- konec období positivismu a racionalismu, vznik obav z konce století – pesimistické nálady, únava z dlouhého uměleckého vývoje
- kritika měšťanské morálky
- zánik kulturních norem – nové filozofie – voluntarismus (přeceňování vůle) a iracionalismus
- noví filozofové:
Arthur Schopenhauer (1788 – 1860)
- dílo: Svět jako vůle a představa
Friedrich Nietzche (1844 – 1900)
- individualista – hlásal teorii nadčlověka, který je obdařen vůlí k moci – antidemokratičnost (odmítání slabých), zdůrazňoval biologický pud a instinkt
- kritika náboženství, odmítal racionalismus
- dílo: Soumrak bohů, Tak pravil Zaratustra (filozofické spisy)
Henri Bergson (1859 – 1941)
- tvrdil, že vše vychází z životní síly – élan vital
- chápal umění jako snění a vzpomínání
- tyto nové názory ovlivnily estetiku i umění – všeobecný pocit krize projevující se rychlým střídáním uměleckých směrů (impresionismus, symbolismus, dekadence)
- vzniká tendence „mění pro umění“ = eartpurlartismus – umělci odmítají sloužit společnosti, cítí se být výjimeční, odmítají měšťáckou morálku, dílem chtějí šokovat – pesimismus, disiluze, zlo, satanismus – vzniká umělecká bohéma
Impresionismus
- imprese = dojem
- snaha zachytit dojem prchavého okamžiku – snaha nově používat barvy a světlo
- Francie – 70. léta 19. století – nejdříve velmi kritizováno
- výtvarníci: Claude Monet (obraz: Imprese – východ slunce), Edouard Manet, Paul Cézanne, Edgar Degas, Paul Gaugoin, August Renoir, Vincent van Gogh (Žízeň po životě), Henri de Toulouse – Lautrec (Pierre de la Mur o něm napsal román Moulin Rouge), Antonín Slavíček (U nás v Kameničkách)
- hudebníci: Claude Debussy, Richard Wagner (Bludný Holanďan, Prsten Niebelundův), Josef Suk, Vítězslav Novák
- sochaři: Auguste Rodin
- literární impresionismus
- zvláštní přístup autora k realitě
- nejvíce se projevuje v lyrice – zachycování barevných a smyslových vjemů i prchavých okamžiků
- využití rýmů, eufonie (libozvučnost) – Paul Verlaine
- projevuje se i částečně v próze – líčení citů a přírody (velmi subjektivní) – Vilém Mrštík, Fráňa Šrámek
- uplatnění v dramatu – uvolněná kompozice, vyjádření citů – A. P. Čechov
- projevil se i v literární kritice – tzv. dojmová kritika (velmi subjektivní)
Symbolismus
- výtvarný a literární směr – poslední třetina 19. století až prvních 10 let 20. století
- vzniká jako opozice impresionismu (velmi povrchní) a naturalismu (příliš popisný)
- 1886 – Manifest francouzského symbolismu
- vychází z vnitřního světa umělců, jejich snů, přání – inspirace též v mýtech a pohádkách
- symbol je základní umělecký prostředek – nepřímé pojmenování pocitu či události
- autoři vycházejí z E. A. Poa, který se stal jejich vzorem
- snaha o formálně dokonalou poezii – smyslové vjemy – využití hudebnosti veršů, volné asociace (nahodilé představy), touha vsugerovat něco skrytého – použití volného verše – „prokletí básníci“, Otokar Březina
Dekadence
- la décadance = úpadek
- původně pejorativní (hanlivé) označení francouzské poezie poslední třetiny 19. století, která odmítala měšťanskou morálku a její kulturu
- básníci provokovali zakázanými tématy – zvrácenost, nechutnost, satanismus, morbismus, neúcta bohů, kult smrti…
- představitelé – Charles Baudelaire, Oscar Wilde
- později se slovo dekadence začalo používat v užším slova smyslu – literatura, kde převažují pocity únavy, mravní úpadek, egoismus, kult smrti
- čeští představitelé dekadence – Karel Hlaváček, Jiří Karásek ze Lvovic
FRANCIE – „prokletí básníci“
- „prokletí básníci“ – souhrnné označení básníků poslední třetiny 19. století, kteří měli stejné názory, podobný životní styl i umělecký program
- nebyli pochopeni většinou čtenářů a dobovou kritikou, protože zesměšňovali mravní, náboženské i politické hodnoty – snaha o čistou poezii
- tvořili v rámci symbolismu a dekadence
