurnalistice
- stal se redaktorem Národních listů
- nejhodnotnější částí Arbesovy tvorby je romaneto (název Pochází od Nerudy, povídka menšího rozsahu, která má dobrodružnou vědeckotechnickou zápletku a překvapivý konec. Objevují se tu tajemné síly, tato tajemnost je vysvětlena na základě vědeckého poznání
- Svatý Xaverius, Ďábel na skřipci, Zázračná madona, Newtonův mozek
- Štrajchpudlíci – o tiskařských dělnících z pražských barvíren kartounů
- Anděl míru – o zhoubném vlivu výhry v loterii na morálku venkovských lidí
- psal také studie a kulturně politické črty, kde se zabýval duševním životem významných umělců (Mácha, Sabina, Poe, Hugo, Dickens) – Nesmrtelní pijáci, Záhadné povahy

Adolf Heyduk
- obsahem jeho veršů – láska k přírodě, k ženě i dětem
- v jeho poezii zaznívá obava z možných ztrát, které člověka v životě potkají
- Cimbál a husle

Rudolf Mayer
- básník, nevydal za svého života ani jednu bás. sbírku, teprve po Mayerově smrti byly sebrány a vydány jeho přítelem
- autor sociální balady – V poledne

MÁJOVCI A JEJICH PŘÍNOS PRO ČESKOU KULTURU, OSOBNOST J. NERUDY

na konci 50. let pád Bachova absolutismu
v r. 1860 vydává císař Josef I. Říjnový diplom (slib, že budou uznávat politiku a práva českého národa)
působí dvě politické strany - mladočeši
    - staročeši
v 60. letech nastává velký rozkvět kultury – vznik Sokola (zakladatel Tyrš), pěveckého spolku Hlahol, Umělecké besedy (organizace českých umělců), rozvíjí se žurnalistika i literární časopisy – Květy, Národní listy, Lumír
rozvoj divadla – r 1862 otevřeno Prozatimní divadlo
1868 byl položen základní kámen k Národnímu divadlu
- na stavě se podílely: Josef Zítek (architekt), Mikoláš Aleš, Vojtěch Hynais (malíři), Josef Václav Myslbek (sochaři), Bedřich Smetana, Antonín Dvořík, Zdeněk Fibich (hudební skladatelé)


Májovci
1858 – vychází almanach Máj, jehož zakladatelem byl Josef Barák a hlavním autorem a organizátorem byl Vítězslav Hálek, ostatními autory byli – Jan Neruda, Božena Němcová, Adolf Heyduk, Karel Sabina, Josef Václav Frič…

Program májovců:
- chtěli především zobrazovat skutečnost
- požadovali uměleckou svobodu
- snaha povznést českou literaturu na světovou úroveň
- odvrat od minulosti k přítomnost (boj proti sociálnímu i národnostnímu útisku)

Jan Neruda
básník, prozaik, publicista, kritik, fejetonista
narodil se v Praze na Malé Straně v chudé rodině (matka posluhovala, otec měl kantýnu)
vystudoval gymnázium, studoval práva a filozofii – ani jedno nedokončil
cestoval po Evropě, jeho život ovlivnily 4 nešťastné lásky, měl silný vztah k matce
zakládal časopisy a působil jako novinář v Národních listech
Hřbitovní kvítí – sbírka je silně pesimistická, vyjadřuje zklamání ze soudobého života. Hřbitov je jediné místo, kde lidské utrpení najde klid a mír. Tato sbírka nebyla přijata ani kritikou, ani nejbližšími přáteli
Knihy veršů – 3dílný soubor, obsahuje hodně veršů, které věnoval otci a matce
Balady a romance (Balada májová, Balada česká, Romance štědrovečerní, Romance o Karlu IV.)
Prosté motivy – tato sbírka je rozdělena do čtyřech částí podle ročních období
Písně kosmické – o vztahu člověka a kosmu. V této sbírce se objevuje optimistický pohled na život, věří v příznivou budoucnost
Zpěvy páteční – vydány posmrtně J. Vrchlickým
Povídky malostranské – povídkový cyklus o životě lidí na Malé Straně v době Nerudova mládí, vrchol Nerudovy prozaické tvorby
Arabesky – povídky zachycující zajímavé postavy z lidového prostředí Prahy
otiskoval fejetony a črty v Národních listech pod značkou trojúhelníčku
Studie krátké a kratší, Žerty hravé a dravé, Obrazy z ciziny, Různí lidé

Vítězslav Hájek
publicista, básník, prozaik, dramatik, organizátor kulturního života
působil v redakci Národních listů, vydával Lumír, Květy
jeho milostná lyrika vycházela z osobního prožitku šťastné lásky k dívce Dorotce
Poezie
Večerní písně – vyjadřuje radost ze života, ohlas lásky k Dorotce
V přírodě – je inspirována přírodou okolí Mělníka a Zbraslavi. Příroda je pro Hálka zdrojem veškeré poezie. Nejčastěji se zaměřil na obraz jara
Pohádky z naší vesnice – zobrazení života českého venkova
Próza
povídky z vesnického prostředí, řeší problémy lásky a peněz, povídky končí většinou idylou, vliv mělnické přírody
Muzikantská Liduška – příběh dívky, která zešílí, když je jí zabráněno žít podle vlastního srdce
Na statku a v chaloupce – o sociálních poměrech ve vesnici, vztahy mezi lidmi
Na vejminku – vztahy rodičů a dětí
Poldík rumař – obraz prostého člověka, který se obětavě stará o dítě ženy, kterou kdysi miloval
Drama
vzory mu byl Shakespeare a Shiller
Král Vulkašín – divadelní hra ze srbských dějin, kterou bylo otevřeno Prozatimní divadlo
Záviš z Falkenštejna
Carevič Alexej

Karolína Světlá
prozaička, autorky venkovské podještědské prózy, čerpá z pražské měšťanské a aristokratické společnosti
hrdinkami jsou ženy, které se zříkají osobního štěstí a obětují se pro ostatní, jsou vzorem pro národní společnost
první romány čerpají z pražských měšťanských rodin – Zvonečková královna, Na úsvitě
Černý Petříček – hrdinka se bouří proti společenským konvencím a zařídí si život podle svého
Vesnický román – vesničan si vezme mnohem starší rychtářku, ta ho podezírá z nevěry, on se zamiluje do služky, chce si ji vzít, ale matku mu nedovolí se rozvést (kvůli společenskému mínění), on se tedy své lásky zříká
Kříž u potoka
Frantina

Jakub Arbes
studoval techniku, těchto studií zanechal a věnoval se žurnalistice
stal se redaktorem Národních listů
nejhodnotnější částí Arbesovy tvorby je romaneto (název Pochází od Nerudy, povídka menšího rozsahu, která má dobrodružnou vědeckotechnickou zápletku a překvapivý konec. Objevují se tu tajemné síly, tato tajemnost je vysvětlena na základě vědeckého poznání
Svatý Xaverius, Ďábel na skřipci, Zázračná madona, Newtonův mozek
Štrajchpudlíci – o tiskařských dělnících z pražských barvíren kartounů
Anděl míru – o zhoubném vlivu výhry v loterii na morálku venkovských lidí
psal také studie a kulturně politické črty, kde se zabýval duševním životem významných umělců (Mácha, Sabina, Poe, Hugo, Dickens) – Nesmrtelní pijáci, Záhadné povahy

Adolf Heyduk
obsahem jeho veršů – láska k přírodě, k ženě i dětem
v jeho poezii zaznívá obava z možných ztrát, které člověka v životě potkají
Cimbál a husle

Rudolf Mayer
básník, nevydal za svého života ani jednu bás. sbírku, teprve po Mayerově smrti byly sebrány a vydány jeho přítelem
autor sociální balady – V poledne

