Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

ČESKÁ SATIRA - 1. poloviny 20. stolet


Jaroslav Hašek
nejznámější satirik a humorist, prozaik, žurnalista
píše většinou humorné a satirické povídky, které vycházely v časopisech a novinách, nebo ve sbírkách povídek
Parodií byla jeho prvotina, sbírka básní Májové výkřiky
Můj  obchod  se  psy  a jiné  humoresky  –  kritika  přežitků  rakouské byrokracie, soudobého
      politického života
Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona – zesměšňuje politiku, předvolební boj
Osudy  dobrého vojáka  Švejka  za  světové války  – příběhy začaly vycházet jako lidová četba
      v  sešitech  na  pokračování. Do děje zapojuje i konkrétní události z války.
      Dalo  by  se  polemizovat  o tom,  zda  byl  Švejk  jen  prostomyslný dobrák nebo moudrý
      blázen.  Švejk  je  poslušný,  snaží se vykonat vše, co mu moc nařídí.
      Komičnost Švejka spočívá  v jeho jazyce, řeči a nespočitatelných. Dílo kritizuje válku, ale
      je psáno humorným tónem, což je přijatelnější pro čtenáře.
      Švejka se snažil dopsat Karel Vaněk, ale nedá se to srovnávat.

Karel Poláček

zobrazuje satirický obraz českého maloměšťáka v období kolem 1. světové války
v díle vychází ze zkušeností novináře
Muži v ofsajdu – psáno z pozice fotbalového fanouška humorné  vylíčení klubového prostředí
      a psychologie sportovních diváků
Dům  na předměstí – o člověku,  který se díky své cílevědomosti stal,  i když vyšel  z chudých
      poměrů,   ředitelem   továrny.   K této   závratné   kariéře   si  dopomáhal   i   nečestným
      způsobem  –  přižení  se  do bohaté  rodiny ( sňatek  z rozumu).  Trpí představou, že jeho
      dcera  trpí  za  jeho  hříchy
Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město, Vyprodáno
Bylo nás pět – střet konvenčního světa dospělých s dětskou napodobivostí a hravostí
Karel Čapek
Ze života hmyzu – drama, ve kterém zesměšňují vlastnosti lidí prostřednictvím hmyzu
      - skládá se ze čtyř částí
      Motýli: kritizují přelétavost motýlů
      Hovnivál: poukazuje na bezohlednou honbu za majetkem
      Mravenci: kritika válečných vztahů
      Jepice: zamýšlí se nad nutností zániku
Lehký humor v Povídkách  z  jedné a druhé  kapsy  –  jsou  to  v podstatě detektivní  příběhy
      s   jednoduchými   zápletkami.  Čapkovi   jde  o  poznání  pravdy,  o  hledání    skutečné
      spravedlnosti


Osvobozené divadlo

vzniklo v roce 1925 jako experimentální scéna skupiny Devětsil, s diváky se snaží navázat téměř dialog
v r. 1927 byli do divadla pozváni dva študáci – dvojice Voskovec a Werich
Vest Pocket revue – parodie na tradiční postup
Kat a blázen – divadelní hra, král, který byl mírný je naštvaný, že si lidé dělají co chtějí. Pořídil si kata na trestání a blázna. Postupně se stal obojím.
Caesar – proti fašismu, o nedostatcích demokracie
Rub a líc – hlavní hrdinové byli kriminální živly, dostali se na šikmou plochu

ČESKÁ SATIRA 19. A 20. STOLETÍ - realismus


rozvoj politické satiry

Karel Havlíček Borovský

jeho satiry vyjadřují odpor proti jakémukoli násilí a útlaku, většinou ukazuje výjevy z minulosti, které však aktualizuje
píše řadu svých epigramů, kterými útočí na katolickou církev, byrokracii, šlechtu a stát
Král  Lávra  –  veršovaná   pohádka  irského  původu  o  králi  s  oslíma  ušima,  vysmívá  se
      hlouposti všech králů
Tyrolské  elegie  –  o zatčení Havlíčka,  jeho  cestě  do  Brixenu a  životě ve vyhnanství, užívá
      ironii a slovní komiku zaměřenou proti vládě a policii
Křest   svatého  Vladimíra  –  je   nejmohutnější  Havlíčkovou  satirou,   kritika  absolutismu,
      katolické církve

