Teréza Nováková (1853 – 1912)
z pražské poloněmecké rodiny (matka Němka) – studovala cizí jazyky, což jí umožnilo seznámit se s evropskými literaturamiroku 1876 se provdala a s manželem odešla do Litomyšle, kde strávila 19 let – do Prahy se vrací po smrti své dcery – zde se zajímala o národopis, ženské hnutí a píše první literární práce – poté rediguje ženský časopis Ženský svět i za účasti svých synů (předčasně zemřelý botanik Theodor a literární historik Arne) – seznámení s moderními uměleckými proudy
poslední léta života prožila mezi Prahou a východními Čechami (Proseč) – píše umělecky nejlepší práce
smrt ji zastihla na vrcholu tvůrčího rozvoje
cestovala – Německo, Švýcarsko
dílo představuje určitý vrchol vesnické prózy 19. století – autorka sledovala myšlenkový vývoj společnosti, s jemnou ironií zobrazovala své hrdiny a někdy vyjádřila i svůj pesimismus v názoru na lidské štěstí
dějištěm většiny románů je východočeský venkov (Polička, Litomyšl, Skuteč) – v prvotinách vystupuje horlivě za ženská práva ve společnosti – obratem je první románová práce: Maloměstský román (beletristické vylíčení životních osudů Havlíčkovy dcery Zdeňky – zde se již hrdinčin citový život podřizuje prospěšnosti národního celku); 90. léta – umělecky ztvárňuje výrazné typy vesnických mužů a žen z okolí Litomyšle v drobných, sociálně zaměřených povídkách: Úlomky žuly (vycházela ze skutečných příběhů, které zevšeobecňovala a umělecky přepracovávala)
dílo: Karolina Světlá
oslavná monografie
vrchol tvorby – 5 románů (1895 – 1909) – tyto romány představují vrchol naší realistické prózy; autorka nezachycuje věrně jen postavy, ale také krajinné prostředí i místní názvy; nejde jí však jen o pouhý popis – snaží se tak zachytit podstatu jevů, pohyb ve společnosti i smysl lidského života – dílo tvoří přechod k novému umění 20. století; psala také alegorické a symbolické obrázky a pohádky, studie, črty
Jan Jílek
osudy českého evangelíka z 18. století, který kvůli feudálnímu útlaku a náboženské nesvobodě opouští vlast
Jiří Šmatlán
hrdina ze současnosti, tkadlec Šmatlán, usilovně hledá „boží pravdu“ – spravedlivé uspořádání lidské společnosti – nejprve v katolickém, později v evangelickém náboženství a když jej žádné z nich neuspokojí, nalezne svou naději v socialismu
autorka chtěla ukázat, jak myšlenky socialismu pronikaly mezi venkovský lid, mísily se s náboženstvím a vytvářely zvláštní směs lidových představ o uspořádání společnosti
Na Librově gruntě
hrdinou je osvícený a národně uvědomělý sedlák, jehož osudy jsou jasně spjaty s politickými událostmi let 1847-1848
Děti čistého živého
odklon od monografické formy románu – vyprávění o životě, rozkladu a zániku náboženské sekty v 2. polovině 19. století
hrdinové – skupina bláznivých vyznavačů světla-lepšího života – problematika románu není čistě náboženská, jde vlastně o vášnivou touhu prostých lidí po dokonalejším životě
Drašar („román kněze buditele“)
opět monografická forma – vyprávění o životních osudech obrozeneckého kněze Josefa Justina Michla-Drašara – kněz je nespokojený se svým povoláním – nedaří se mu žít jako knězi bez přetvářky – pronásledován církví, nepochopen, protože se odcizil svému společenskému poslání
Karel Václav Rais (1859 – 1926)