Bílá nemoc – Karel Čapek

Autor: Karel Čapek se narodil v roce 1890 v severovýchodních Čechách jako syn venkovského lékaře.  Dětství prožil právě tam, protože tam měl otec lékařskou praxi. Gymnázium studoval v Hradci Králové, pak jelikož se s rodiči odstěhoval do prahy studoval na filozofické fakultě v Praze.  Po vysokoškolských studiích se stal novinářem a psal zejména pro Lidové noviny. Hodně cestoval (Německo,Anglie,Francie a Španělsko) zvláště se svým bratrem Josefem, který na konci okupace zemřel v koncentračním táboře. Karel Čapek zemřel už o Vánocích v roce 1938. Ke konci života byl často napadán reakční částí české buržoazie,a to hlavně proto,že se postavil proto fašismu.
Literární forma díla: 3 dějství, 14 obrazů
Literární druh: Drama
Literární žánr: Divadelní hra
Jazykové prostředky: Spisovná jazyk, živé dialogy spolu se scénickými poznámkami
Kompozice: Chronologická
Forma: Dialogů – ICH FORMA
Prostředí, doba: v blíže neurčení Zemi, střídání jen několika různých prostředí (klinika, Sigeliova pracovna, Galénova ordinace, pokoj rodiny Otce,čekárna před Galénovou ordinaci, atp.)
Téma: Kniha vznikla před 2 světovou válkou. Autor varoval před nebezpečím, které pro tehdejší Evropu představovalo Hitlerovo Německo, což si tehdy ne každý uvědomoval. Světem obcházel hrozivý přízrak, fašismus.
Postavy:
dr. Galén – laskavý, šlechetný a obětavý. Často vypadá trochu bezbranně a naivně,proto se mu říká také doktor „Dětina“. Prokazuje však neobyčejnou charakterovou pevnost a statečnost, která vrcholí ve střetu s Maršálem.
maršál - vůdce země, chce válku a touží po moci, zlý, panovačný, krutý, bezohledný, nelidský a zbabělý, je posedlí vírou ve spasení
baron Krüg - nejbližší přítel maršála a dodavatel zbraní, charakter jako maršál
dvorní rada a prof. Sigelius – ředitel kliniky, panovačný, krutý, nekompromisní
Děj: Děj zavádí čtenáře do blíže neurčené země, kde stejně jako na celém světě propuká tzv. Bílá nemoc. Jde o jistý druh lepry pocházející z Číny a podle toho také oficiálně nazývané Čengova nemoc. Příznaky nakažených jsou podobné jako u jiných malomocných – tvorba otevřených, zapáchajících ran, odpadávání kusů masa a jistá smrt. Prvotním příznakem je bílá, tvrdá skvrna někde na těle nemocného. Choroba napadá pouze lidi ve věku okolo padesáti let.
Na státní Lilienthalovo kroniku přichází za ředitelem kroniky Dvorním radou doktor Galén s prosbou, zda by zde nemohl léčit Bílou nemoc. I přes jisté pochyby mu Dvorní rada vyhovuje, ale k dispozici mu dá pouze nejhorší a již takřka nevyléčitelné případy na pokoji číslo 13. O to větší je překvapení všech na klinice, když začne mít léčba doktora Galéna úspěchy. Na,v této chvíli, světoznámou kliniku přichází na prohlídku také vůdce země, neohrožený Maršál. Po jeho návštěvě žádá Dvorní rada Galéna o recept na jeho lék, ten mu jej však nechce vydat a hloučku novinářů řekne, že jej vydá jen těm zemím, které budou ochotny uzavřít světový mír. Za svůj požadavek je doktor Galén z kliniky okamžitě vypovězen a začíná na svoje náklady léčit pouze chudé, protože dle jeho přesvědčení jen chudí nemají moc, aby mohli zastavit války.
Zlom nastává ve chvíli, kdy Bílou nemocí onemocní také majitel továrny na zbraně baron Krug. Nejdříve se pokusí doktora Galéna přelstít a žádá o pomoc převlečený za chudáka, když však jej Galén pozná, pokouší se jej získat penězi. Ten je však odmítá a sděluje baronovi, že jej bude léčit pouze v případě, že zastaví zbrojení. Baron Krug jde skutečnost, že chce zastavit zbrojení, předložit Maršálovy, ten ji však kategoricky a naprosto nelidsky zamítá a nechává si zavolat doktora Galéna. Ten je však neústupný a proto je následně zatčen, neboť jeho význam klesá ve chvíli, kdy přichází zpráva o tom, že se baron zastřelil. Situace se již pro Galéna zdá být bezvýchodná, zvláště poté, co Maršálova vojska zahájí útok na sousední malou zemi. Náhle je však znovu předvolán před Maršála, protože ten na sobě při projevu k davům objevuje příznak Bílé nemoci a následně je svou dcerou a synem barona Kruga přemluven k vyhlášení míru.
Když však Dr. Galén spěchá s lékem k maršálovy, musí projít také zfanatizovaným davem provolávajícím slávu Maršálovy. Doktor Galén protestuje proti výkřikům jako: „Ať žije válka!“ a následně je davem prohlášen za zrádce, ušlapán a léky pro Maršála rozdupány.
Hlavní myšlenka: Varování před nebezpečím fašismu, projevuje se konflikt demokracie a diktatury. Konflikt jedince a společnosti. Autor chtěl tímto dílem poukázat na nesmyslnost válek.

Světová meziválečná poezie a próza

- Albert Einstein – teorie relativity zcela změnila vnímání světa, protože tím byly zpochybněny absolutní hodnoty, víra v život… – nic není takové, jak se zdá na první pohled
- Sigmund Freud – Freudova psychoanalýza – snaha proniknout do podvědomí – důležitost snů, sexuálního pudu (libida), který ovlivňuje chování člověka
- znaky umění obecně:
- velká skepse a rezignace
- pocit absurdity
- zcivilňování literatury – reagování na podněty
- do popředí se dostávají existenciální problémy
- díky Freudovi konec tabu v literatuře
- spisovatel přestává být všudypřítomným pozorovatelem – konec realistické tradice, převaha destruktivních metod – „rozbíjení“ tradiční formy, žánrů…
- nové směry se nejdříve objevily ve výtvarném umění a poté i v literatuře
Postimpresionismus
- volné doznívání impresionismu – autor se snaží hlouběji proniknout do reality
Kubismus (cubus = krychle)
- nejdříve výtvarný styl (Pablo Picasso, Georges Braque) – uplatnění v roce 1907
- rozkládání předmětů na jednotlivé části, které umělci zobrazovali v rovině – snaha poznat realitu z různých hledisek
- literární kubismus – G. Apollinaire – vznik nových představ, které spolu nesouvisí; pásmo = polytematická báseň
Futurismus (futurum)
- do umění přítomnosti a budoucnosti proniká moderní život
- obraz světa v pohybu, který je zachycen rozložením do časově následných fází
- osvobození (izolace) slov a vět zdůrazňuje rychlost pohybu
- experimentování s jazykem, nová slova, nové významy či odstranění interpunkce
- podporování války jakožto hygieny světa (Mussolini)
Expresionismus
- o výrazu duše, psychiky člověka
- vznikl v Německu – malířství (Edvard Munch; ČR – Emil Fila)
- snaha zachytit vnitřní prožitky člověka – pesimistické až katastrofické vyznění, zaměření na mezní situace, pocity strachu, úzkosti, osamocení, zoufalství, absurdita, velký odklon od reality
- 1910 – 1920 – „expresionistické desetiletí“ – Franz Kafka
Fauvismus (la fauve = šelma)
- pouze v malířství, založeno na barvách – různé pocity
- zakladatel Henry Matisse
Dadaismus
- zakladatelem je básník rumunského původu Tristan Tzara (1918 – Curych)
- vyjadřuje odpor k válce – pocit nesmyslnosti života – úsilí šokovat, burcovat či provokovat
- zdůraznění umělecké absurdity, primitivity (dada v dětské řeči = hračka)
- princip náhodnosti věcí a nesmyslnosti vztahů (nousency = nesmysly)
Surrealismus (nadrealismus)
- zakladatel André Bréton – První manifest surrealismu (1924)
- vychází z Freuda – výklady snů a snaha zobrazit to, co je v podvědomí (nadrealita), aby autoři pronikly do jádra lidské psychiky
- důležitá imaginace, sny, halucinace, delirantní stavy
- popřena logika, automatismus = sled myšlenek bez jakýchkoliv souvislostí
- není interpunkce, neplatí verš – spontánní, sugestivní působení
- 1929 – Druhý manifest surrealismu
- Vítězslav Nezval