Jan Neruda

novinář, kritik, básník, fejetonista, psal povídky – kde život zobrazoval bez idealizace, realisticky, často měly satirický nebo ironický pohled
Povídky   Malostranské   –  soubor  13  próz,  odhalování  sobeckosti,   omezenosti   a  lakoty
      maloměšťák, autobiografické prvky
Hřbitovní kvítí – vrchol Nerudova básnického díla, vyjadřuje zklamání ze soudobého života Balady  a  romance  –  přináší  příběhy,  pověsti  i  historické anekdoty  tak,  jak se předávají
     v lidovém podání
Kniha epigramů – sbírka ve zhuštěné formě vyslovuje kritickou lásku k národu i člověku

Svatopluk Čech

jeho verše vyjadřovaly nenaplněné ideály naší společnosti
Hanuman – obraz  opičího  města,  kde vystihuje současné  chyby  české  národní  povahy  a
      života, módní opičení a zároveň měšťanský konservatismus
Petrklíče – alegorická veršovaná pohádka, vysmívá se rukopisným sporům
Pravý  výlet  pana  Broučka  do  Měsíce  –  paroduje  spisovatele,  kteří  utíkají od soudobých
      společenských otázek, kritika pražských měšťáků
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do 15. Století – kritika maloměšťáků

Josef Svatopluk Machar

Čtyři knihy sonetů – zklamání moderní civilizací
Žalozpěvy  z  Vídně  –  inspirace Ovidiovými  žalozpěvy  z vyhnanství – kritika  české politiky,
      skeptický pohled do budoucnosti
Magdalena – satira na politikaření malého města, veršovaný román o prostitutce, kterou
      maloměšťácká společnost donutí k návratu tam, odkud měla být zachráněna
Boží  bojovníci  –  satira  na  morálku a  pokrytectví  buržoazie,  komická  výprava  politiků a
      novinářů  mladočeské  strany  táhne  na  Vídeň,  setkají  se se  skutečnými tábority a  ti
      mladočeské samozvané husity vyhubí

ČESKÁ SATIRA 19. A 20. STOLETÍ

Satira - útočné, výsměšné umělecké dílo, které ironií, sarkasmem, vtipem kritizuje lidské vlastnosti a společenské nedostatky.
Satira se rozvíjí zvláště v obdobích prudkých sociálních nesrovnalostí.

Satiry Hradeckého rukopisu
neznámí autoři
poprvé se zde objevuje kritika nedostatků světských i církevních
Desatero kazánie božie – veršované kázání, útok na hříšníky, ke každému   křesťanskému přikázání jsou přiřazeny tři příklady hříšníků, kteří se proti němu proviňují
Satiry o řemeslnících a konšelích – útok na hříšníky, kritika nepoctivosti a okrádání
Bajka O lišce a džbánu – krátké vyprávění s poučením

Podkoní a žák
z konce 14. Století
spor studenta a panského služebníka o tom, kdo se má lépe, končí rvačkou, protože obě postavení přinášejí jen nouze


Z doby Národního obrození


Václav Kliment Klicpera
autor veseloher (kritika špatných lidských vlastnosti)
Divotvorný klobouk – o lakomém obchodníku Koliášovi
Každý něco pro vlast – nejširší satira soudobé společnosti

Jan Nepomuk Štěpánek
autor veseloher a frašek
dějiště většinou venkov nebo menší město, většinou je to milostný příběh, ale dívčinu přízeň chce získat někdo jiný nátlakem na rodiče (podvodem, vyhrožováním)
Čech a Němec – kritika proti společenskému  zřízení, které překáží volnému rozvoji měšťanů,
      ale záměrem je hlavně pobavit diváky situační nebo jazykovou komikou

František Ladislav Čelakovský
Ohlas písní českých  –  zachycuje ráz českého lidového života, obraz venkovského lidu konce
      30. let, obsahují satirické a výsměšné písně a popěvky proti vrchnosti a maloměšťákům

John Steinbeck – O myších a lidech

Překlad: Vladimír Vendyš                               Nakladatelství: Alpress, 1. vydání

Hlavní postavy: 

George Milton se stará o svého mentálně zaostalého kamaráda Lennieho, protože o to byl požádán Lennieho tetou Klárou. Je obětavý a udělá pro něj všechno. Občas Lenniemu vyčítá, že se o něj musí starat a nemá vlastní život, ale přesto má Lennieho rád. Touží po spokojeném životě ve vlastním domečku.
Lennie Small je velký a silný hromotluk, ale bohužel nepobral moc rozumu. Poslouchá George a ve všem mu věří. Má rád hebké věci, a tak rád hladí myši a potom štěňátka. Bohužel si neuvědomuje svoji sílu, takže je nakonec rozmáčkne.
Curleyova žena - půvabná, vyzývavá žena, toužila se stát herečkou, ale místo toho žije s manželem, kterého nemiluje. Je osamělá, možná proto často koketuje s dělníky, chybí jí láska a žije život, o jaký nestojí.