- pojem „prokletí básníci“ vydal Paul Verlaine (1884 – antologie Prokletí básníci)
- „prokleté básníky“ překládali: F. Hrubín, V. Nezval, K. Čapek, V. Holan
Charles Baudelaire (1821 – 1867)
- bohém, první tvůrce moderní poezie, který překládal Poa do francouzštiny
- jeho dílo působilo až po jeho smrti – oceňován V. Hugem
- dílo: Květy zla (1857)
- sbírka, která vyvolala pohoršení – autor byl souzen za urážku veřejné morálky a náboženství
- báseň Zdechlina (vše podléhá času – smrt; užití oxymorónu), báseň Ó, já tě zbožňuji (zoufalství, milostná zklamání / uctívání lásky – láska přináší radost i zklamání), báseň Vztahy (psáno ve formě sonetu – vztah člověka k přírodě – harmonie)
Paul Verlaine (1844 – 1896)
- symbolista a impresionista nazývaný „mistr náladovosti“ – poezie je velmi smyslová, náladová
- vynikal bohatou obrazotvorností
- narodil se v Métách v rodině důstojníka – poté, co potkal básníka Rimbauda, opustil rodinu – bohémství – Rimbauda postřelil – 2 roky ve vězení – zemřel v Paříži
- dílo: Saturnské básně
- sbírka, báseň Píseň podzimní (pocity vzbuzené podzimní přírodou – nejistota, beznaděje)
Básnické umění
- programová báseň
Moudrost
- sbírka z období autorova věznění
Jean Arthur Rimbaud (1854 – 1891)
- považovaný za tvůrce skutečné moderní poezie
- jeho otec byl velmi despotický – útěky z domu
- spontánní projev, bohatá fantazie
- dílo: Opilý koráb
- báseň, která vznikla v látkovém opojení autora – spontánní projev
- autor si připadá osamělý jako koráb na moři
Samohlásky
- báseň
Stéphane Mallarmé (1842 – 1898)
- učitel angličtiny, který používal velmi složitá přirovnání – nejvíce zdůrazňoval hudebnost veršů
- dílo: Faunovo odpoledne
- sbírka ilustrovaná E. Manetem
- spojení poezie a výtvarného umění – eroticky a milostně laděno
Maurice Maeterlinck (1862 – 1949)
- Belgičan, který psal francouzsky – básník, dramatik a esejista
- nositel Nobelovy ceny
- prožil hodně času v Paříži – během 2. světové války byl v emigraci v USA
- dílo: Skleníky
- sbírka – báseň Modlitba (smutné ladění, ponurá noc, velké abstrakce)
Modrý pták
- dramatická povídka napsaná v duchu symbolismu
- příběh dvou dětí, kteří se ve snu o vánocích vydaly hledat modrého ptáka – procházejí říšemi, poznávají podstatu mnohých jevů, modrého ptáka (štěstí) však nenalezly – druhý den se probudí a nemocné dceři sousedky darují hrdličku, ve které vidí modrého ptáka – štěstí naleznuté v každodenním životě
Inteligence květin
Moudrost včel
- obě díla jsou eseje na přírodovědná témata
VELKÁ BRITÁNIE – rozvoj spíše dekadence než symbolismu
Oscar Wilde (1854 – 1900)
- básník, prozaik, dramatik i publicista
- narozen v Dublinu – studie na Oxfordu
- žil bohémským životem, pobuřoval společnost – odchod do Paříže – zemřel utopením
- dílo: Šťastný princ a jiné pohádky
- pohádková sbírka – pohádka Slavík a růže (symbolická pohádka – rozdíl mezi snem a skutečností, marnost zobrazena smrtí slavíka)
Obraz Doriana Graye
- román – motiv dvojnictví – částečná autobiografie
- hlavní hrdina Dorian Gray si v 18 letech nechá namalovat svůj obraz a pod vlivem jednoho lorda se negativně mění
- na obraze Dorian stárne, ale sám je stále mladý,a proto zabije malíře, který jediný zná tajemství obrazu – ze zoufalství probodne obraz a tím se „zabije“ – na obraze je mladý Dorian, ale ve skutečnosti je Dorian mrtvý stařec
Strašidlo Cantervillské
- mírně hororová povídka
Jak je důležité míti Filipa
- komedie
USA
Walt Whitman (1819 – 1892)
- básník a novinář – představy volnosti, svobody…
- psal v duchu symbolismu a civilismu //civilismus = poezie o každodenním životě, o obyčejném člověku, optimistické ladění – „poezie všedního dne“ – S. K. Neumann//
- dílo: Stébla trávy
- sbírka – použití volného verše, přesahu, zvolacích vět, figur…
- báseň Motto (hlavní myšlenka = poslání tvorby autora), báseň O sobě zpívám (cenění si člověka i jeho svobody), báseň Zpěv radostí (radost z každodenního života, přírody, svobody…)