Meziválečná poezie
Francie
Guillaume Apollinaire (1880 – 1918)
- avantgardní umělec polsko-italského původu – propagoval nové umělecké směry
- přednášel o francouzské literatuře a nových směrech
- dílo: Alkoholy
- sbírka – opojení člověka moderní dobou, pocity všedního života
- náboženství, technika, vzpomínky na dětství, bolestné vzpomínky – prolínání snu, skutečnosti a vzpomínek
- asociace – volné řazení představ – forma pásma
Kaligramy
- obrazové básně
Paul Eluard (1895 – 1952)
- básník lásky: dadaista – surrealista; kritik výtvarného umění
- dílo: Veřejná růže
- soubor 20 básní psaných volným veršem, chybí interpunkce (přeloženo V. Nezvalem)
- hledání cesty z osamělosti, motivy – muž a žena, láska
- báseň Žena, princip života, ideální společnice v hovoru
Tristan Tzara (1896 – 1963)
- básník rumunského původu – psal francouzsky; zakladatel dadaismu, později stoupenec surrealismu
- přechod od hravosti k vážnějším otázkám
- přátelil se s básnickým spolkem Devětsil (V. Nezval), kde vznikl poetismus
- dílo: Manifest o lásce slabé a lásce hořké
- manifest dadaismu
Kalendářní biograf abstraktního srdce
- dadaistické básně
Jean Cocteau
- básník, dramatik, filmový režisér, výtvarný kritik, herec, scénárista, vážený člen Francouzské akademie
- uplatňoval všechny moderní směry, snažil se o tzv. syntetické umění – propojení více žánrů (směrů)
- napsal komentář k českému filmu Císařův slavík (Jiří Trnka)
- dílo: Svatebčané na Eiffelce
- básnická hříčka – jednoaktovka, svatebčané – symbol šťastného, radostného života
- spojení mluveného slova, hudby, tance, pantomimi
- děj je velmi útržkovitý a odehrává se na Eiffelovce – evokace moderní vědy, jemná karikatura moderní technické doby
- výsměch lidské hlouposti a prázdnému mluvení o ničem
- premiéra – Francie (1921), Praha (1927)
filmy
Krev básníkova
Orfeus
Kráska a zvíře
Velká Británie
Thomas Stearns Eliot (1888 – 1965)
- původem Američan – básník, dramatik a literární kritik
- psal abstraktně (těžce), hlavním tématem je odcizení člověka a jeho nemožnost komunikace
- spojuje symbolismus a surrealismus – ovlivnil celou pozdější Anglosaskou literaturu
- roku 1948 byl oceněn Nobelovou cenou za básnickou sbírku Pustina
- dílo: Pustina
- sbírka – polytematické básně – volný verš, bez interpunkcí
- smutně laděno, prolínání vzpomínek a reality
- báseň Co říkal hrom (vyprahlost života, pocit vlastní bezmocnosti)
USA
Robinson Jeffers (1887 – 1962)
- významný americký básník, který ovlivnil i českou poezii (Kamil Bednář)
- „poezie nahého člověka“ – člověk zbavený všech ideologií, duševních pocitů, odmítá moderní civilizaci, chmurný pohled na člověka – zdůraznění přírody, harmonie…
- dílo: Hřebec Grošák, Tamar a jiné básně
- alegorické básně – snaha postihnout moderního člověka
- báseň Mys Joe (psáno volným veršem – pevnost člověka)
James Langston Hughes (1902 – 1967)
- 1. významný černošský básník – obohatil formy o blues – inspirace jazzem
- dále prozaik i dramatik, který obohatil slovní zásobu
- dílo: Unavené blues
- sbírka evokující melodii blues – pocity smrti a marnosti
- báseň Unavené blues
To jsou bílí
- román zaměřený proti bělochům – motiv vykořisťování
Rusko
Vladimír Majakovskij (1893 – 1930)
- narozen v Gruzii – Moskva, zastával revoluční názory (levice) – věznění, spáchal sebevraždu
- přední představitel futurismu, věnoval se i malování agitačních plakátů, koncem života psal filmové scénáře
- psal především poemy
- pobýval v Praze – recitace, přednášky o politice, kritika maloměšťáctví
- dílo: Plným hlasem
- poemy se zvláštním grafickým uspořádáním
- autor viděl pozitivum v nových politických ideologiích
Oblak v kalhotách
- agitační poezie namířená proti 1. světové válce
V. I. Lenin
- oslava Lenina
Velemir Chlebnikov (1885 – 1922)
- ruský a sovětský básník – významný představitel futurismu s obrovským jazykovým nadáním
- zdokonalil ruský verš
- dílo: Křidélkuje zlatopisem
- futuristická sbírka založená na slovních hříčkách
- báseň Zakletí smíchem (autor používá 1 slovní základ a různě ho obměňuje)
Ladomír
- báseň – použití anafory, motiv smrti
Sergej Jesenin (1895 – 1925)
- ruský a sovětský básník – představitel imažinismu (poezie založená na básnických obrazech)
- autor přírodní lyriky, ve které se objevují motivy ruské lidové slovesnosti, náboženské motivy, obava zahubení venkovských tradic měšťany – smutek, melancholie
- žil bohémským životem, hodně cestoval, spáchal sebevraždu
- dílo: Krčemná Moskva
- sbírka – projevuje se autorů bohémský život
Anna Sněgina
- poema, ve které se prolínají autorovy milostné zážitky ke statkářské dceři s obrazy drsného života venkovanů před rokem 1917
- záliba v barevném vidění (modrá, zlatá)
Boris Pasternak (1890 – 1960)
- ruský a sovětský básník i prozaik
- velmi talentovaný – literatura, hudba, výtvarné umění
- ovlivněn symbolismem a futurismem – převládá přírodní lyrika, kterou autor chápe jako očistu
- roku 1958 získal Nobelovu cenu (Doktor Živago), ale autor ji odmítl a převzal ji až jeho syn roku 1989
- dílo: Doktor Živago
- román vydaný v Itálii
Verše různých let
- sbírka – báseň Veliká nemoc (osobní pocit autora – bez domova, samota – odmítavý postoj k revoluci)
Německo
Christian Morgenstern (1871 – 1914)
- německý lyrik z Mnichova – studoval práva, filozofii a ekonomii, zemřel na tuberkulózu
- ovlivněn Nietzem
- experimentoval s jazykem, ovlivněn dadaismem a surrealismem
- dílo: Šibeniční písně
- sbírka obsahující i kaligramy (obrazové básně) – báseň Košilela
Rakousko
Georg Trakl (1887 – 1914)
- rakouský lyrik ze Salzburgu – studoval farmacii – drogově závislý – předávkování
- reprezentoval expresionismus – částečně ovlivnil českou meziválečnou literaturu (Bohuslav Reynek)
- dílo: Básně
- sbírka obsahující expresionistické básně
Zjevení a zánik
- básně v próze, vydáno posmrtně, přeložil Ludvík Kundera
Meziválečná próza
Francie
Marcel Proust (1871 – 1922)
- francouzský prozaik, který ovlivnil francouzskou moderní světovou prózu – autor psychologického románu
- pocházel z bohaté pařížské rodiny – byl velmi přecitlivělý k matce, vůdčí osobnost mezi spisovateli
- dílo: Hledání ztraceného času
- románový cyklus, ve kterém autor zobrazil způsob tehdejší pařížské aristokracie, své vlastní prožitky, lásky…; snaha oživit dávné prožitky, vzpomínky – vytvoření antičasu (zastavit čas)
- důležitá je forma – použití ich-formy
Jean Sauteuil
- autobiografický román
André Gide (1869 – 1951)
- prozaik, dramatik a esejista – představitel individualismu (Nietzche) – popis konfliktu silného jedince se svazujícím prostředím
- propagoval komunismus, ale po návratu z Ruska svůj názor mění
- roku 1947 získal Nobelovu cenu
- dílo: Penězokazi
- román obsahující 2 roviny
- 1. rovina – revolta 3 chlapců z bohatých pařížských rodin, kteří jsou proti pokrytectví rodičů