Děj:

George a Lennie jsou námezdní dělníci, jakých bylo na Středozápadě v období Velké hospodářské krize ve 30. letech spousta, a i jejich sen - koupit si malou farmu, kde by si žili a pracovali jen sami pro sebe, byl snem, který s nimi sdílel každý, kdo musel pracovat na cizím a pro cizí, avšak stejně jako George a Lennie, jakmile v sobotu dostali svou mzdu, okamžitě ji propili a prohýřili v nevěstinci, přesto je však tento sen jedinou světlou nadějí v životě zaplněném jen úmornou dřinou a cestováním od farmy k farmě. A tak i George a Lennie věnovali většinu svých hovorů jen svému velkému snu, avšak v kapse měli sotva 10 dolarů.
Mentálně retardovaný Lennie je pro George navenek jen přítěží, protože se o něj musí stále starat jako o malé dítě, a jednak Lennie ve své prostoduchosti občas provede nějakou hloupost - z poslední štace museli utéct poté, co Lennie začal hladit šaty jedné dívky, jež začala křičet a vystrašený Lennie chytil šaty ještě silněji, až si chlapi mysleli, že se ji pokusil znásilnit a chtěli jej lynčovat, což bylo v oné době, ostatně jako včera i dnes, tou nejvzrušivější zábavou a nikdo si ji nechtěl nechat uniknout.
Lennie měl rád hebké věci, ale neuvědomoval si svou obrovitou sílu a zvířátkům, které miloval pro jejich hebkou kožešinku, vždy zlomil vaz. Avšak George měl přes veškeré problémy Lennieho velmi rád a byl proň přes svou slaboduchost jediným skutečným přítelem. - Vztahy mezi ostatními dělníky jsou velmi povrchní, což bylo dáno jednak neustálým pohybem z místa na místo a jednak absencí jakéhokoliv vyššího ideálu či hodnoty, jež by dovolovala navazovat přátelství na hlubších principech než jen večerní házení podkov či společná sobotní pitka, a tak každý žil v osamění a jen sám pro sebe.
Před další štací na ranči v Soledadu George Lenniemu přikáže, aby se v případě nějakého maléru schoval v proutí, u kterého tábořili, a počkal tam dokud si proň George nepřijde. A problémy visely ve vzduchu od prvního dne - dělníky terorizoval správcův syn Curley, který si tak kompenzoval svou nízkým vzrůstem oslabenou osobnost a jednak žárlil na svou čerstvou novomanželku, která ráda koketovala se všemi mužskými obyvateli ranče. A hned druhý den si Curley Lennieho vyhlédne, vyprovokuje hádku a začne jej mlátit do hlavy. Lennie se dle příkazu George jen schovává za svými obrovitými prackami a brečí jako dítě, protože nic neprovedl, ale poté, co mu George přikázal, aby se bránil, Lennie chytne Curleyho pěst a rozdrtí ji tak, že mu v ní zláme všechny kosti.
Lennie myslí jen na farmu, kde bude chovat králíky, a přes Georgův zákaz, prozradí tento sen mrzákovi Candymu, který má na rozdíl od naší dvojice i naspořené peníze. Candy se tedy připojí a farmu se rozhodnou koupit již koncem měsíce. Ale opojení z představy mít vlastní farmu je mezi dělníky doslova nakažlivá a k trojici by se rád přidal i černoch Crooks, který se na farmě stará o koně, ale mimo práci žije zcela sám, uzavřený ve své komůrce za stájí, protože se s ním pro jeho barvu kůže nikdo nechce kamarádit - krom Lennieho, jehož čistá duše není sto přijmout jakékoliv společenské předsudky.
Lennie dostal malé štěně, ale neustále jej hladil tak, až jej zabil. Do této scény se přichomýtne Cuerlyho žena, která se s Lenniem přes jeho Georgeův zákaz, který tušil, že přinese potíže, začala bavit a chtěla, aby ji Lennie pohladil po vlasech. Když ji však trošku rozcuchal účes, začala křičet, aby přestal, ale Lennie se bál, aby nenastal malér a zacpal ji ústa. Když křičet nepřestala, zatřásl s ní tak, že jí zlomil vaz.
Mrtvé tělo objevil Candy, přivolal George a ten vzal jednomu z dělníků pistoli - věděl, že už nemůže Lenniemu pomoci a chlapi jej budou pod taktovkou nenávistného Cuerlyho lynčovat a tak jen doufal, že bude u Lennieho dřív než ostatní. Povede se mu to a zabíjí ho. Lennie umírá s vidinou vysněného ranče před očima.