NĚMECKO
Rainer Maria Rilke (1875 – 1926)
- rodák z Prahy
- lyrik, nejdříve impresionista – symbolista – dekadence – hymny
- témata – život, smrt, hledání jistoty v bohu, osamělost, podstata života – básně meditativní
- dílo: Kniha hodinek
- sbírka – autorova básnická prvotina
Nové básně
- sbírka obsahující pokorné básně – báseň Básník (možnost být prospěšný pro svět, lidi…), báseň Závěrečný zpěv (otázka smrti)
Dech radostné země
- sbírka – autor vyznává lásku k Čechám
RUSKO
Alexandr Alexandrovič Blok (1880 – 1921)
- největší představitel symbolismu v Rusku
- lyrický básník – snaha o hudebnost básní
- od roku 1905 se orientuje spíše na sociální problémy – sociální inteligence, nespravedlnost
- psal poemy (lyricko-epické skladba)
- dílo: Verše o krásné dámě
- sbírka – až nadpozemské opěvování ženství
Dvanáct
- velmi rozsáhlá poema psaná po roce 1917
- 1. revoluční poema v Rusku
Česká literární moderna
- nespokojenost – hluboká politická krize, spory mezi politickými stranami (staročeši / mladočeši – proces s Omladinou); mladí lidé – anarchisté (básníci) – „anarchističtí buřiči“
- rozchod kultury a politiky = nonkonformismus
- objevuje se mladá generace básníků – inspirace novými uměleckými směry – „otevírání oken do Evropy“ – kritika realistů a lumírovců
- dochází k přehodnocení Nerudy a Hálka
- 1895 – Manifest české moderny (vyšel v časopise Rozhledy)
- česká moderna:
- sdružení básníků se stejným politickým ale odlišným uměleckým názorem
- zdůraznění tvůrčí svobody umělce
- zdůrazňování práva českého dělnictva – sdružování – zájem o sociální otázky
- minimálně se věnuje literatuře, maximálně politice a veřejnosti
- literatura se začíná vnitřně diferencovat, zvyšování překladatelského (románská, anglosaská a ruská literatura) i vydavatelského úsilí
- Josef Svatopluk Machar, Antonín Sova, Vilém Mrštík, Otokar Březina, František Xaver Šalda, František Václav Krejčí + některý politici podepsali Manifest české moderny
- největší rozvoj poezie – realismus, impresionismus, symbolismus, dekadence, anarchismus – bohatý básnický jazyk, hudebnost, volný verš…
- rozvoj prózy je pomalý – stále realistická tendence – Božena Benešová, Anna Marie Tilschová
- snaha nově psát drama – Jaroslav Hilbert
- literární kritika – poprvé vzniká literární kritika jako samostatný literární žánr – zakladatel F. X. Šalda
- literární historie – Jaroslav Vlček (Dějiny české literatury)
Josef Svatopluk Machar (1864 – 1942)
- představitel realismu – básník – subjektivní a politická lyrika – pravidelná skladba i rým
- narozen v Kolíně – studia na gymnáziu musel dokončit jinde, protože byl vyloučen za své názory
- 30 let žil ve Vídni, kde pracoval jako bankovní úředník
- časopisecky působil v časopise Čas, vystupoval proti T. G. Masarykovi, měl vliv na českou poezii
- dílo: Confiteor
- 3-dílná sbírka obsahující politickou lyriku
- I. Confiteor (zpověď), II. Bez názvu, III. Kniha lyriky – ostrá kritika měšťanské společnosti, nešťastná láska, rozchod s politikou; jazyk střízlivý – hovorový
Čtyři knihy sonetů
- sbírka sonetů – 4 roční období – pesimistické ladění
Tristum Windobona
- vídeňské žalozpěvy – politické lyrika – pobyt ve Vídni
- smutek a stesk po domově, kritika českých politických poměrů
- inspirace Ovidiem
Zde by měly kvést růže
- veršovaná epika, dramata ve verších – smutné osudy několika žen snažících se o zlepšení svého postavení ve společnosti
Magdalena
- román ve verších – příběh prostitutky Lucy, která se díky sňatku vymaní z prostředí, ale maloměšťáci ji kritizují za původ – Lucy nevydrží a vrací se zpět
- kritika maloměšťáctví a předsudků
Svědomím věků
- cyklus několika sbírek (lyrika) zobrazující vývoj lidstva od starověku do současnosti (viz Hugo – Legenda věků, Vrchlický – Zlomky epopeje)