narozen v Lázních Bělohradě u Nové Paky v chudé rodině – učitel v Hlinecku a později v Praze – ředitel měšťanské školy na Vinohradechvelmi citlivý – hluboký vztah k rodičům i rodnému kraji; mezi nejbližší přátele patřili např. A. Jirásek, J. Thomayer, Z. Winter, s nimiž spolupracoval v časopise Zvon
příslušník mladší generace, která navazovala na májovce
představitel kritického realismu v české literatuře – ovlivněn Balzacovým stylem (popis postav)
literární začátky jsou spojeny s vlivem básníků, kterých si velmi vážil – J. Neruda a S. Čech; píše vlastenecké verše i satirickou lyriku; 90. léta – práce věnované mládeži – souvisí s jeho povoláním – výchovné prózy: historické obrázky pro mládež a příběhy, v nichž děti svou oddaností a upřímností pomáhají svému okolí
začátek 90. let – prózy s tematikou venkovského lidu v rodném kraji na Českomoravské vrchovině – nejčastěji zobrazoval v povídkách vztahy lidí, do nichž zasáhla moc peněz nebo touha po „panském“ životě
dílo: povídkové soubory
Výminkáři
rodinné spory dětí s výminkáři, smutné až tragické příběhy starých lidí, kteří jsou jen odtrhováni a ponižováni
Horské kořeny
Potměchuť
Rodiče a děti
vztahy starých a mladých lidí na venkově – otřesné obrazy tvrdosti, lakoty a bezcitnosti
Na lepším
Paničkou
touha po „panském“ životě
Kalibův zločin
román – tragédie rozvráceného manželství, smutný příběh dobráka, uštvaného dvěma ženami ke zločinu – román končí na Raise nezvykle drasticky
idylické obrázky (polovina 90. let 19. století) – čerpá většinou z minulosti, upouští od ostrého realistického vidění; snaha o zobrazení nesobeckého člověka, který byl příkladem pro ostatní a nositelem mravních hodnot – blíží se tím idealizaci
Zapadlí vlastenci
román – 40. léta v Podkrkonoší – konec obrození – u čtenářů v oblibě
dík všem neznámým učitelům a knězům, kteří zde šířili národní uvědomění a kulturu – postavy jsou až dojemně neskutečné, velice dobrosrdečné – sentimentalismus
Pantáta Bezoušek
povídka o sedlákovi, který za své návštěvy v Praze u syna advokáta získává všechny svou bodrostí a venkovskou přímostí
Západ („smutná idyla“)
románová kronika vyprávějící o závěru života venkovského faráře Kalouse a jeho ušlechtilém působení mezi chudým lidem na Hlinecku (obec Studenec, ve skutečnosti Kameničky – malíř Antonín Slavíček)
O ztraceném ševci
během 1. světové války
román – hrdinou je chudý švec, který se dlouho brání germanizaci, až jí na konec života téměř podlehne vlivem okolí a působením své zlé ženy
Antal Stašek (1843 – 1931)
vlastním jménem Antonín Zeman – studoval práva v Praze a Krakově, poté pracoval jako advokát, ale působil i jako vychovatel v Ruskovrstevník Arbesa, kritický realista
pocházel ze selské písmácké rodiny v Podkrkonoší – Stanov
1878 si otevřel vlastní advokátní kancelář v Semilech, kde působil 35 let jako advokát
ke konci života žil v Praze se svým synem – Ivan Olbracht
začátek tvorby tvoří verše romantického charakteru
dílo: Švec Matouš
povídka
Nedokončený obraz
1. román – řeší vztah lidu a inteligence; realistické rysy – charakteristika postav
tragický příběh dvou povahově protichůdných mužů, kteří chtějí získat lásku venkovské dívky
Blouznivci našich hor
cyklus povídek s tematikou české vesnice, hlavní téma – „duchověrství“ – spiritismus
hlavní postavy zde hledají spravedlnost a lidské štěstí – povídky řazeny volně, některé postavy vystupují ve více povídkách
spiritismus chápe jako jev sociální – útěk lidí z beznaděje a bezradnosti
V temných vírech