 Forma: er-forma
Jazyk: spisovný, v přímé řeči hovorový až nespisovný
Děj: chronologický
 - popis, psychologie postav, láska k bližnímu

John Steinbeck

1. Zařazení do kontextu   -  Literatura 1.pol. 20.stol.
John Steinbeck  (1902 – 1968) v  kalifonském městečku Salinas
Jeho otec pocházel z Německa, do Kalifornie se přistěhoval v 16 letech. Matka pocházela z Irska a byla učitelka. Finanční poměry v rodině nebyly příznivé – už jako školák vypomáhal na farmách. Vystudoval střední školu, poté rok pracoval v cukrovaru. V 17 letech nastoupil na Stanfordovu univerzitu – věnoval se historii a anglické literatuře. Na jaře 1920 opouští univerzitu a vrací se opět k zemědělství seznámit se se životem drobných rolníků. Po čase začal znovu studovat,ale přitom stále pracoval v cukovaru a na stavbě silnice. V roce 1925 opouští univerzitu definitivně – neviděl cíl ve vysokoškolském diplomu. Od mládí se cítil být spisovatelem – publikoval své prácě v různých univerzitních časopisech. Odchází do New Yorku jako reportér, stát se spisovatelem. První literární práce mu redakce nezveřejnily a proto nechává žurnalistiky. Pracuje jako zedník, námořník na nákladním parníku a dělník v továrně na rybí konzervy. Poté se stává spisovatelem. 1940 obdržel Pulitzerovu cenu za román Hrozny hněvu. 1962 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Jeho třetí manželství jej dovedlo k přestěhování do New Yorku, kde 20.12.1968 umírá. Mezi jeho zájmy patřila hlavně literatura a biologie = v jeho dílech vykresleno přírodní pozadí, vztah lidí ke zvířatům, rostlinstvu... Odsuzuje surovost, násilí, zištnost a vykořisťování chudých.
Dílo: - povídky: - Nebeské pastviny (1932) – farmář z Kalifornie a myšlenka amerického snu
                           - Údolí bez konce (1938) ,  Perla (1947),  Krásný čtvrtek (1954)
           romány: - Kalich zlata (1929) – románová prvotina
                           - Neznámému bohu (1933) – román prodchnutý pohanskými zvyky a mysticismem
                           - Pláň Tortilla (1935) – humorné vyprávění o kalifornských povalečích a ztracencích, kteří po svém vychutnávají život
                           - O myších a lidech (1937) – spíše novela než román
                           - Hrozny hněvu (1939) – o rodině vyhnané z pronajatépůdy – jsou donuceni se odstěhovat z Oklahomy, výpověď o podmínkách sezónních dělníků, kteří přicházejí za prací do Kalifornie
                           - Byla kdysi válka (1936)
                           - Měsíc zapadá (1942) – příběh z protinacistického odboje v Norsku
                           - Na plechárně (1945) – první poválečné dílo
                           - Toulavý autobus (1947) – volně navazuje na Nebeské pastviny
                           - Na východ od ráje (1952) – sága o třech generacích rodiny Trasků
                           - Zima úzkosti (1961)
                           - Svrhněte bomby (1942) – reportáže ze světových bojišť

Kritický realismus v próze III. – 2. polovina 19. století

Ignát Herrmann (1854 – 1935)

prozaik – hlavním tématem je Praha
pocházel z Prahy – zážitky zobrazil v dílech; podílel se na vydání Ottova naučného slovníku
psal především humoristickou prózu z prostředí středních vrstev – zdařilé charakteristiky
žánrové obrázky (drobné povídky)
dílo: Drobní lidé
Pražské figurky
Otec Kondelík a ženich Vejvara
Tchán Kondelík a zeď Vejvara
autor pojednává o vztazích v rodině – humoristické
U snědeného krámu
sociální román zachycující tragické osudy jednoho kupce, který podléhá vlivu okolí – je využíván
naturalistické prvky
Sudička
Naturalismus
90. léta 19. století – zakladatel Emile Zola