- snaha o nalezení ideálu dokonalého a mravně čistého člověka – antika – odmítání křesťanství (dílo ovlivněno F. Nietzchem)
- sbírky: V záři helénského slunce (antika), Jed z Judej (období Krista), Apoštolové (středověk), Roky za století (konec 18. století), Kam to spěje (současnost – zamyšlení), Tristum Praga (poslední sbírka – zklamání)
báseň Až umřu (zamyšlení)
báseň Xanthippé, žena Sokratova (o soužití v dějinách)
próza - eseje
Monografie o Jiráskovi (memoárová literatura)
Katolické povídky (protikatolické literatura)
- přínos Machara:
- odvážná kritika měšťácké společnosti (lhostejnost, pokrytectví, prázdné vlastenectví)
- kritika církve
- realistický, střízlivý, otevřený, strohý, analytický a provokující pohled na společnost
- subjektivní a politická lyrika, veršovaná epika (důraz na významovou stránku poezie), individualismus
- forma – satira, ironie, sarkasmus, nadsázka; záliba i v sonetu; prozaizace poezie
- návaznost na K. H. Borovského aj. Nerudu
Antonín Sova (1864 – 1928)
- impresionista, symbolista; považovaný za „básníka lásky“
- narozen v Pacově (jižní Čechy) – velká inspirace
- žil v Praze – ředitel Městské knihovny
- dílo: Realistické slohy
- realistická básnická prvotina ovlivněná Nerudou – o obyčejném životě pražské chudiny
Z mého ráje
- impresionistická lyrika – náladové básně z přírody jižních Čech
- báseň U řek (přírodní lyrika)
Zlomené duše
- zlom v autorově tvorbě (počátek 2. období) – lyrické i lyrickoepické básně
- zobrazení vlastního nitra, protispolečenské básně – proti chudobě, nespravedlnosti…
Smetanovo kvarteto z mého života
- rozsáhlá samostatná báseň
- inspirováno Smetanou – obdiv, kritika maloměšťáků, patetický styl
symbolismus
Vybouřené smutky
- sbírka – symboly zobrazují stav duše (samota)
Ještě jednou se vrátíme
- sbírka – symbolismus (objevuje se též impresionismus)
- přírodní a milostná lyrika – symboly pro vůně a tóny – příroda často symbolizuje období lidského života – motiv plynoucího času
- protiklady, hudební verše, jihočeská příroda
- báseň Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy (motivováno vzpomínkou na lásku v autorově mládí)
Údolí nového království
- sbírka – vize světa – lepší budoucnost; motiv poutníka a jeho návrat k zemi
Lyrika lásky a života
- sbírka – intimní poezie
Zpěvy domova
- sbírka (1918) – reakce na 1. světovou válku – antimilitarismus (vyznání vztahu k národu)
próza
O milování, lásce a zradě
- soubor povídek
- přínos Sovy:
- citový vztah k rodnému kraji
- básnický impresionismus a symbolismus, lyrika přírodní a intimní
- své subjektivní nálady vkládá do obrazu krajiny
- sociální cítění a pokus aktivního boje, vzdoru
- mnohotvořivost a tvůrčí proměnlivost, patetický verš i píseň
Otokar Březina (1868 – 1929)
- vlastním jménem Václav Jebavý, narozen v Počátkách – studie učitelství – učil v Nové Říši, Jaroměřicích n./Rok., kde je pochován
- největší český symbolista – poezie náročná (abstraktní, sugestivní)
- věřil v duchovní hodnoty – mysticismus – indická filozofie, módní filozofie
- člověk skromný a uzavřený – odmítl místo profesora na Masarykově univerzitě – jmenován čestným doktorem Masarykovy univerzity
- důležitým mezníkem autorovy tvorby byla smrt jeho rodičů – chmurný pohled na život, odklon k humanitě
- dílo: Tajemné dálky
- sbírka – odraz smrti rodičů, strach z neznáma, pocit bezcitnosti
- báseň Moje matka (stesk po matce), báseň Mrtvé mládí (protiklad autora / smrt jeho rodičů)
Svítání na západě
- oxymorónová sbírka – méně melancholické – snaha autora vidět naději ve svém životě – odhalit podstatu života (člověk musí za poznání platit velkou bolestí); objevuje se mysticismus
Větry od pólu
- sbírka – vliv Nietzcheho – myšlenka, že lidstvo spěje k vyššímu cíly – nové myšlenky
Stavitelé chrámu
- sbírka – pocit samoty a nedůvěry v reálný svět – psáno volným veršem