- 2. rovina – hlavní hrdina Eduard začíná psát román s názvem Penězokazi a prožívá intimní vztah  s jedním chlapcem (propojení rovin) – Eduard líčí okolnosti, které ho vedou k psaní, teoretické úvahy o románové formě – „román o románu“ – podle Eduarda je nejdůležitější vývoj samotného románu než samotný děj
Návrat marnotratného syna
- román
Vatikánské kobky
- protikatolicky zaměřené povídky
Návrat z Čadu
- soubor reportáží a esejí
Romain Rolland (1866 – 1944)
- prozaik, dramatik, hudební teoretik, hudební a výtvarný kritik
- studoval dějiny hudby (Paříž, Řím) a později přednášel na Sorbonně
- roku 1915 získal Nobelovu cenu
- dílo: životopisy
Život Beethovenův
Život Michelangelův
Život Tolstého
Život Gándího
dramata – autor nejvíce zachycuje období Velké buržoazní revoluce
14. červenec
Robespierre
Vlci
próza – „román řeka“ – rozsáhlá románová skladba, která zachycuje hrdinu od narození až po smrt; mnoho dílů, psáno chronologicky, řeka = symbol i prostředí
Jan Kryštof
- „román řeka“ obsahující 10 dílů (vycházel 12 let)
- osudy Jana Kryštofa připomínají život Beethovena
- Jan Kryštof, hudební talent, není v Německu pochopen a odchází do Paříže – úspěch, návrat do rodné země – Rýn; smysl života hledá hrdina v psaní a hudbě
Dobrý člověk ještě žije (Cola Breugnon)
- román – humánní dílo – hlavní hrdina pomáhá všem blízkým svým životním optimismem
Petr a Lucie
- novela, která se odehrává v krátkém časovém úseku před a během 1. světové války
- autor líčí romantický vztah 2 lidí, kteří zahynuli pří bombardování Paříže v chrámu při mši
- autor dílo napsal jako vzpomínku na své přátele, kteří zahynuli při bombardování
- protiklad lásky a války
Antoine de Saint-Exupéry (1900 – 1944)
- prozaik, letec a novinář z Lyonu, který zahynul ve 2. světové válce (sestřelen nad Korsikou)
- podílel se na zavádění nových leteckých linek, účastník vytrvaleckých a průzkumných letů
- autor, který píše o velikosti člověka, o obětování se člověka pro druhého – zdůraznění vztahu přátelství
- jeho povídky zachycují vzpomínky z leteckého prostředí, lidi v mezních situacích i úvahy o smyslu života a snaze přežít – příznačná je lyrická reflexe
- dílo: Země lidí
- soubor povídek – Země lidí (člověk se projeví teprve, až změří své síly s nějakou překážkou), Noční let, Kurýr na jih, Citadela
Malý princ (1943)
- filozofická povídka doprovázena kresbami autora – jedna z nejpřekládanějších francouzských knih – psáno formou dopisu manželce v době manželské krize
- důraz na přátelství a věrnost, odlišení chápání dětí a dospělých, použití personifikace
- princ projde 7 planet – na 1. je král, který chce všem vládnout; na 2. domýšlivec; na 3. pijan; na 4. businessman; na 5. lampář; na 6. zeměpisec, který mu poradil návštěvu Země
André Breton (1896 – 1966)
- zakladatel a zastánce surrealismu
- prozaik, esejista, autor surrealistického manifestu (1924 – 1939 - 1942), ovlivněn Rimbaudem
- studoval medicínu (neuropsychiatrie) – zájem o podvědomí člověka
- 1929 odešel do USA, po válce se vrátil
- dílo: Nadja
- novela / povídka / esej – úvahy o surrealismu a jeho významech
- 1. část (teoretická) – autor popisuje skupinu surrealistů z jeho okolí, snaha proniknout do podvědomí sama sebe
- 2. část – autor prožívá platonickou lásku s Nadjou, doplněno kresbami
Co je surrealismus?
- teoretické dílo - soubor esejí
existencialismus
- filozofický a literární směr, který se zabývá podstatou existence – do jaké míry je člověk svobodný – převažují pocity lhostejnosti, absurdity; blízké expresionismu
Jean Paul Sartre (1905 – 1980)
- filozof, prozaik, esejista a později i kritik – v roce 1964 odmítl Nobelovu cenu
- představitel tzv. ateického (bezbožného) existencialismu
- ovlivněn Nietzem – vyzdvižení individualit člověka – člověk je odsouzen ke svobodě, ale za své činy je zodpovědný celému lidstvu
- dílo: Nevolnost
- esej / novela – nejdříve překládáno jako „Hnus“ – psáno jako deník s existenciálními znaky
- vnitřní monolog člověka, který začíná pociťovat nevolnost – psychická krize, izolovanost
- pocity změní až úryvek jazzové melodie – návrat do starých kolejí
Zeď
- novela obsahující existenciální rysy – reakce na fašismus – úvahy člověka před smrtí
Počestná děvka
- drama odehrávající se v USA
Albert Camus  (19113 – 1960)
- prozaik a esejista, který zahynul při autonehodě – v roce 1957 získal Nobelovu cenu
- zobrazoval krizi 20. století – rezignace, zúčastnil se války v Alžíru
- dílo: Cizinec
- román prostoupený existenciálními rovinami – psáno v ich-formě – roku 1967 zfilmováno režisérem Viscontim
- děj se odehrává v Alžírsku – hlavní hrdina je odsouzen k smrti – lhostejnost, cizinec sám v sobě
Mor
- román
Velká Británie
James Joyce (1882 – 1941)
- původem Ir (Dublin) – studie medicíny a filozofii, pobyt v Paříži
- prozaik, dramatik a básník hovořící 19 jazyky
- představitel experimentální prózy
- dílo: Dubliňané
- příběhy jeho přátel a historky, které odposlouchal
Portrét umělce v jinošských letech
- autobiografický román – pocity hrdiny, který má sklony k individualismu – hledá místo, které by ho neomezovalo v jeho tvorbě, ve které vidí smysl života
Odysseus (1922)
- mnohoznačný román, který byl zakázaný (pornografie) – román o možnostech jazyka
- souvisí s Homérovým dílem – motiv putování
- detailní popis všedního, ale neopakovatelného dne
Virginia Woolfová (1882 – 1941)
- pocházela z bohaté a velmi vzdělané rodiny – bohémský život – psychické deprese – sebevražda
- prozaička, esejistka – představitelka experimentální prózy – místo děje vnitřní monolog
- dílo: K majáku (1927)
- moderní román psaný metodou „proudu vědomí“ – 2 linie (před válkou a po 10 letech)
- motiv plynoucího času, smysl života
Orlando
- životopisný román napsaný v lehčím duchu
John Galsworthy (1867 – 1933)
- Angličan – studie na Oxfordu
- prozaik a  dramatik píšící v duchu realismu (střední a vyšší vrstvy) – 1932 získal Nobelovu cenu
- dílo: Sága rodu Forsytů
- románová trilogie (vznikala 14 let) zachycující 4 generace rodiny Forsytů – vzestup zámožné rodiny až rozpad firmy i rodinných vztahů
Moderní komedie
Německo
- německá próza byla ovlivněna situací v Německu (před 2. světovou válkou) – většina autorů emigrovala
a) expresionismus – Pražská německé skupina
b) humanistická próza – hledání smyslu života, zdůraznění důležitých hodnot – protifašistická díla
Thomas Mann (1875 – 1955)
- představitel humanistické prózy – levicově orientovaný
- roku 1929 získal Nobelovu cenu
- žil v Mnichově – po nástupu Hitlera byl zakázán – emigrace (ČR, Švýcarsko a USA)
- díla často symbolická a protifašistická
- dílo: Budenbrockovi
- románová prvotina – studie několika generací – autobiografické rysy
Kouzelný vrch
- vývojový a výchovný román
Josef a bratří jeho
- román, který je o podobenství, snaha překonat zlo – humánní dílo
Doktor Faustus
- protifašistický román – snaha hrdiny složit velkolepé dílo – upíše se ďáblu, že se zřekne lásky
- hrdina – symbol proudění německého národa a jeho osudů
Mario a kouzelník
- protifašistická novela – příběh kouzelníka, který působí zlo a neštěstí – Mario se mu postaví