Vilém Mrštík (1863 – 1912)

pochází z Diváků u Hustopečí, nedostudoval práva – novinářství, spisovatelství
v dílech zobrazuje bezohlednost lidí, mamon, honbu za majetkem…
přeložil Dostojevského, Tolstého, Puškina
dílo: Santa Lucia
román – autor líčí osudy studenta, jež studuje v Praze a později umírá – chudoba, bída
Pohádka ráje
román psaný v duchu impresionismu – milostná tematika, autobiografické rysy
hlavní postava, student Ríša, miluje Helenku a spolu prožívají velkou lásku – po studiích Ríši se oba stále milují – svatba

Karel Matěj Čapek – Chod (1860 – 1927)

novinář (Lidové noviny), výtvarný kritik i prozaik
narodil se v Domažlicích, ale žil především v Praze – přátelil se s bohémou
romány končí většinou tragicky, postavy se prolínají ve více dílech
dílo: Kašpar Lén - mstitel
naturalistický román – Kašpar Lén je zedník, který se vrací z vojny do Prahy a zjišťuje, že se jeho přítel utopil, protože jeden muž (Konopník) svedl jeho dceru – Kašpar Lén se chce pomstít – začíná pracovat u Konopníka – Konopník zabit cihlou spadenou z lešení – Kašpar Lén souzen
Turbína
naturalistický román z pražského prostředí – motivem je krach bohatého průmyslníka a nešťastný život jeho dcery
Antonín Vondrejc (podtitul – Příběhové básníka)
román o básníku, který chátrá a na smrtelné posteli se ožení
Jindrové
2-dílný román – generační román o vztahu otce a syna

REALISTICKÉ DRAMA

80. – 90. léta 19. století – rozvoj později než u prózy – 1. pokusy již u májovců, ale neúspěšné (Neruda, Hálek)
hrány historické hry a veselohry, postupně vytlačovány světovými realistickými hrami (Gogol – Revizor, Čechov – Višňový sad, Ibsen – Nora…)
nejdůležitější scéna – ND (1868 – základní kámen, 1881 – dokončení, 1883 – otevření)
roku 1850 ustaven sbor pro zřízení ND – František Palacký (1. předseda) – organizování sbírek „Národ sobě“ – kvůli Bachovu absolutismu bylo vystavěno Prozatímní divadlo (otevřeno roku 1862) – náhražka ND – Palacký vystřídán novým předsedou F. L. Riegrem, 3. předsedou byl Karel Sladkovský, který se zasloužil o začátky stavby ND
hlavním architektem ND byl Josef Zítek – 16.5. 1868 slavnostní položení základního kamene (kameny z 18 míst slavných svou minulostí – Buchlov, Říp, Blaník, Lipník…)
na výzdobě se podílela generace umělců ND
11.6.1881 slavnostní otevření na počest Rudolfa (belgický král) – 12.8.1881 požár ND – 18.11.1883 opět ND otevřeno operou Libuše
1.4.1977 uzavření ND – generální rekonstrukce, 18.11.1983 opět ND otevřeno na počest 100. výročí od založení
součástí ND je Tylovo (Stavovské) divadlo, Smetanovo divadlo a Laterna Magika
vedle budovy ND byla postavena ještě Nová scéna (Strakonický dudák aneb Hody divých žen)
František Adolf Šubert
1. ředitel ND – uvádění českých realistických her
působil i jako dramatik – sociální hry – kontrast bohatých a chudých
dílo: Drama čtyř chudých stěn
drama o životě horníků
Ladislav Stroupežnický (1850 – 1892)
1882 – dramaturg ND, píše i hry, autor humoristické prózy
narodil se v Písku – 2 roky reálky – úředník, novinář (Lumír, Osvěta, Humoristické listy)
dílo: Naši furianti
veselohra, která se hraje dodnes – 1. hra, která přiblížila venkovský život
spor o to, kdo bude pomocný – 2 uchazeči – krejčí Fiala a vysloužilý voják Bláha – oba mají za sebou vlivné muže (Bláha – starosta Dubský, Fiala – sedlák a radní Bušek)
děti Dubského a Buška se chtějí vzít – Bušek nechce dát věno
v obci se objeví dopis, který sděluje, že pokud se pomocným nestane Bláha, vzplanou v obci 4 kohouti – podezřelým je Bušek (Bláha), který je však nevinný, protože dopis napsala Fialova dcera Kristýna – spor vrcholí – smírný konec – svatba
30 postav – dialekt; furiantství – povaha sedláků (dělají ze sebe, kdo co ví)
historické hry – nebyly již tak oblíbené
Paní mincmistrová
Zvíkovský rarášek
Gabriela Preissová (1862 – 1946)
dramatička a prozaička narozená v Praze – provdala se do Hodonína – hry z moravského Slovácka
obžalována z vlastizrady za 1. světové války – poslední léta prožila v Praze
téma děl – touha po penězích ničící lásku, vztahy nebo morálku
dílo: Obrázky ze Slovácka
povídky
Gazdina roba
tragédie o nešťastné lásce chudé švadleny a bohatého sedláka – brání jim jeho matka – bere si nakonec kožešníka a sedlák se také ožení – vezmou si lidi ze stejných vrstev, ale jsou nešťastní
nakonec hlavní hrdinka skočila do Dunaje
dílo se stalo libretem pro operu (Foerster – opera Eva)
Její pastorkyňa
tragédie – stará mlynářka se dopustila zločinu, aby zachránila štěstí nevlastní dcery
lidské vztahy ovládány majetkem a vnějším pokrytectvím
dílo se stalo libretem (Leoš Janáček – opera Její pastorkyňa)
Mrštíkové
dílo: Maryša
sociální drama odehrávající se v roce 1886 v jedné moravské vesnici a za dva roky v Brně
Maryša, dcera bohatého sedláka Lízala, milovala Francka, syna domkářky, který byl odveden na vojnu – Lízalovi nechtěli o svatbě ani slyšet – vybrali Maryši mlynáře Vávru, protože měl peníze
Maryša si proti své vůli musí Vávru vzít – po dvou letech se vrací z vojny Francek a navazuje s Maryšou opět vztah – Maryša otráví Vávru a utíká s Franckem do Brna
dílo vzniklo podle skutečné události (dívka byla souzena a vězněna)



