Mluvnické kategorie sloves

Slovesa (verba)
- vyjadřují děj – činnost či stav, změnu stavu
- časování = konjugace
- syntax – přísudek
- typ sloves: 1) plnovýznamová – mají samostatný věcný význam
a) bezpředmětová (spát, jít… + reflexiva – zvratná slovesa)
b) předmětová - přechodná (předmět ve 4. pádě)
- nepřechodná (předmět v jiném pádě)
2) pomocná
a) vlastní pomocná (být, bývat, mít, mívat)
b) sponová (být, bývat, stát, stávat se)
c) modální slovesa (smět, moci, muset, chtít, mít) – nebývají sami přísudek
d) fázová (začít, skončit…) – nebývají sami přísudek
- reflexiva tantum – slovesa, která se vyskytují jen se zájmeny zvratnými
- mluvnické kategorie slovesné:
a) osoba (persona)
- 3 osoby – slovesa: - osobní
- neosobní (3. osoba singuláru; př. prší, mrazí mě…)
b) číslo (numerus)
- singulár a plurál
- rozpor mezi osobou a číslem: - vykání (2. os. pl.)
- mykání (1. os. pl.) = autorský plurál
- plurál mejestaticus (my z boží vůle král…)
- onkání (starší k mladšímu)
- onikání (úcta; př. byli by tak laskaví)
c) čas (tempus)
- objektivní (minulý, přítomný a budoucí čas)
- přítomný čas (prézenc) – gnómický prézenc (používání přítomného času pro obecné pravdy), historický, dramatický a citový prézenc
- minulý čas (préteritum) – složený: sloveso být + příčestí slovesa (spisovné – ty jsi psal; nespisovné – ty psals)
- předminulý čas (plusquamperfektum) – př. ty jsi byl psal
- budoucí čas (futurum) – jednoduchá forma (slovesa dokonavá), složená forma (slovesa nedokonavá)
- relativní – ke vztahu k jinému ději (předčasnost, současnost a následnost dějů)
d) slovesný způsob (modus)
- určuje postoj mluvčího nebo pisatele
- oznamovací = indikativ
- rozkazovací = imperativ
- podmiňovací = kondicionál: - přítomný (reálnost za určité podmínky)
- minulý (vyjadřuje nerealitu)
e) slovesný rod (genus verbi)
- činný (aktiv) – podmět = konatel děje
- trpný (pasivum) – podmět konatel děje (podmět často cílem děje)
- opisné pasivum – nejčastěji vyjadřuje výsledek děje (odborný stylu)
- zvratné pasivum – použití zvratného zájmena se
f) slovesný vid (aspekt)
- vyjadřuje ukončenost či neukončenost děje
- dokonavý (pomocí předpon)
- nedokonavý (násobený děj: mluvit – mluvívat)
g) třídy a vzory
- 1. třída (nese, bere, maže, peče, umře)
- 2. třída (tiskne, mine, začne)
- 3. třída (kryje, kupuje)
- 4. třída (prosí, trpí, sází)
- 5. třída (dělá)