Heinrich Mann (1871 – 1950)
- prozaik, dramatik, antimilitarista i antifašista
- emigrace (ČR, Francie a USA)
- dílo: Profesor Neřád (1905)
- román zfilmovaný pod názvem Modrý anděl (1930)
- zachycení rozpadu německé maloměšťácké morálky – snaha typizovat zvrácené rysy v povaze německých maloměšťáků
Mládí krále Jindřicha IV.
Zrání krále Jindřicha IV.
- historické romány
literatura nové věčnosti (1924 – 1932)
- nová tendence – snaha se zaměřovat na obsah a ne formu, informovat objektivně bez subjektivního zabarvení
Erich Maria Remarque (1898 – 1970)
- narozen v Osnabrücku, vlastním jménem Erich Maria Remark, vyučen knihvazačem – úředník, redaktor, prodavač náhrobků, učitel, automobilový závodník
- v 18 letech byl odveden do války – své trauma popisuje v dílech
- člen „ztracené generace“ – skvělý vypravěč, antimilitaristický postoj
- jeho díla byly prohlášeny za nevhodné – emigrace (Švýcarsko, USA)
- dílo: Na západní frontě klid (1928)
- románová prvotina – psána formou reportáže (důležitá atmosféra bitev)
- osudy hlavního hrdiny Pavla Bäumera, který jako student narukuje s přáteli do války a teprve po smrti přítele si uvědomí důsledky války, zároveň však také zjišťuje, že boj znamená přežít
- po válce se nemá Pavel kam vrátit – umírá na frontě
Noc v Lisabonu (1962)
- román – prolínání se 2 rovin – útěk manželů z Německa do bezpečí, ale žena nakonec umírá a muž se rozhodne jít bojovat do cizinecké legie proti fašismu
Cesta zpátky (1931)
- román, který navazuje na dílo Na západní frontě klid – pokračování životů chlapců, kteří prožili válku a snaží se vrátit zpět do normálního života
Tři kamarádi (1938)
- román – děj se odehrává těsně před 2. světovou válkou – smutný osud 3 kamarádů
Miluj bližního svého (1941)
Vítězný oblouk (1946)
- zobrazení emigrantů
Jiskra života (1952)
- román – smutný, ale atraktivní příběh odehrávající se v koncentračním táboře – strádání vězňů, snaha zvrácení osudu
Čas žít, čas umírat (1954)
- román, jehož děj se odehrává během 2. světové války
Nebe nezná vyvolených (1956)
- zážitky z automobilového prostředí – smutný příběh milenců – muž zemře při závodu, žena podlehne těžké nemoci
Černý obelisk (1956)
Stín v ráji (1971)
- posmrtně vydaná autobiografie
Lion Feuchtwanger (1884 – 1958)
- narozen v Mnichově v bohaté židovské rodině – 1933 emigrace do USA
- psal romány z židovské historie, věnoval se většinou jedné osobnosti
- dílo: Žid Süs
- román odehrávající se v Německu během 18. století
Goya (životopisný román)
Bláznova moudrost (životopisný román – J. J. Rousseau)
Lišky na vinici (o francouzské revoluci)
Židovka z Toleda (historický román)
expresionismus
- kritika maloměšťáků, války a úpadku lidstva
Alfred Döblin (1878 – 1957)
- prozaik a dramatik – emigrace do USA, později se do Německa vrátil
- dílo: Berlín, Alexandrovo náměstí (1929)
- 1. expresionistický román – dělnická společnost – hrdina se vrací z vězení a chce žít mravně, ale je falešně obžalován
Pražská expresionistická skupina
- spisovatelé se cítili izolovaní – původem Němci, ale žili či strávili nějaký čas v Praze
Franz Kafka (1883 – 1924)
- jeden z nejslavnějších pražských autorů – židovský původ (otec chudší, ale pracovitý; matka vzdělaná)
- otec z něho chtěl obchodníka – Franz otce obdivoval, ale trpěl vinou, že nesplnil otcovy ideály
- po maturitě vystudoval práva – práce v pojišťovnictví
- 1922 byl penzionován, protože u něho propukla tuberkulóza – zemřel v Rakousku
- některá díla vyšla díky Maxi Brodovi; do češtiny byl překládán v 60. letech Milenou Jesenskou
- po 2. světové válce velký zájem o jeho díla – „kult Kafky“ – mnohé směry z Kafky čerpali (absurdní drama)
- v době komunismu nebyl propagován
- obecné rysy děl: hrdina trpí pocitem viny, často bývá potrestán (ale neví za co) – rezignace hrdiny, pocity izolovanosti – hrdina bývá označován K.; potlačení reality; styl povídek je blízký administrativnímu stylu; vypravování v er-formě; ovlivnění prostředím i původem…
- dílo: povídky
Proměna
- hrdina Řehoř Samsa se promění v hmyz – popis vnitřních pocitů i chování okolí – odcizení, nenávist lidí – končí smrtí
Topič
- dílo bylo později přepracováno na román Amerika
V kárném táboře
romány
Proces
- hlavní hrdina Josef K. je v den svých 30. narozenin obviněn (neví z čeho) a v den 31. narozenin je popraven – absurdita, nepochopitelné pocity – osamělost, izolovanost
- děj se vymyká z reality, chladnost autora ve vypjatých situacích
Zámek
- děj se odehrává v 6 dnech – člověk / moc – pocity vlastní nedokonalosti i neschopnosti
Franz Werfel (1890 – 1945)
- narozen v Praze – bohatá židovská rodina – bohémský život – od roku 1917 žil ve Vídni – emigrace do USA
- výborný vypravěč – bez pocitů neschopnosti a nedokonalosti
- inklinoval ke křesťanství, zamiloval se do Málerovi ženy – chvíli s ní žil
- dílo: Čtyřicet dnů
- román ladění proti válce, který je však velmi poutavý a napínavý
Sjezd abiturientů
- román s detektivní zápletkou – po letech se zjistí, že jeden spolužák zničil život udáním druhému
Verdi
- životopisný román o italském skladateli
Max Brod (1884 – 1968)
- žid žijící v Praze – v roce 1939 odjel do Tel Avivu a už se nevrátil
- psal společensko-kritickou prózu, zasloužil se o vydání několika Kafkových děl
- dílo: Leoš Janáček, život a dílo
- monografie
Tychona Brahe cesta k bohu
- historický i životopisný román
Gustav Meyrink (1868 – 1932)
- výborný vypravěč – udržení člověka v napětí – psal romány plné magičnosti, fantazie a mysticismu
- inklinoval k nadrealitě
- byl nemanželským dítětem – bohémský život – byl i vězněn; bankovní úředník, zemřel v Rakousku
- dílo: Golem
- hrůzostrašný román
Rusko
- v Rusku byla odlišná situace – komunistická diktatura – publikace pouze těch autorů, kteří sloužili režimu, ostatní byli vězněni (ti byli oceňováni pouze v zahraničí)
- ruská próza navazuje na realistické tradice, projevuje se vztah k vlasti, důležitá je příroda, ponor do duše člověka – psychologické romány
Andrej Bělyj (1880 – 1934)
- rodák z Moskvy – vlastním jménem Bugajev – studie přírodních věd, zajímal se o kultní čí východní vědy
- teoretik symbolismu, později prozaik
- cestoval, po roce 1917 odchází do Německa, ale nakonec se do Ruska vrací a formuje mladé spisovatele
- dílo: Petrohrad
- román – prolínání více rovin, Petrohrad symbol lapidárního města, srovnání východu se západem
- osudy senátora, na kterého se chystá atentát, jeho syna a vůdce atentátníků
Stříbrný holub
- román, ve kterém se projevuje autorův zájem o východní vědy
- stříbrný holub je název kultní sekty
Ivan Bunin (1870 – 1953)
- básník, prozaik – autor povídek (téma lásky a smrti)
- rodák z Voroněže ze šlechtické rodiny, živil se jako novinář, nepřijal revoluci – emigrace do Francie
- v roce 1933 získal Nobelovu cenu
- dílo: Tajemné aleje
- povídkový soubor věnovaný erotice (od vzplanutí až po smrt) – zobrazení prožitků hrdinů