 

Kritický realismus v próze – 2. polovina 19. století - VENKOVSKÁ PRÓZA

Teréza Nováková (1853 – 1912)

z pražské poloněmecké rodiny (matka Němka) – studovala cizí jazyky, což jí umožnilo seznámit se s evropskými literaturami
roku 1876 se provdala a s manželem odešla do Litomyšle, kde strávila 19 let – do Prahy se vrací po smrti své dcery – zde se zajímala o národopis, ženské hnutí a píše první literární práce – poté rediguje ženský časopis Ženský svět i za účasti svých synů (předčasně zemřelý botanik Theodor a literární historik Arne) – seznámení s moderními uměleckými proudy
poslední léta života prožila mezi Prahou a východními Čechami (Proseč) – píše umělecky nejlepší práce
smrt ji zastihla na vrcholu tvůrčího rozvoje
cestovala – Německo, Švýcarsko
dílo představuje určitý vrchol vesnické prózy 19. století – autorka sledovala myšlenkový vývoj společnosti, s jemnou ironií zobrazovala své hrdiny a někdy vyjádřila i svůj pesimismus v názoru na lidské štěstí
dějištěm většiny románů je východočeský venkov (Polička, Litomyšl, Skuteč) – v prvotinách vystupuje horlivě za ženská práva ve společnosti – obratem je první románová práce: Maloměstský román (beletristické vylíčení životních osudů Havlíčkovy dcery Zdeňky – zde se již hrdinčin citový život podřizuje prospěšnosti národního celku); 90. léta – umělecky ztvárňuje výrazné typy vesnických mužů a žen z okolí Litomyšle v drobných, sociálně zaměřených povídkách: Úlomky žuly (vycházela ze skutečných příběhů, které zevšeobecňovala a umělecky přepracovávala)
dílo: Karolina Světlá
oslavná monografie
vrchol tvorby – 5 románů (1895 – 1909) – tyto romány představují vrchol naší realistické prózy; autorka nezachycuje věrně jen postavy, ale také krajinné prostředí i místní názvy; nejde jí však jen o pouhý popis – snaží se tak zachytit podstatu jevů, pohyb ve společnosti i smysl lidského života – dílo tvoří přechod k novému umění 20. století; psala také alegorické a symbolické obrázky a pohádky, studie, črty
Jan Jílek
osudy českého evangelíka z 18. století, který kvůli feudálnímu útlaku a náboženské nesvobodě opouští vlast
Jiří Šmatlán
hrdina ze současnosti, tkadlec Šmatlán, usilovně hledá „boží pravdu“ – spravedlivé uspořádání lidské společnosti – nejprve v katolickém, později v evangelickém náboženství a když jej žádné z nich neuspokojí, nalezne svou naději v socialismu
autorka chtěla ukázat, jak myšlenky socialismu pronikaly mezi venkovský lid, mísily se s náboženstvím a vytvářely zvláštní směs lidových představ o uspořádání společnosti
Na Librově gruntě
hrdinou je osvícený a národně uvědomělý sedlák, jehož osudy jsou jasně spjaty s politickými událostmi let 1847-1848
Děti čistého živého
odklon od monografické formy románu – vyprávění o životě, rozkladu a zániku náboženské sekty v 2. polovině 19. století
hrdinové – skupina bláznivých vyznavačů světla-lepšího života – problematika románu není čistě náboženská, jde vlastně o vášnivou touhu prostých lidí po dokonalejším životě
Drašar („román kněze buditele“)
opět monografická forma – vyprávění o životních osudech obrozeneckého kněze Josefa Justina Michla-Drašara – kněz je nespokojený se svým povoláním – nedaří se mu žít jako knězi bez přetvářky – pronásledován církví, nepochopen, protože se odcizil svému společenskému poslání