- stavitelé chrámu = umělci, kteří jsou jediní schopni vytvořit nový svět
Ruce
- velmi symbolická sbírka – snaha evokovat nový (lepší) svět – pro budoucnost může být prospěšný ten, kdo něco umí
eseje
Hudba pramenů
Skryté dějiny
- o Březinovi psali i oslavné básně: V. Nezval – Smuteční hrana za O. Březinu (básně noci)
Literární kritika
František Xaver Šalda (1867 – 1937)
- zakladatel a tvůrce české literární kritiky (moderní) – největší literární kritik na přelomu století
- narozen v Liberci – otec byl poštovním úředníkem – studie literární tvorby, kritiky a filozofie na KU
- obhajoval novou symbolistickou literaturu
- působil v časopisech – Rozhledy, Literární listy, Česká kultura…
- po roce 1918 působil jako profesor germanistiky na KU
- 1925 – 1928 působil jako redaktor v časopise Tvorba (od 1928 – J. Fučík)
- roku 1928 založil vlastní časopis – Šaldův zápisník (zde vydával vlastní práce)
- názory na literární kritiku:
- kritika je rovna umělecké tvorbě
- zdůraznění společenského významu kritiky
- odmítání kritiky pozitivistické (povrchní) i impresionistické (dojmová)
- vycházel z francouzských filozofů – Hipppolyte Taine [ipolit tén], Emil Hennecquin [emil eneken]
- dílo: do konce 19. století
Mladé zápasy
Juvenilie
- v těchto kritikách a úvahách autor oceňuje především francouzské symbolisty, kriticky hodnotí též Jaroslava Vrchlického
do roku 1918 – eseje – autor se zabývá významnými osobnostmi a jejich tvorbami
Boje o zítřek
- o podstatě umění
Duše a dílo
- „medailónky a podobizny“ cizích i domácích autorů (Mácha, Rousseau, Němcová, Zola, Ibsen, Machar, Sova, Březina…)
po roce 1918
O nejmladší poezii české
- studie – hodnocení poezie mladých básníků 20. let 20. století (Wolker, Nezval)
Mácha – snivec a buřič
J. A. Rimbaud – božský rošťák
- samostatné eseje
poezie
Strom bolesti
- sbírka – reflexní lyrika, filozofie
- psáno pod dojmem smrti přítelkyně R. Svobodové (spisovatelka)
próza
Život ironický a jiné povídky
- filozoficky laděné dílo
drama
Zástupové
- drama kolektivní
Česká dekadence
- dostává se k nám se zpožděním – není z přesycenosti dlouhého uměleckého vývoje, ale souvisí se sociálními protesty autorů
- odvracení se od života, pocit marnosti, kult smrti, návrat do gotiky, představy znechucení
- Moderní revue – dekadentní časopis (hlavní redaktorem byl Arnošt Procházka, který napsal sbírku Prostikolo duše)
Karel Hlaváček (1874 – 1898)
- pocházel z chudé pražské rodiny – nedokončil studia – zemřel na tuberkulózu
- věnoval se literatuře a výtvarnému umění
- autor bývá přirovnáván k Máchovi – ovlivnil sám poetismus
- dílo: Sokolské sonety
- sbírka není dekadentní – básně propagující myšlenky sokolství, později se této sbírky autor zříká
Pozdě k ránu
- sbírka – pocity únavy – často snové básně, které vyvolávají pocity teskných nálad (smutek)
- zmínka hudebních nástrojů – hudebnost veršů, barevné vidění, použití francouzských slov
- pocit marnosti ze života – melancholicky laděno (podobné Máchovi)
Mstivá kantiléna
- sbírka – 12 básní (některé jsou baladami)
- návrat do středověku – o zchudlých holandských rytířích – Gérové – bezpráví
- melancholie, smutek, pocity marnosti, libozvučnost
Žalmy (1934)
- sbírka vydaná posmrtně – melancholické a smutné básně
Jiří Karásek ze Lvovic (1871 – 1951)
- nedostudoval teologii – poštovní úředník – správce Poštovního muzea
- věnoval se literatuře i výtvarnému umění
- dílo: Zazděná okna (báseň Splín)
Sodoma
- sbírky – kult smrti, návrat do středověku, subjektivita – dílo ovlivněné Verlainem
Kniha aristokratická
- sbírka – motivy gotiky a baroka s kultem smrti – symboly chrámů, katedrál, paláců…
- autor se cítí nadřazený a cítí tak i umění – život je pomíjivý – člověk je nevděčný – východiskem je smrt
- báseň Smrt básníkova (o smrti Vrchlického – „Je lépe umírat než zpívali své sny. Je lépe umírat než žíti v této zemi.“)