3-dílný román líčící kariéru továrníka Švalbarcha, podvodník – proti němu stojí ing. Benda hájící práva dělníků
Na rozhraní
romány s městskou tematikou, zobrazují sociální problematiku v průmyslovém kraji okolo Semil
myšlenky socialistického utopismu (viz Arbes)
O ševci Matoušovi a jeho přátelích (1932)
otevřené přiznání k ideám socialismu
román z pozdější doby založen na skutečných událostech (1847-1851)
příběh o odbojném ševci z roku 1848 zpracovaný v prvních povídkách, zde rozpracován – jako pozadí milostného příběhu Matouše Štěpánka, zároveň obraz života v Podkrkonoší – vesnice i textilní továrny, Matouš – první propagátor Komunistického manifestu u nás
nakonec prchá před policií za hranice
Vzpomínky
mnoho informací o kulturním životě 2. poloviny 19. století – zajímavé portréty významných literárních osobností (Neruda, Sabina), zkušenosti z pobytu v Rusku
Když hlad a válka zuřily (povídka)
Stíny minulosti
román – Podkrkonoší v době 1. světové války
Josef Holeček (1853 – 1929)
kritik Vrchlického – kritika na orientaci západní literatury a světoobčanství; sám se inspiroval v Rusku (oslava sedláka k půdě, který je podle Holečka základ národní existence)pocházel z jižních Čech; překládal jihoslovanskou literaturu
dílo: Naši
10-dílná románová epopej – děj je situován na jihočeský venkov
zobrazení několika generací – v popředí postava sedláka Kojana
autor se věnuje psychologii postav, tamější scenérii přírody apod. – dokumentární hodnota
Jan Herben (1857 – 1936)
autor moravského Slovácka (Brumovice), přítel Masaryka
novinář, kritik; založil časopis Čas a byl jeho redaktorem – Petr Bezruč
stal se knězem – odešel do Prahy studovat různé obory
podílel se na ověřování nepravosti rukopisů
dílo: Do třetího a čtvrtého pokolení
rozsáhlá románová kronika, která popisuje život rodiny Hrabcovy od dob Marie Terezie až do poloviny 19. století – obraz moravského Slovácka
Hostišov
cyklus společenských a přírodních obrázků – Hostišov je místo poblíž Tábora, kde autor trávil prázdniny – drobné studie zajímavých lidí i přírody kraje proložené autorovými úvahami o české povaze
Alois (1861 – 1925) a Vilém (1863 – 1912) Mrštíkové
žili na moravském Slováckudílo: Rok na vsi
románová kronika z větší části napsaná Aloisem – děj se odehrává v Divákách – Hrabůvkách – zachytili obyvatele vesnice – idylické vztahy nahrazovány městskými vztahy (mamon)
Jindřich Šimon Baar (1869 – 1925)
pocházel z jižních Čech – Chodskokatolický kněz pocházející ze starého selského rodu, psal romány z farského prostředí – kritika mravní úrovně kněží atd. – v dílech užívá autor spisovné češtiny
dílo: Jan Cimbura
román odehrávající se v jižních Čechách – hlavní postava sedlák – prototyp dobrého člověka, který miluje přírodu, lidi atd., v době úmrtí jeho přítele se ujímá jeho majetku i rodiny – pomáhá, stará se o ně – v důchodu žije Jan Cimbura na výminku a stará se o vnoučata
Paní komisarka
Osmačtyřicátníci
Lůsy
volná trilogie – děj Chodsko
hlavní linie – spor mezi chalupníky a sedláky o obecní lesy (lůsy)
v prvním díle zachycuje autor pobyt Boženy Němcové na Chodsku – Němcová se snaží pomáhat lidem, ale je nařčena z popudu
Hanýžka a Martínek
v podstatě výtah z trilogie, který je upraven pro děti
Hanýžka Králová a Martínek Klika – autor líčí jejich přátelství, radosti i práci na panstvu…
Holoubek
částečná autobiografie – hlavní postava je farář
Žádné komentáře:
Okomentovat