Karel Václav Rais (1859 – 1926)

narozen v Lázních Bělohradě u Nové Paky v chudé rodině – učitel v Hlinecku a později v Praze – ředitel měšťanské školy na Vinohradech
velmi citlivý – hluboký vztah k rodičům i rodnému kraji; mezi nejbližší přátele patřili např. A. Jirásek, J. Thomayer, Z. Winter, s nimiž spolupracoval v časopise Zvon
příslušník mladší generace, která navazovala na májovce
představitel kritického realismu v české literatuře – ovlivněn Balzacovým stylem (popis postav)
literární začátky jsou spojeny s vlivem básníků, kterých si velmi vážil – J. Neruda a S. Čech; píše vlastenecké verše i satirickou lyriku; 90. léta – práce věnované mládeži – souvisí s jeho povoláním – výchovné prózy: historické obrázky pro mládež a příběhy, v nichž děti svou oddaností a upřímností pomáhají svému okolí
začátek 90. let – prózy s tematikou venkovského lidu v rodném kraji na Českomoravské vrchovině – nejčastěji zobrazoval v povídkách vztahy lidí, do nichž zasáhla moc peněz  nebo touha po „panském“ životě
dílo: povídkové soubory
Výminkáři
rodinné spory dětí s výminkáři, smutné až tragické příběhy starých lidí, kteří jsou jen odtrhováni a ponižováni
Horské kořeny
Potměchuť
Rodiče a děti
vztahy starých a mladých lidí na venkově – otřesné obrazy tvrdosti, lakoty a bezcitnosti
Na lepším
Paničkou
touha po „panském“ životě
Kalibův zločin
román – tragédie rozvráceného manželství, smutný příběh dobráka, uštvaného dvěma ženami ke zločinu – román končí na Raise nezvykle drasticky
idylické obrázky (polovina 90. let 19. století) – čerpá většinou z minulosti, upouští od ostrého realistického vidění; snaha o zobrazení nesobeckého člověka, který byl příkladem pro ostatní a nositelem mravních hodnot – blíží se tím idealizaci
Zapadlí vlastenci
román – 40. léta v Podkrkonoší – konec obrození – u čtenářů v oblibě
dík všem neznámým učitelům a knězům, kteří zde šířili národní uvědomění a kulturu – postavy jsou až dojemně neskutečné, velice dobrosrdečné – sentimentalismus
Pantáta Bezoušek
povídka o sedlákovi, který za své návštěvy v Praze u syna advokáta získává všechny svou bodrostí a venkovskou přímostí
Západ („smutná idyla“)
románová kronika vyprávějící o závěru života venkovského faráře Kalouse a jeho ušlechtilém působení mezi chudým lidem na Hlinecku (obec Studenec, ve skutečnosti Kameničky – malíř Antonín Slavíček)
O ztraceném ševci
během 1. světové války
román – hrdinou je chudý švec, který se dlouho brání germanizaci, až jí na konec života téměř podlehne vlivem okolí a působením své zlé ženy