poezie
Ztracený ráj
- autobiografie – vzpomínka autora na jeho mládí
Česká literatura na přelomu 19. a 20. století
- objevení nových směrů a tendencí, literatura se sbližuje se životem a reaguje na tehdejší problémy
- anarchie = bezvládí
- tendence překonat individualismus – sblížit literaturu se životem
- vliv anarchismu (úsilí o neomezenou svobodu člověka, odmítání autority státu), antimilitarismu (hnutí odmítající válku), civilismu (oslava moderní techniky a civilizace) a vitalismu (oslava života, přírody – radost, citové a smyslové prožitky)
- odpor ke společnosti – pesimismus – buřičství – skupina tzv. anarchistických buřičů, kteří byli dočasně spojeni negací soudobé společnosti
- časopis Nový kult (1897 – 1905) – založen S. K. Neumannem
- hledání nových cest a životních jistot – přilnutí k rodné zemi (Toman), k vitalismu (Šrámek), k socialismu (Neumann), k originální sociální poezii (Bezruč), k satiře a skepsi (Dyk, Gellner)
- dočasná skupina výrazných individualit uměleckých a literárních kolem Almanachu na rok 1914 – odmítnutí individualismu a symbolismu, obrat ke světu moderní civilizace (Neumann, Karel Čapek, Theer, Fischer, Křička…, malíři Josef Čapek, Špála, Filla…)
- generace buřičů – F. Gellner, K. Toman, V. Dyk, F. Šrámek, S. K. Neumann, P. Bezruč (J. Hašek, J. Mahen)
František Gellner (1881 – 1914)
- věnoval se všem žánrům, působil jako karikaturista (Lidové noviny), ovlivněn Karlem Hlaváčkem
- pocházel z Mladé Boleslavi – studie techniky ve Vídni, Báňské akademie v Příbrami, malířství v Paříži a Drážďanech
- byl velmi citlivý, žil bohémsky – zřejmě zabit na frontě v 1. světové válce
- dílo: Po nás ať přijde potopa
- sbírka – verše, které měly šokovat měšťanstvo, básně jsou blízké písním a pouličním popěvkům
- báseň Po nás ať přijde potopa (nejdůležitější je okamžik, zítřek není důležitý), báseň Přetékající pohár (velmi citlivé, autor se nabízí – cítí se jako pohár), báseň Perspektiva (důležité je žít okamžik a ne pro budoucnost)
Radosti života
- sbírka – pocit promarněného mládí; motivy žen, alkoholu a vůbec bohémství
Nové verše
- sbírka vydaná posmrtně – objektivní i odlišná forma
- báseň Elegie (motiv promarněné lásky)
Viktor Dyk (1877 – 1931)
- básník negace a protispolečenské vzpoury, věnoval se i próze a dramatu
- pocházel z Mělnicka – studie práva – politika
- za 1. světové války byl vězněn, po roce 1918 příklon ke konzervatizmu (senátor)
- dílo: A porta inferi (U zavřených dveří)
- lyrická sbírka – básně ve formě žalmů – subjektivní i kritické
Síla života
Marnosti
- sbírky založené na autorových pocitech (sen / realita), použití pointy a paradoxních rýmů
válečná tetralogie – reakce na 1. světovou válku, podpora národa
Lehké a těžké kroky
Okno
Anebo
Poslední rok (báseň Země mluví – zosobnění země – smrt chápána jako dar, zdůraznění vlasti a historie)
Satiry a sarkasmy
- sbírka – politická a satirická lyrika
Pohádky z naší vesnice
- sbírka psaná jako parodie na sbírku Vítězslava Hálka
Devátá vlna
- sbírka – báseň Soumrak u moře (devátá vlna = symbol smrti)
epika
Buřiči a smíření
- cyklus – Buřiči, Milá sedmi loupežníků (skladba o zradě, lásce a pomstě – dívka, které zabili milého se mstí loupežníkům – poprava), Guisepe Moro
próza
Krysař
- novela – zpracování staré německé pověsti o romantické vzpouře
- dějištěm je Hammeln – krysař přichází do města odvést krysy, zamiloval se do Ángnes, radní mu nevyplatili odměnu, a proto všechny lidi odvede do propasti a sám do propasti také skočí – smrt, přežijí pouze 2 lidé – paradoxní konec
drama
Zmoudření dona Quijota
- hlavní hrdina se marně snaží naplnit své sny – odlišná realita – ztráta iluzí, života
Karel Toman (1877 – 1946)
- básník a novinář (Národní listy),vlastním jménem A. Bernášek
- z rolnické rodiny – nedokončil studia na právech, hodně cestoval (západní Evropa), žil bohémsky – tuláctví