- povídka Poslední podzim (hrdina přijíždí do města, kde ho navštěvuje dívka, se kterou prožívá vztah, ale dívka nakonec umírá)
Míťova láska
- psychologická novela napsaná v emigraci – tragická láska dvou studentů, důležitá příroda
- zobrazení složitostí dospívání
Přímořské Alpy
- soubor povídek cestopisně laděných – psáno formou dopisu, zklamání z opuštění vlasti
Isaak Babel (1894 – 1941)
- prozaik, dramatik a filmový scénárista židovského původu pocházející z Oděsy – avantgardní umělec
- účastnil se občanské války, která ho velmi ovlivnila (traumatizován)
- dílo: Oděské povídky
- autobiograficky laděné dílo
Rudá jízda
- 36 povídek zobrazujících tažení Rudé armády proti polským povstalcům na Ukrajině
- autor odmítá zabíjení, srovnáváno s Jamesovým Oddyseem
Michail Bulgakov (1891 – 1940)
- prozaik, dramatik a lékař původem z Kyjeva
- nemohl publikovat (tajná spolupráce s Moskevským divadlem jako dramaturg)
- později psal dramaturgie ke slavné ruské literatuře (Gogol)
- dílo: Mistr a Markétka
- román o podobenství obsahující několik rovin – tragikomedie lásky a života
- autor řeší otázky o smyslu života a skrytě satiricky zobrazuje dění v Rusku i jeho odmítavý postoj k revoluci
Život pana Moliéra
- životopisná kniha, která byla později přepracovaná na divadelní hru – Moliére
Maxim Gorkij (1868 – 1936)
- velmi blízký přítel Lenina – „král sovětské literatury“, ale do 30. let vystupoval jako kritik společenských nedostatků – emigrace (Německo, Itálie, ČR) – roku 1931 se vrátil zpět na žádost syna
- po návratu do Ruska píše v duchu socialistického realismu
- nakonec byl odstraněn Stalinem
- dílo: Bosácké povídky
- zpracování povídek o nejchudších lidech
- povídka Makar Čudra
Matka
- román napsaný v emigraci – autobiografická próza
Podnik Artamanových
Malva
- rozsáhlejší povídka – problém manželského trojúhelníku – Malva je symbolem ženy, která je energická a ví, co chce
USA
- vznik sociálně kritických románů – kritika konzumního způsobu života, kritika rasové nesnášenlivosti
- vznik tzv. „ztracené generace“ (LOST GENERATION)
Theodore Dreiser (1871 – 1945)
- prozaik, dramatik a novinář – ovlivněn naturalismem
- otec pocházel z Německa – chudší rodina
- dílo: Sestřička Carrie
- románová prvotina, která byla nejdříve odmítána – inspirace vlastní sestrou
Americká tragédie (1925)
- společensko kritický román inspirovaný skutečnou událostí
- mravní nezodpovědnost, hrdina neovládá vlastní vášně – neštěstí
Harry Sinclair Lewis (1885 – 1951)
- prozaik – autor satirických románů, roku 1930 získal Nobelovu cenu
- dílo: Hlavní třída
- románová prvotina – společenský román o emancipovaný ženě, která se nechce vyrovnat s nekulturností jednoho městečka
Babbit (1922)
- román kritizující americké maloměšťáctví
- jeden z nejúspěšnějších meziválečných amerických románů – zobrazení člověka, který je zajatcem doby, chce se vymanit, ale změna je pouze dočasná
William Faulkner (1897 – 1962)
- prozaik – psychologické romány – prózy se odehrávají ve vymyšleném kraji
- soustředění na život na jihu – kritika rasové nesnášenlivosti – humánní romány – hledání „dobrého člověka“
- roku 1949 získal Nobelovu cenu
- experimentoval – nerozlišoval řeč postav a vypravěče
- dílo: Absolone, Absolone (1936)
- román o plantážnické rodině na jihu Ameriky – problém rasové nesnášenlivosti
- hlavní hrdina se nevyrovnal s traumatem z mládí (byl vyhozen černošským sluhou)
Divoké palmy
- román složený ze 2 částí – Divoké palmy a Stařec od Mississippi
- hrdinové platí velkou daň za to, co prožijí
Francis Scott Fitzgerald (1896 – 1940)
- člen „ztracené generace“
- studoval na prestižní univerzitě – účast v 1. světové válce
- ovlivněn duševním onemocněním své ženy, psal i scénáře v Hollywoodu
- dílo: Na prahu ráje (1920)
- román s autobiografickými rysy
Velký Gatsby (1925)
- román – bohatství nemůže vyřešit citové problémy
Něžná je noc (1934)
- román inspirovaný onemocněním autorovy ženy
John Steinbeck (1902 – 1968)
- kalifornský prozaik, který v roce 1962 získal Nobelovu cenu
- rysy děl: determinismus; vybírání nenormálních jedinců, kteří jsou podle něho přímočaří, otevření, hodní…; ironický náhled na život
- dílo: O myších a lidech
- novela – příběh 2 námezdních dělníků – jeden z nich nechtěně zlomí vaz farmářově dceři – druhý dělník ho zastřelí, a tím ho vysvobodí
Hrozny hněvu (1939)
- společenský román z období hospodářské krize (30. léta 20. století)
- o rodině, která putuje přes USA a zažívá téměř samé neúspěchy
- hrozny byly na začátku symbolem hojnosti, později hrozny hněvu
Na východ od ráje (1952)
- román umístěný do přírody v Kalifornii – vzpomínky na autorovo mládí
Toulavý autobus (1947)
- román odehrávající se na autobusové zastávce – prolínání snu a reality
Ernest Hemingway (1899 – 1961)
- narodil se v rodině lékaře v Oak Park – v době 1. světové válce působil jako řidič sanitky
- autor „ztracené generace“, miloval adrenalinové sporty (box, lov…) – zobrazení v povídkách
- po válce žil nějakou dobu v Paříži, kde se stýkal s umělci (Gertruda Steinová)
- zúčastnil se španělské občanské války jako válečný dopisovatel
- zbytek života strávil na Kubě, kde nakonec spáchal sebevraždu
- roku 1954 získal Nobelovu cenu (Stařec a moře)
- psal stylem objektivním – „metoda ledovce“ – eliminace všeho nepodstatného, to důležité vyplyne, neuvěřitelný zájem o člověka v mezních situacích, zobrazení psychiky člověka…
- dílo: Sbohem, armádo! (1929)
- válečný román odrážející 1. světovou válku přeložen Josefem Škvoreckým
- kontrast války a krásného vztahu – nesmyslnost války
Komu zvoní hrana (1940)
- román zobrazující španělské prostředí, který je uvozen mottem Johna Donna: „Žádný člověk není ostrov sám sebe… smrtí každého člověka je mne méně, a proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě!“
- hlavní hrdina se účastní válečné operace (vyhození mostu do povětří, aby tím zabránili postupu fašistů), při které nakonec sám umírá – snaha být užitečným až do konce života
Ostrovy uprostřed proudu
- rozsáhlý román obsahující 3 části
Mít a nemít
- román – děj po 2. světové válce na Kubě
- o pevnosti člověka, který nemění zásady v mezních situacích
Pátá kolona a prvních devětatřicet
- povídka – představení člověka v mezních situacích
Sněhy na Kilimandžáru
Můj táta
Stařec a moře (1952)
- novela oceněná Nobelovou cenou – 30. léta na Kubě
- osudy rybáře Santiaga – vytrvalost, odhodlání, houževnatost
- „Člověk není stvořen pro porážku. Člověka je možno zničit, ale ne porazit.“
Pohyblivý svátek
- memoár – autorovy vzpomínky na pobyt v Paříži po 1. světové válce
John dos Passos (1896 – 1970)
- portugalský potomek – prozaik, básník, dramatik a novinář
- člen „ztracené generace“ – traumatizován 1. světovou válkou
- dílo: Tři vojáci
- autobiografická povídka
42. rovnoběžka
- trilogie zobrazující americkou společnost od konce 19. století po konec 1. světové války
- 4 na sobě nezávislá pásma – příběhy fiktivních hrdinů, zprávy z americké historie, kinožurnál, pásmo vypravěče