Antal Stašek (1843 – 1931)

vlastním jménem Antonín Zeman – studoval práva v Praze a Krakově, poté pracoval jako advokát, ale působil i jako vychovatel v Rusko
vrstevník Arbesa, kritický realista
pocházel ze selské písmácké rodiny v Podkrkonoší – Stanov
1878 si otevřel vlastní advokátní kancelář v Semilech, kde působil 35 let jako advokát
ke konci života žil v Praze se svým synem – Ivan Olbracht
začátek tvorby tvoří verše romantického charakteru
dílo: Švec Matouš
povídka
Nedokončený obraz
1. román – řeší vztah lidu a inteligence; realistické rysy – charakteristika postav
tragický příběh dvou povahově protichůdných mužů, kteří chtějí získat lásku venkovské dívky
Blouznivci našich hor
cyklus povídek s tematikou české vesnice, hlavní téma – „duchověrství“ – spiritismus
hlavní postavy zde hledají spravedlnost a lidské štěstí – povídky řazeny volně, některé postavy vystupují ve více povídkách
spiritismus chápe jako jev sociální – útěk lidí z beznaděje a bezradnosti
V temných vírech
3-dílný román líčící kariéru továrníka Švalbarcha, podvodník – proti němu stojí ing. Benda hájící práva dělníků
Na rozhraní
romány s městskou tematikou, zobrazují sociální problematiku v průmyslovém kraji okolo Semil
myšlenky socialistického utopismu (viz Arbes)
O ševci Matoušovi a jeho přátelích (1932)
otevřené přiznání k ideám socialismu
román z pozdější doby založen na skutečných událostech (1847-1851)
příběh o odbojném ševci z roku 1848 zpracovaný v prvních povídkách, zde rozpracován – jako pozadí milostného příběhu Matouše Štěpánka, zároveň obraz života v Podkrkonoší – vesnice i textilní továrny, Matouš – první propagátor Komunistického manifestu u nás
nakonec prchá před policií za hranice
Vzpomínky
mnoho informací o kulturním životě 2. poloviny 19. století – zajímavé portréty významných literárních osobností (Neruda, Sabina), zkušenosti z pobytu v Rusku
Když hlad a válka zuřily (povídka)
Stíny minulosti
román – Podkrkonoší v době 1. světové války

Josef Holeček (1853 – 1929)

kritik Vrchlického – kritika na orientaci západní literatury a světoobčanství; sám se inspiroval v Rusku (oslava sedláka k půdě, který je podle Holečka základ národní existence)
pocházel z jižních Čech; překládal jihoslovanskou literaturu
dílo: Naši
10-dílná románová epopej – děj je situován na jihočeský venkov
zobrazení několika generací – v popředí postava sedláka Kojana
autor se věnuje psychologii postav, tamější scenérii přírody apod. – dokumentární hodnota
Jan Herben (1857 – 1936)
autor moravského Slovácka (Brumovice), přítel Masaryka
novinář, kritik; založil časopis Čas a byl jeho redaktorem – Petr Bezruč
stal se knězem – odešel do Prahy studovat různé obory
podílel se na ověřování nepravosti rukopisů
dílo: Do třetího a čtvrtého pokolení
rozsáhlá románová kronika, která popisuje život rodiny Hrabcovy od dob Marie Terezie až do poloviny 19. století – obraz moravského Slovácka
Hostišov
cyklus společenských a přírodních obrázků – Hostišov je místo poblíž Tábora, kde autor trávil prázdniny – drobné studie zajímavých lidí i přírody kraje proložené autorovými úvahami o české povaze

Alois (1861 – 1925) a Vilém (1863 – 1912) Mrštíkové

žili na moravském Slovácku
dílo: Rok na vsi
románová kronika z větší části napsaná Aloisem – děj se odehrává v Divákách – Hrabůvkách – zachytili obyvatele vesnice – idylické vztahy nahrazovány městskými vztahy (mamon)

Jindřich Šimon Baar (1869 – 1925)

pocházel z jižních Čech – Chodsko
katolický kněz pocházející ze starého selského rodu, psal romány z farského prostředí – kritika mravní úrovně kněží atd. – v dílech užívá autor spisovné češtiny
dílo: Jan Cimbura
román odehrávající se v jižních Čechách – hlavní postava sedlák – prototyp dobrého člověka, který miluje přírodu, lidi atd., v době úmrtí jeho přítele se ujímá jeho majetku i rodiny – pomáhá, stará se o ně – v důchodu žije Jan Cimbura na výminku a stará se o vnoučata
Paní komisarka
Osmačtyřicátníci
Lůsy
volná trilogie – děj Chodsko
hlavní linie – spor mezi chalupníky a sedláky o obecní lesy (lůsy)
v prvním díle zachycuje autor pobyt Boženy Němcové na Chodsku – Němcová se snaží pomáhat lidem, ale je nařčena z popudu
Hanýžka a Martínek
v podstatě výtah z trilogie, který je upraven pro děti
Hanýžka Králová a Martínek Klika – autor líčí jejich přátelství, radosti i práci na panstvu…
Holoubek
částečná autobiografie – hlavní postava je farář