- kolem 1. světové války se jeho životní styl uklidňuje; v roce 1946 byl autor jmenován národním umělcem
- ovlivněný nejdříve dekadencí a symbolismem
- dílo: Pohádky krve
- sbírka (prvotina) – dekadence a symbolismus – motivy zklamané lásky či protispolečenské
Torzo života
- sbírka – vyjádření víry ze života – milostné a erotické básně
Melancholická pouť
- sbírka ovlivněná cestováním – tuláctví, bohémství, ale také smutek (vzpomínka na domov)
- báseň Sentimentální pijáci (pocit marnosti, žít pro přítomnost)
Sluneční hodiny
- přelomová sbírka – radikálnější pohled na svět – touha žít jinak
- básně líčí osudy lidí (tuláků) – kritika maloměšťáctví
- báseň Cassius (autor se cítí být sám, ale je volný – stylizace psa)
Verše rodinné a jiné
- sbírka – převládá tematika lásky k vlasti, smysl života
Měsíce (1919)
- sbírka vzniklá ve válečném období, obsahuje 12 básní (názvy měsíců)
- vnímání proměn přírody, slavných osobností
- báseň Duben (obecnější charakter, motiv nestálého počasí), báseň Květen (pocit soudržnosti)
Hlas ticha
- sbírka – doznívání války
Stoletý kalendář
- sbírka – oslava Lenina, pocit lepšího života
Fráňa Šrámek (1877 – 1952)
- básník, prozaik i dramatik – impresionismus; novinář (Nový Kult – zobrazení mládí – próza, drama)
- narozen v Sobotce – nedostudoval práva – stal se buřičem, znám jako antimilitarista – vězněn
- musel narukovat do 1. světové války (Rusko, Rumunsko, Itálie)
- po válce se již nevěnoval politice – konzervativní názory (K. Čapek)
- dílo: poezie
Života bído, přec tě mám rád
- sbírka – básně smutně laděné – milostné zklamání, bída – autor si však světa velmi váží
Modrý a rudý
- sbírka – antimilitaristická poezie – nesouhlas s válčením, kritika armády
- modrý (barva uniformy) / rudý (barva anarchistů)
- mnohé básně zlidověly – báseň Píšou mi psaní, báseň Raport (vojenské hlášení – voják líčí hejtmanovi svůj sen – nevinnost
Splav
- sbírka z válečného období – vzpomínky na lásku, motivy mládí a přírody – řazeno k vitalismu
- báseň Splav (touha po lásce, rodinném soužití, volnosti, svobodě a nespoutanosti)
Ještě zní
- sbírka reflektující období 2. světové války – antimilitaristické rysy
próza – Šrámek je největší představitel české impresionistické prózy – generační konflikty z pohledu mladých – vše velmi smyslové, uvolněná kompozice
Stříbrný vítr
- impresionistický, generační román, který byl i zfilmován
- hlavní hrdina Jan Ratkin (mladý český student) trpí svým despotickým otcem – Ratkin je velmi citlivý – studuje v Praze, kde se stává mužem – prožívání milostného zklamání – snaha žít bohémsky, ale ani takový život ho neuspokojuje – smíření s otcem
- stříbrný vítr – motiv nespoutaného mládí, založeno na pocitech (pocit překonaného zklamání)
Křižovatky
- román končící tragicky
Prvních jedenadvacet
- souhrn povídek líčící osudy lidí během 1. světové války
drama
Měsíc nad řekou
- impresionistické (= lyrické) drama – potlačení děje, zdůraznění atmosféry a okamžiku
- smutná komedie – citové zobrazení – konfrontace dospělých (rezignace snů z mládí) a jejich dětí (mnoho ideálů)
- děj odehrávající se v Písku má 2 linie: 1. linie – sjezd abiturientů – v popředí postavy Hlubina a Roškot (Hlubina žil obyčejným životem – prohrál své sny), 2. linie založena na rozhovoru jejich dětí – Stázka (Hlubinova dcera) a Villy (Roškotův syn) – Villy vykládá své pocity – Stázka si ztěžuje, že vyrůstá z mládí
- důležitá je atmosféra přírody
Léto
- impresionistická hra – děj se odehrává během prázdnin na venkově – důležitá příroda
- redaktor Perout – jeho žena se nudí a touží po dobrodružství – zamiluje se do ní student, který odmítl lásku dívky, jež ho miluje – Peroutova žena studenta odmítne a zamiluje se do mladého básníka – citové zklamání
Stanislav Kostka Neumann (1875 – 1947)