Mluvnické kategorie sloves

Slovesa (verba)
- vyjadřují děj – činnost či stav, změnu stavu
- časování = konjugace
- syntax – přísudek
- typ sloves: 1) plnovýznamová – mají samostatný věcný význam
a) bezpředmětová (spát, jít… + reflexiva – zvratná slovesa)
b) předmětová - přechodná (předmět ve 4. pádě)
- nepřechodná (předmět v jiném pádě)
2) pomocná
a) vlastní pomocná (být, bývat, mít, mívat)
b) sponová (být, bývat, stát, stávat se)
c) modální slovesa (smět, moci, muset, chtít, mít) – nebývají sami přísudek
d) fázová (začít, skončit…) – nebývají sami přísudek
- reflexiva tantum – slovesa, která se vyskytují jen se zájmeny zvratnými
- mluvnické kategorie slovesné:
a) osoba (persona)
- 3 osoby – slovesa: - osobní
- neosobní (3. osoba singuláru; př. prší, mrazí mě…)
b) číslo (numerus)
- singulár a plurál
- rozpor mezi osobou a číslem: - vykání (2. os. pl.)
- mykání (1. os. pl.) = autorský plurál
- plurál mejestaticus (my z boží vůle král…)
- onkání (starší k mladšímu)
- onikání (úcta; př. byli by tak laskaví)
c) čas (tempus)
- objektivní (minulý, přítomný a budoucí čas)
- přítomný čas (prézenc) – gnómický prézenc (používání přítomného času pro obecné pravdy), historický, dramatický a citový prézenc
- minulý čas (préteritum) – složený: sloveso být + příčestí slovesa (spisovné – ty jsi psal; nespisovné – ty psals)
- předminulý čas (plusquamperfektum) – př. ty jsi byl psal
- budoucí čas (futurum) – jednoduchá forma (slovesa dokonavá), složená forma (slovesa nedokonavá)
- relativní – ke vztahu k jinému ději (předčasnost, současnost a následnost dějů)
d) slovesný způsob (modus)
- určuje postoj mluvčího nebo pisatele
- oznamovací = indikativ
- rozkazovací = imperativ
- podmiňovací = kondicionál: - přítomný (reálnost za určité podmínky)
- minulý (vyjadřuje nerealitu)
e) slovesný rod (genus verbi)
- činný (aktiv) – podmět = konatel děje
- trpný (pasivum) – podmět konatel děje (podmět často cílem děje)
- opisné pasivum – nejčastěji vyjadřuje výsledek děje (odborný stylu)
- zvratné pasivum – použití zvratného zájmena se
f) slovesný vid (aspekt)
- vyjadřuje ukončenost či neukončenost děje
- dokonavý (pomocí předpon)
- nedokonavý (násobený děj: mluvit – mluvívat)
g) třídy a vzory
- 1. třída (nese, bere, maže, peče, umře)
- 2. třída (tiskne, mine, začne)
- 3. třída (kryje, kupuje)
- 4. třída (prosí, trpí, sází)
- 5. třída (dělá)

Antoine de Saint – Exupéry Malý Princ

Filosofická pohádka, 20. Století
Místo a doba děje: poušť Sahara

Půvabný příběh o malém chlapci, který opustil svůj svět, aby zjistil, co je pro něj nejdůležitější, vypráví pilot (Antoine?), který havaroval v poušti. Malý princ, jak chlapce pilot nazval, vstoupil do jeho života nečekaně, ale na několik dní mu dal naději, že ještě existuje dobro.Malý princ přichází na naši zemi ze vzdálených vesmírných světů, kde se v africké poušti Sahaře setkal s pilotem, který příběh vypráví a zjevil mu tajemství své podivuhodné životní pouti. Při návštěvě první planety se setkává malý princ s králem, který vidí svět velice zjednodušen, nesnesl odpor proto dával rozumné rozkazy. Na další planetě potkává domýšlivce, jenž slyšel pouze chválu. Dále poznává pijana na třetím asteroidu, který pije, protože se stydí za to že pije. Čtvrté planetě vládne byznysmen, kterému patří všechny hvězdy, a tak je pořád přepočítává. Přivlastnil si je, protože nikdy nikoho před ním nenapadlo, že by mohli někomu patřit. Pátou planetu obývá lampář a svítilna, která je ze všech nejmenší. Šestá planeta byla 10x větší a bydlil na ní starý pán (zeměpisec) a spisoval obrovské knihy. Sedmou a také poslední planetou se mu stala planeta Země, kde se seznámil s liškou která ho naučila co je to tajemství čistého srdce, dobro a krása.

Postavy: Malý princ – malé postavy, světlé vlasy, zvědavý, nikdy neodpoví na otázku, vždy trvá na své otázce, starostlivý, usměvavý
Pilot – vypravěč příběhu, ztroskotal na poušti, kde se seznamuje s Malým princem

Hlavní myšlenka díla: Prostřednictvím této křehké postavičky vyjadřoval Antoine svou nespokojenost nad tehdejším (bohužel i dnešním) světem. Velmi ho mrzelo, že lidé uznávají úplně jiné hodnoty, než by měli. Do popředí lidského snažení se dostává honba za mamonem a s tím je spojena lakota a sobectví. Lidé ztrácejí smysl pro poetiku života a pro přátelství, které je podstatně důležitější než bohatství a peníze (i když s nimi je všechno snadnější).
Umělecké a kompoziční prostředky: Psáno spisovným jazykem, nejsou zde nespisovné výrazy. Melancholické a nutí k zamyšlení. Malý princ je na začátku a konci psán chronologicky, část, kde navštěvuje různé planetky je psána retrospektivně (vzpomíná, vrací se do minulosti). Na začátku knihy autor mluví sám o sobě, popisuje své dětství, požívá 1. osobu – zde je tedy použita ICH-FORMA (znovu se objevuje na konci knihy při autorově vzpomínání). Při popisování činů malého prince je použita ER-FORMA (psaní ve 3. osobě). Lze najít mnoho obrazných pojmenování - metafora: „Ale bude to jako stará opuštěná skořápka.“ (Malý princ tak popisuje, jak bude vypadat jeho tělo po uštknutí hadem), přirovnání: „Klesl pomalu, jako padá strom.“, personifikace: „A růže byly celé zaražené.“, hyperbola: „A osvětlený rychlík, dunící jako hrom, otřásl domkem výhybkáře.“ …

Ukázka: "V noci se budeš dívat na hvězdy. Ta moje je příliš malá, abych ti ji mohl ukázat. Je to tak lépe. Má hvězdička bude pro tebe jednou z mnoha hvězd. Budeš tedy rád pozorovat všechny hvězdy. Všechny budou tvými přítelkyněmi. A pak, dám ti dárek..." A znovu se zasmál. "Ach človíčku můj zlatý.
Tak rád slyším tvůj smích!" "Právě to bude můj dárek... Bude to jako s tou vodou..." "Co tím myslíš?" "Lidé mají své hvězdy, jenže ty nejsou stejné. Těm, kdo cestují, jsou průvodci. Pro druhé nejsou ničím než malými světýlky. Pro jiné, pro vědce, znamenají problémy. Pro mého businessmana byly zlatem. Ale všechny ty hvězdy mlčí. ty budeš mít hvězdy, které nemá nikdo..." "Co tím myslíš?" "Já budu na jedné z nich bydlet, budu se na jedné z nich smát, a až se podíváš v noci na oblohu, bude to pro tebe, jako by se smály všechny. Ty budeš mít hvězdy, které se umějí smát!" A znovu se zasmál. "Až se utěšíš, a člověk se utěší vždycky, budeš rád, že jsi mě poznal. Budeš stále mým přítelem. Budeš mít chuť se smát se mnou. A někdy otevřeš okno, jen tak pro radost... Tvoji přátelé se budou strašně divit, až tě uvidí se smát při pohledu na nebe. Řekneš jim: "Ano hvězdy mě vždycky rozesmějí!" Budou si myslet, že ses zbláznil. Vyvedu ti taky pěkný kousek..." A opět se zasmál. "Bude to, jako kdybych ti dal místo hvězd spoustu rolniček, které se umějí smát..."