- básník, prozaik, překladatel i publicista
- narodil se v Praze – otec advokát a poslanec – brzy osiřel – žil v občanské vile, kde se později setkal s anarchisty – nedokončil studia na střední škole
- zajímal se o politiku, účastnil se procesu Omladina
- vydával časopis Nový Kult
- 14 měsíců strávil ve vězení
- v letech 1905 – 1915 žil v Praze (Řečkovice a Bílovice nad Svitavou) – spolupracoval s Lidovými novinami v Brně a s Karlem Čapkem
- v meziválečném období se přiklání k levici, v době 2. světové války píše protifašistická díla
- jmenován národním umělcem, vyzkoušel mnoho směrů – ve 20. století proletář a sociální realista
- psal lyriku milostnou, přírodní i společenskou – básně jsou smyslové
- dílo: Nemesis, bonorum custos (Nemesis, ochránkyně chudých)
- sbírka inspirována pobytem ve vězení
Jsem apoštol nového žití
Apostrofy hrdé a vášnivé
Satanova sláva mezi námi
- 3 sbírky s motivy dekadence – vyšly v 90. letech 19. st. – pohrdání společností, touha po životě
Sen o zástupu zoufajících a jiné básně
- přelomová sbírka k vitalismu – všímání si krásy a radostí každodenního života), objevuje se však i pesimismus (chudoba, bezpráví)
- báseň Podaná ruka (časté anafory – opakování se slav na začátku řádku)
Kniha lesů, vod a strání (1914)
- velmi vydařená sbírka vzniklá na Moravě (brněnská příroda) – přes 60 lyrických smyslových básní – autorovo vyznání lásky k přírodě
- příroda = východisko z autorovy krize – konec bohémství, hledání harmonie a řádu
- básně se věnují ročním obdobím – pravidelný verš, přirozený jazyk
- typický projev vitalismu, projevuje se též naturismus
- podobné Nerudově sbírce Prosté motivy
Nové zpěvy
- sbírka z moravského pobytu – psáno v duchu civilismu – technický pokrok umožňující lépe pochopit a prožít život, básně oslavují lidskou tvořivost
- báseň Zpěvy drátů, báseň Chvála rotačky
- další sbírky viz meziválečné období
S městem za zády
- soubor fejetonů z pobytu na Moravě – příběhy venkovanů
Sociální poezie
Petr Bezruč (1867 – 1958)
- vlastním jménem Vladimír Vašek, narozen v Opavě – „básník Slezska“, vystudoval gymnázium v Brně – studia jazykovědy a filozofie v Praze (nedostudoval) – 2. pobyt v Brně – poštovní úředník
- autor sociální poezie zobrazující těžký život horníků a odnárodňovací politiky ve Slezsku (jazykový útlak Slezanů ze strany polské a německé)
- básně posílal do časopisu Čas – Jan Herben později odhalil jeho pseudonym
- žil stranou společenského života i po prozrazení díla
- na přelomu století byl velmi nemocen – začal psát básně
- později se vrátil do Slezska (Frýdek-Místek), pochován v Olomouci
- dílo: Studie z Café Lustig
- povídky z brněnského prostředí – dílo autor vydal pod pseudonymem Ratibor Suk
Slezské číslo
- sbírka vydaná Herbenem – později doplněno o jiné básně
Slezské písně (1909)
- sbírka obsahující kolem 50 básní, které jsou tematicky rozmanité – spojuje je motiv slezského lidu; autor se v básních stylizuje, využívá nářečních slov, hornický slang, symboly i metafory
- báseň Škaredý zjev (spodobnění těžkého života horníků – lidé velmi silní), báseň Jen jedenkrát (motiv smutných kmenů – promarněnost chvíle), báseň Červený květ (psána v duchu symbolismu, součástí sbírky jsou baladické básně – návaznost na Erbena, Nerudy, Vrchlického), báseň Martička Magdonova, báseň Markýz Géro (Markýz Géro je symbolem útlaku za strany šlechty – arcivévoda Friedrich – pán Těšínska = Markýz Géro – kritika odnárodňovací politiky), báseň 70 000 (počet Slezanů), báseň Kantor Halfar (učitel, který učil děti česky – potrestán – symbol revolty – kritika měšťanstva), báseň Den Palackého (autor se věnoval památce jeho otce)
Stužkonoska modrá
- samostatná báseň – odraz tehdejší hospodářské krize – sociální lyrika
- autor si přál chytit motýla, ale přispět ke zlepšení Slezského života se mu nepovedlo
Žádné komentáře:
Okomentovat