Antoine de Saint – Exupéry (29.6.1900 – 31.7.1944)
 francouzský spisovatel, letec, často je považován také za filosofa a humanistu. Mezi jeho nejznámější díla patří Země lidí, Citadela nebo Malý princ.

Antoine de Saint-Exupéry – Malý princ 1943
Antoine de Saint-Exupéry (1900-1943) narodil se v Lyonu a tragicky zahynul v létě 1944, patrně sestřelen německým letadlem v prostoru Korsiky nebo nad Alpami.
Jeho život i tvorba jsou mimořádně sourodé, obojí určuje Saint-Exupéryho povolání letce, ale i psychické založení hluboce citlivého a ušlechtilého člověka. Po studiu na Námořní škole, které ho nijak nenadchlo, sloužil jako voják u letectva, kde propukla jeho vášeň pro létání. Jako pilot byl zaměstnán u vícero leteckých společností a létal na různých linkách. Exotická prostředí, v nichž se ocitají jeho letečtí hrdinové, důvěrně znal, neboť se pohyboval na linkách Toulouse-Dakar, Casablanka-Timbuktu, Buenos Aires-Ohňová země; pokusil se i o rekordní lety a několikrát havaroval. Po vypuknutí 2. světové války si doslova vynutil vstup do řad válečných pilotů, který mu byl pro jeho věk odpírán. Jeho dvacetiletou leteckou dráhu završila tragická smrt, která jeho život i dílo korunovala heroickou slávou.
Saint-Exupéryho literární dílo je apoteózou mravních hodnot člověka. Třebaže skeptik, prožívající trvalou bolestnou úzkost ze zmechanizované, odlidštěné civilizace, neustále osvědčuje optimistickou víru v to nejlepší v člověka i v lidském společenství. Jeho dílo, pateticky vášnivé a myšlenkově hluboké, vzbudilo už od prvních knih živý čtenářský ohlas.

Období: 2. světová válka
Dílo:
• Kurýr na jih - 1928
• Noční let - 1931
• Válečný pilot - 1942, próza vydává svědectví o hrdinství konkrétních příslušníků letky 2/33.
• Citadella - 1948 (posmrtně)
Hlavní postavy:
• Malý princ - mladý, čistý, nevinný, roztomilý, nezkažený, citlivý, věrný, milující, křehký, hodný, upřímný, rozumný, má rád západy slunce a svoji květinu, o kterou se stará
• Autor - dospělý, letec, samotářský, snílek
• Princova květina - domýšlivá, marnivá
• Král - panovačný; myslí si, že je rozumný, potřebuje si dokazovat svou autoritu
• Domýšlivec - slyší jenom chválu, samolibý
• Pijan - nešťastný, osamělý
• Byznysmen - zaměstnaný, vážný, nebaví se o hloupostech, nemá čas, zaneprázdněný, přesný
• Lampář - pracovitý, věrný příkazu
• Zeměpisec - myslí si, že je nejdůležitější na světě
• Liška - trochu znuděná, potřebuje přítele
• Výhybkář, obchodník - postiženi spěchem a hektických způsobem života na Zemi, který nemá smysl


Doba a místo děje: Sahara + planetky, kde Malý princ cestoval, doba neznámá

Okolnosti vzniku:
• Odraz nejniternější autorovy osobnosti.
• Malého prince začal Antoine de Saint-Exupéry psát v nejničivější době svého života, v době porážky a ztráty svobody nejen rodné země, ale i celého světa. V době, kdy v leteckých bojích o Francii, zahynuli téměř všichni jeho kamarádi. Byl psán daleko za mořem v době, kdy musel nečinně sedět a tiše trpět.
• Kniha je věnovaná Léonu Werthovi

Hlavní myšlenka díla: Prostřednictvím této křehké postavičky vyjadřoval Antoine svou nespokojenost nad tehdejším (bohužel i dnešním) světem. Velmi ho mrzelo, že lidé uznávají úplně jiné hodnoty, než by měli. Do popředí lidského snažení se dostává honba za mamonem a s tím je spojena lakota a sobectví. Lidé ztrácejí smysl pro poetiku života a pro přátelství, které je podstatně důležitější než bohatství a peníze (i když s nimi je všechno snadnější).
Charakteristika:
Příběh je vlastně fikcí o modré postavičce malého prince, ale na mnohé působí opravdově a příběhu věří (a nemusí to být jen děti, pro které byla kniha původně napsána). Malý princ se nikdy nenechá odbýt výmluvou či polopravdou. Lidské vlastnosti jsou v příběhu personifikovány v podobě různých postaviček - lišky, krále, opilce. Malý princ nepoučuje a neradí, ale sám je ze všech stran poučován, co je a není správné.
• Fiktivní autobiografie
• ich-forma
• retrospektiva
• filosofická pohádka 20.století
Poměrně jednoduchý příběh konfrontuje dnešní svět (snaha o ovládání přírody, materialismus, egocentrismus, závod s časem) s pohledem pohádkového dětského hrdiny, který nachází smysl v úplně jiných věcech - v přátelství, lásce. Střet dětského světa se světem "dospěláků" se tak v konkrétní rovině stává školou umění žít, obecně naznačuje východiska z krize pociťované v moderní společnosti.
Děj:
Autorovo letadlo mělo poruchu a on přistál v poušti. Setkal se s malým princem, který přišel z jiné planety, a spřátelili se spolu. Malý princ po něm chtěl, aby mu nakreslil beránka. Byl spokojen, když mu letec nakreslil bedničku. Představoval si, že je beránek v bedničce. Princ mu vyprávěl svoje vzpomínky. Odešel ze své malinké planety, na které jsou tři sopky a jediná květina, protože se svou kytkou měl problémy. Navštívil sedm planet. Na první planetě byl král, který žil sám a chtěl někomu vládnout. Myslel si, že vládne celému vesmíru. Viděl v princovi svého poddaného. Na druhé planetě žil domýšlivec, který v každém viděl svého obdivovatele. Na třetí planetě žil pijan. Na čtvrté byznysmen, který počítal hvězdy. Myslel si, že mu patří. Na páté planetě žil lampář, který rozsvěcoval a zhasínal lampu. Ale jeho planeta se točila tak rychle, že ji rozsvěcoval nebo zhasínal každou minutu. Na šesté planetě žil zeměpisec, který považoval svoji vědu za nejdůležitější, pouze zapisoval do knih a připadal si příliš důležitý na to, aby počítal města, řeky a hory. Čeká na badatele, kteří mu podají zprávu o okolí.

Sedmá planeta, kterou navštívil, byla Země. Setkal se tady s hadem, růžemi a liškou, která se stala jeho přítelkyní, protože si ji ochočil. Díky lišce pochopil, co je to přátelství, a objevil znovu svoji lásku ke své jediné růži, která je na jeho planetě. Setkal se s výhybkářem, který mu řekl, že lidé nevědí, proč jezdí sem a tam vlakem, a navíc tak rychle. Potkal také obchodníka, který vymýšlí pilulky, díky kterým člověk nepotřebuje pít, a tím si spoří čas. Potom se setkal s letcem, který se stal jeho přítelem. Letec opravil své letadlo a našel s malým princem studnu s vodou. Duše malého prince opustila Zemi díky hadu, který ho uštknul. Malý princ nechal na Zemi svoje tělo a vrátil se ke své květině. Letec na něj bude celý život s láskou vzpomínat, obzvlášť, když se podívá na hvězdy.
Jazyk : moderní řeč, zamyšlení
Filmová adaptace: 1974 stejnojmenný film, režie Stanley Donen